16/01/2026
Milí sportovci, tomuhle říkám žít pro - díky lásce ke sportu
Dostal se ke mně příběh Betty Robinson. Po jeho přečtení jsem se musel přesvědčit, že to není jenom nějaká postava z fantasy románu 😲.
To, že má vlohy k běhání si všiml její učitel, když dobíhala vlak 🚂🏃♀️. Prý by měla zkusit závodit. Za čtyři měsíce vyhrála na olympiádě v Amsterdamu běh na 100 metrů – v šestnácti letech 🥇. Stala se nejrychlejší ženou světa a prorokovali ji zářnou budoucnost 🤩.
Ale osud je někdy krutý. Po letecké havárii v roce 1931 „zemřela“ 🖤. Nejevila známky života, ale zachránil ji až hrobník, který si všiml, že Betty přece jenom dýchá. Poté strávila sedm měsíců v kómatu. Když se konečně probrala, vyslechla si krutou diagnózu – už nikdy nebude chodit 😟. Tímhle by náš příběh mohl skončit. Ale to by se nesmělo jednat o Betty.
Začala cvičit, rehabilitovat, prý se dokonce sama plazila. Po čase byla schopná sama chodit…dokonce i běhat. A v roce 1936 (podotýkám 5 let potom, co už byla málem pohřbena) se dostala do amerického olympijského týmu do Berlína 🇩🇪.
Ale aby se tam dostala, musela prodat doslova všechno, celá rodina se zadlužila 💸. Startovala tam ve štafetě, kde však byly jasné favoritky domácí Němky. Vše tomu také nasvědčovalo. Běžely si pro zlato a také pro světový rekord. Ale v tomhle je sport krásný – stačila jedna vteřina a vše bylo jinak. Kolík vypadává z ruky a Američanky se tak rázem dostávají na první místo. Betty má z olympiády druhé zlato 🥇.
Nádherný příběh, těžko uvěřitelný...a inspirativní.
Přidám ještě slova její dcery, které vystihují všechno: "První medaile přišla snadno.
Na druhou musela každý den tvrdě pracovat."
Tomu já říkám NEZLOMNOST.🤗🤗🤗🤗🤗
