Regresní terapie Pardubice

15/11/2022

Dobrý den všem příznivcům regresní terapie,
má zkušená kolegyně regresní terapeutka Petra Zlatohlávková rozšířila své služby o rodinné konstelace ve Strakonicích.
Náš základě svých osobních zkušeností, mohu její služby jenom doporučit. 🙂

Aktuální termín 27.11.2022
Zažili byste rádi konstelace za účasti lidí a viděli svoje potíže z odstupu? Konstelace nabízí „nezúčastněný“ pohled na věc a přitom tolik umí změnit.

Jako konstelář kladu důraz na odeznění pocitů v konstelaci a pochopení souvislostí. Celá konstelace končí, až všichni členové zapojení do děje cítí mezi sebou soulad.

Pokud vaše problémy vznikly v minulých životech, vedu konstelaci i tam.

Každá konstelace je individuální, ale bývá zvykem, že ti co se sejdou v ten den na semináři, mívají něco společného. Tento jev pomáhá i vám, kteří nechcete stavět konstelaci pro sebe, ale jste účastni v nějaké roli pro někoho jiného.

Vzhledem k mojí důslednosti vedení je omezený počet účastníků a ne vždy si všichni konstelací postaví. Nelze nikdy odhadnout dopředu, jak konstelace bude dlouho trvat.

Sebou si vemte podle potřeby jídlo a pití. Doporučuji pohodlné oblečení a přezuvky.

V čajovně je možné domluvit čaj i kávu. Počítejte prosím s účastí na semináři celý den.

Objednání se na konstelace prosím u mně předem telefonicky.

Cena: Účast na konstelacích 700,- Kč.

Stavění vlastní konstelace + 800,- Kč. (dohromady 1500,- Kč.)

Konstelace se konají v čajovně „Pod Stolem“

adresa : Velké nám. 44, Strakonice I, 386 01 Strakonice.

Od 10:00 hod – 19:00 hod. – s pauzou na oběd.

12/01/2021

V novém čísle Aha! pro ženy vyšel rozhovor o regresní terapii s mou maličkostí.
Přeji příjemné počtení.

Veronika 😇

03/08/2020

Praktická videoukázka, jak regresní sezení probíhá.
Video jsme natočily s mou kolegyní Petrou Zlatohlávkovou.
Video není nijak sestříhané a proto je delší, avšak pro ukázku si myslíme, že je plně dostačující a také je díky tomu více autentické. 😇

Kontakt na Petru: https://www.regresniterapiestrakonice.cz/
Kontakt na mě : https://www.regresepardubice.cz/

Chtěli by jste se podívat na to, jak probíhá regrese metody "Hlubinná abreaktivní psychoterapie" ? Podívejte se na video. Veronika Bryšková https://www.regre...

26/07/2020

Příběh ze sezení - Ekzém

Klientka přichází na sezení a ráda by řešila ekzém. O svém problému říká:
Ekzém se mi objevil poprvé před třemi roky. Hodně mě to bolí. Objevuje se většinou od zimy do jara. Mám to na břiše, na ruce, kolem pusy a až do nosu.

S klientkou procházíme událost, kdy naposledy se jí ekzém projevil.
Bylo to před rokem. Sprchuju se a snažím se vyhýbat těm bolavým místům. Hrozně to bolí a brečím. Nevím co s tím, Nevím, kde jsem to vzala a proč to přišlo. Budí mě to i ve spánku, ta řezavá bolest. Objednávám se k doktorce, dělají mi testy, nasazují kortikoidy. Ty nechci, jakmile je přestanu brát, je to zpátky. Jsem bezradná.

Procházíme podobnou starší událostí, kde má problémy s ekzémem.
Putujeme v zimě po horách. Je ošklivá bílá mlha všude kolem. Nejsme si už jistí trasou. Cejtím paniku, špatně se dýchá. Přemýšlím, jak tu cestu zvládneme dál. Cesta trvá už dlouho. Snad jsme se neztratili. Je mi zima a mám strach. Znenadání najdeme konečně restauraci. Jsem šíleně vyčerpaná a mokrá.

Pozvolna jsme se dostaly do jejího minulého života:
Vidím bílou mlhu, jsem na palubě a koukám do dáli. Asi lovíme velryby?
Prší a je mi zima. Cítím, jak to se mnou houpe. Mám dlouhé mokré vlasy a ty mě studěj. Cejtím nervozitu a studenej pot. Plujeme už dlouho. Mám obavy, jestli brzo doplujeme na pevninu, abychom měli jídlo. Vidím rozbouřené moře, obrovský vlny a cejtím paniku. Posádka se snaží zachraňovat stěžně, držím v ruce provazy a snažím se jim pomoct. Chaos, samá mlha a voda. Vlny přepadají i přes palubu. Krůpěje vody, pálí to a řeže do obličeje. Pálí to kolem úst, kolem očí a taky kolem nosu. Snažím se udržet lana, smeká se mi to a pálej mě dlaně. Pálej mě i hřbety rukou od toho deště. Křičím na námořníka, ať to drží pořádně. Cítím sevření na hrudi a paniku. Mám zodpovědnost za posádku. Bezmoc a strach. Nedopadne to s náma dobře. Pak přijde jedna veliká vlna a stáhne jednoho námořníka dolů, cítím šok, těžko se dejchá. Koukám, jak ho pohltilo moře. Vlny jsou obrovský. Jak se držím lana, tak ta loď se mnou háže. Najednou tupej náraz do zad a ztrácím vědomí. Pouštím se lana. Cejtím záda a místo mezi lopatkami, tam mě to dnes často bolí, sevření na hrudi. Jsem ve vodě, kolem mě je temno. Procitnu. Mám paniku, plavu k hladině. Popadám dech, nabírám do sebe vodu a kašlu. Už konečně dýchám. Koukám kolem sebe a beru si nějaký dřevo jako plovák. Snažím se dýchat, třesu se, drkotám zubama. Vidím kolem sebe zmatek, námořníky a oheň z hořící lodi. Cítím, že jsem selhal. Všichni zemřeme. Třesu se, mám sevřený celý tělo. Nechci, aby mě ten třes ovládl. Necejtím nohy, mám je úplně zmrzlý. Cejtím tlak na záda a cejtím řezavou bolest na rukou, z toho mrazivého moře. Mám těžkou námořní uniformu, co mě svírá tělo. Vím, že nás nikdo nezachrání, pak přijde smrt. Dívám se na sebe. Stoupám a vidím zpustošenou loď. Jdu ke světlu. Cítím zlato a je mi teplo. Vidím tam svého průvodce.

Po zpracování tohoto minulého života se klientka už cítí lépe. A po sezení říká: „Předtím mě bolela záda a už mě nebolí, hluboký dech předtím nebyl možnej. Uvolnilo se mi to. Byla to docela jízda.“ Směje se.

Příběh je zveřejněn s klientovým souhlasem. To, zda klient na minulé životy „věří“ nebo nikoliv, není pro tuto metodu podstatné a na její účinnosti jí to nijak neubírá – více na https://www.regresepardubice.cz/nejcastejsi-dotazy/)

26/05/2020

Povedený rozhovor o Hlubinné abreaktivní psychoterapii s mou milou kolegyní Petrou Zlatohlávkovou. :)

Povídání dvou terapeutů Alexe Tótha a Petry Zlatohlávkové o Hlubinné abreaktivní psychoterapii, svých poznáních a vlastní praxi. Alex Tóth - https://www.alex...

06/01/2020

Příběh ze sezení - Nutkavé drbání palce na pravé ruce

S klientkou procházíme událost, kdy naposledy měla takové nutkání si palec drbat:

Ležím na gauči, koukám na seriál a začnu si drbat palec. Mám nutkání to dělat, odtrhávám si tam kůži, je to takový psychický. Nemůžu si pomoct. Nemůžu to zastavit. Takhle se mi to nikdy nezahojí. Něco na něm mám, jako bych tam na něm měla červa.

Pak se dostáváme do jejího minulého života:

Jsem v džungli a jsem takovej malej pračlověk. Jdeme lovit nějaký zvíře. Jsem schovaná v křoví a mám se dívat, jak táta loví. Proti nám se něco řítí, vůbec to neznám, je to něco jako nosorožec. Táta zápasí, ale nepřežije to. Mám strach a taky je mi z toho trochu smutno. Neumím si poradit, jsem taková hloupá. Jdu pryč, plahočím se několik hodin. Stmívá se. Táta mě naučil, co sbírat a jíst. Jsem taková celá špinavá, mám ve vlasech dredy. Dělám všechno instinktivně. Jdu ke stromu, hrabu u kořenů. Mám hlínu za nehtama. Hrabu jak divá, zvedá se mi teď žaludek - jím červy. Jím to těma špinavýma rukama. Drbu si ruku, asi si ji poraním. Hrabu dál, teď mě něco kouslo do prstu, nějakej zelenej brouk, odhazuju ho. Mám ruce poraněný do krve. Spím. Probouzím se a cejtím svědění, jak mě kousl ten brouk. Mám těžkej žaludek a mám horký ruce. V palci se rozlejvá ten jed. Je to otrava. Drbu si ten palec, nepomáhá to. Jsem trošku mimo, padám do těžkýho spánku. Vystupuju z těla. Vidím světlou bytost, jdu s ní nahoru. Jsem ve světle.

Po regresi se slečny ptám, jak se cítí? „Cítím se poučená (směje se), že kvůli také kravině si drbu palec. Mám trošku eufošku a příjemnou lehkost v hlavě.“

(Jedná se o zkrácenou verzi ze sezení, která má být příkladem jaké jsou možné příčiny potíží klientů z jejich dávné minulosti. Všechny příběhy jsou zveřejněné s jejich souhlasem. Zda klient na minulé životy „věří“ nebo nikoliv, není pro tuto metodu podstatné a na její účinnosti jí to nijak neubírá – více na https://www.regresepardubice.cz/nejcastejsi-dotazy/)

03/01/2020

Videoreportáž se zakladatelem Hlubinné abreaktivní psychoterapie Andrejem Dragomireckým.

Video o Hlubinné Abreaktivní Psychoterapii - HAP pro Brněnskou TV AD - "Hlubinná abreaktivní psychoterapie je řazena mezi tak zvané „regresní psychoterapie“,...

30/12/2019

Sdílím pozvánku na přednášku o regresní terapii, kterou pořádá má skvělá kolegyně! 😇

30/12/2019

Příběh ze sezení: Únava spojená s náladovostí

Klientka má problémy v práci, svůj problém popisuje takto:
Nejsem schopná se dlouho soustředit na lidi. Mají furt na mě nějaké otázky. Jsem náladová a netrpělivá. Stačí málo a neovládnu se. Poslední dobou se cejtím zranitelně. Nechci cokoliv dělat a nemůžu myslet. Jsem mentálně unavená a cítím, že jsem si dlouho neodpočinula. Chci říct, ať mě nechají všichni bejt, nejraději bych někam utekla. Jsem z toho smutná.

Dostali jsme se do jejího minulého života v roce 1731

Vidím kupu dětí, je jich asi šest. Mám tlak v hlavě. Děti řvou, jedno přes druhý. Mám vztek. Mluvěj na mě. Já sedím a koukám na ty děti. Nejdraši bych je poslala do háje. Asi to udělám, křičím na ně. Hučí mi v hlavě, furt něco chtěj. Bydlíme v nějaký chýši. Jsem na ty děti sama. Nechám ty děti nějak osudu, vůbec si jich nevšímám. Někdo na mě volá, je to chlap. „Kdy bude večeře?“ „ Až bude, tak bude.“ Dává mi facku. Ležím na zemi, jsem nešťastna, ale nevzpírám se. Furt mi hučí ta hlava. Poslouchám ho jak hodinky. Chci od toho utýct, nebaví mě ten život. Jdu ven, snažím se zmizet. Ať nejsem vidět.
Jdu na skálu. Myslím na to, že bych skočila. Přemýšlím, synové už jsou dospělí. Skočím. Mám roztažený ruce a letím. Už jsem asi mrtvá, mám nějaký zdeformovaný nohy a cejtím se furt stejně. Jako duše se vracím do chýše. Vidím dva zuřící chlapy, že tam nejsem. Oni mě ted neviděj a to se mi docela líbí. Jsem konečně neviditelná! Ale cejtím, že jsem furt nervní. Vidím anděla. On mě vidí taky a jdu za ním. Není mi to vůbec líto, nechci se ani loučit. Je to divný. Asi jsem tu rodinu neměla vůbec ráda. Mám obavu, že mě anděl odsoudí, ale ne, usmívá se na mě. Jdeme spolu pryč. Jsme ve světle.

S klientkou jdeme na časnější počátek jejího minulého života, jak to všechno začalo.

Vidím město. Jsem mladší, to ještě nemám žádný děti. Jsem hezká slečna a jdu nakupovat. Potkávám muže, říká, že jsem krásná. Říká mi, že naše rodina bude velká a hezká. Přijímám to, nemám tam jako žena moc právo a mám malé sebevědomí. Odvádí si mě.
Jsem těhotná. Stal se ze mě stroj na děti. Manžel říká, že potřebujeme pracovní sílu. Začíná mě to štvát. Cejtím se jako služka. Nemám vztah k dětem, furt křičej.
Něco se děje. Povyk. Muž říká, že musíme utýct. Nevím co se děje. Mám vztek. Vím jenom, že musíme utýct a budu tam sama, takhle jsem byla alespoň mezi lidma. Utíkáme po poušti. Jsme v nějaký chatě. On říká, ať se o to tady postarám a někam odešel.
Celý dny samota, děti křičej a já je nechávám křičet. Bolí mě hlava. Všude řev, to se nedá poslouchat. Je toho na mě moc. Z toho se nedá utýct.
Přibudou další děti. Je to na palici a oni furt po mě něco chtěj, furt někdo mluví a do toho zase muž, že chce večeři. Mám chuť se na všechno vyprdnout a zdrhnout, ale tady se zdrhnout nedá. Spoustu let v tomhle žiju. Nikdo se nezajímá o to, jak se cítím. Nikoho nenapadne se zeptat jak mi je, jestli chci pomoct. I ten muž je takovej hrubej. Nevím, proč jsem s ním šla.
Klientka se posouvá událostí dál. Jeden syn už je větší a pracuje. Manžel je často pryč a já s dětma. Všichni natolik starý, že mě nepotřebujou. Všechny pocity si nechávám pro sebe. Né, že by se mě na ně někdo ptal teda.
Jdu pryč, že skočím, tak bude po všem. Skáču. Nohy se mi zarazí do hrudníku. Je to fakt rychlý. Teď koukám na tělo. Jdu zpátky k chatě. Jdu s andělem do Světla. Tam se cejtím trošku trapně, že jsem se zabila. Teď už to nezměním. Moc dobře jsem to nevyřešila, no.

Po několika opakovaných průchodech se klientka cítí lépe a prochází svoji událost s nadhledem:

Jsem naivní a potkávám muže. Není vyloženě zlej, to je prostě povaha, má charisma. Oblbne mě. Jsem těhotná a mám další děti. Křičej, ale mě to nezajímá. Spíš mě napadá, chudáci ty děti. Nevadí mi to. Klientka se usmívá. Jsme v chatě. Už nemám pocit, že jsem na to sama. Jdu skočit ze skály, nemusela bych teď skákat, ale dělám to, no. Teď bych to neudělala. Klienta se směje. Letím, letím, padám jako do polštáře. Cejtím se dobře.

Po sezení klientka říká: Dává mi to s dneškem smysl. Je mi dobře a cejtím se odpočatá a klidná. A hlavu vůbec necítím.

(Jedná se o zkrácenou verzi ze sezení, která má být příkladem jaké jsou možné příčiny potíží klientů z jejich dávné minulosti. Všechny příběhy jsou zveřejněné s jejich souhlasem. Zda klient na minulé životy „věří“ nebo nikoliv, není pro tuto metodu podstatné a na její účinnosti jí to nijak neubírá – více na https://www.regresepardubice.cz/nejcastejsi-dotazy/)

30/12/2019

Příběh ze sezení: Nedokážu být dost dobrá a udělat autoškolu.

Klientka přichází na sezení s tímto problémem: Nejsem tak dobrá, jak instruktor chce. Chce se mi brečet. Od tý doby, co tam jsem, jsem skleslá. Pořád na mě někdo vyvíjí tlak. Cejtím, že jsem k ničemu.

Jedu autobusem, nechce se mi do autoškoly. Mám v hlavě myšlenku, že nejsem dost dobrá. Očekávala jsem, že se budu dobře učit a ono nic. Vidím instruktora, jsem otrávená. Už abych to měla za sebou. Sedím v autě a mám řídit. Jsem nervózní a mimo. On je přísnej a nedělá mi to dobře. Mám pocit, že se po mě vozí. Jedu. Asi je něco špatně, není mě za co chválit, nejde mi to. Někdo na mě troubí. Lidi mě štvou, nejsou ke mně tolerantní. Už aby to skončilo. Jsem na křižovatce, je tam spousta aut. Instruktor mi šlape na brzdu a já nevím proč. Jsem ve stresu. Cejtím se vedle něj jak d***l. Jsem unavená, ta jízda je strašně únavná. Nejsem dost dobrá, abych obstála.

Dostáváme se do jejího minulého života v roce 1925.

Jsem malej kluk. Kladou na mě nároky. Už teď vím, že na to nemám. V naší rodině jsou snad všichni geniální. Říkají mi, že musím bejt chytrej a mít úspěch. Nerozumím tomu. Nejde mi to. Nechápu to. Učitelka se baví s mojí matkou. „Váš syn na to nemá“. Vadí mi to, že to slyším. Dělám, co můžu. Slyším „Musíš se víc učit, neopustit školu. Tu doděláš „ Cítím tíhu, musím bejt lepší, než ostatní. Je to těžko splnitelný.
Učitelka po mě něco chce, nerozumím tomu, nevím výsledek a děti se smějou. Cejtím se trapně. Zesměšnění. Házej po mě věci. Ztrácím chuť cokoliv dělat. Jsem před tabulí, učitelka se po mě vozí, moc dobře ví, že to nevím. „Tak řekneme mamince, aby tě přeložili, v týhle třídě nemůžeš bejt“. Vadí mi to, protože to říká veřejně. Jdu domů. Učitelka vrací mámě i peníze. Učitelka je dnes můj instruktor. Nemám na to. „Však já ti jednou ukážu!“ Jdu do jiný třídy, pocit, že jsem zklamala, čekali doma ode mě víc.
Máma je těhotná. Říká, že už nejsem její syn a hladí si břicho. Říká, že můj bratr vynahradí to, co jsem jim nedala. Teď už po mě nikdo nic nechce, nechci se s tím smířit. Mám deprese. Všichni jsou lepší než já. Život nemá smysl.
Vidím most a řeku. Skáču do ní. Asi tam umrznu, kouše to, ta zima. Cejtím kolena a chlad, těžko se dýchá. Někdo ke mně plave. Koukám na to zvenčí, nese moje tělo domů. Je to dnes můj otec. Máma si dává ruku před pusu, že je to hrozný. „Za to můžeš ty, ty matko jedna, jinak by se to nestalo!“ Vidím anděla, říká „Pojď, tady už je dokonáno.“ Jdeme do Světla.

Po několika průchodech se už cítí klientka lépe. Chápe, že to, jak se cítila v minulosti, mělo na ni negativní vliv do dneška. Dokázala učitelce z minulého života odpustit. Podívali jsme se do dalšího minulého života, aby mohla upřímně odpustit i matce.

Vidím starý Egypt. Má macecha se po mě vozí, abych nebyla rozmazlená, léčí si na mě mindráky. Drbu podlahu a dřu. Naše služebná se mi směje. Je to má současná máma. Říkám si, jednou ti to vrátím.
Macecha je už stará a umře. Teď je moje máma mou služebnou. Drbe podlahu, prosí, ať už ji nechám, že to nezvládá, omlouvá se mi, že se mi dříve smála, ale neodpustím ji to. Nešetřím ji. Trápím ji. Pláče. Jdu pryč, pak ji hledám, kde je. Vidím ji mrtvou u potoka. Není mi jí líto, někomu říkám, ať se o ni postará.
Je noc, ležím na posteli, někdo mě zabije. Je to partner té služebné. Slyším „Už nikdy nebudeš nikoho trápit.“ To je dnes můj táta. Jsem připíchnutá k posteli. Jdu z těla ven. V dálce vidím svoji macechu, která mě mučila, anděla a služebnou. Jdeme všichni do světla. Dochází mi tam, že jsme to úplně nezvládli a vzájemně si ublížili. Příště to spolu zvládneme líp, ne? Domlouváme se tam spolu.

Díky opakovanému procházení, došlo k dočištění této události. Klientka dokázala všem upřímně odpustit a i tím se jí velmi ulevilo.

Po sezení klientka říká: „Nejsem už depresivní. Cejtím se dobře a hodně se mi ulevilo.“

(Jedná se o zkrácenou verzi ze sezení, která má být příkladem jaké jsou možné příčiny potíží klientů z jejich dávné minulosti. Všechny příběhy jsou zveřejněné s jejich souhlasem. Zda klient na minulé životy „věří“ nebo nikoliv, není pro tuto metodu podstatné a na její účinnosti jí to nijak neubírá – více na https://www.regresepardubice.cz/nejcastejsi-dotazy/)

30/12/2019