22/04/2022
Jsem zde a jdeme na ty naše zapeklité otázky 🧐
Albert Einstein podle všeho skutečně vědomě tvořil. Tvořil proto, že se dlouho zaobíral otázkami, na které mu chodily odpovědi, zcela samy. Jenže ony mu nechodily konstruktem jeho vlastní mysli, ale z nekonečného prostoru vědomí, ze Zdroje, intuicí. A on to moc dobře věděl.
"Intuitivní mysl je dar, racionální mysl věrný sluha. Vytvořili jsme společnost, která uctívá sluhu."
- A. Einstein
Pojďme se podívat na to, jak tvoří běžný člověk:
Už od raného dětství přebíráme vzorce chování a programy, kterými nás s láskou a péčí "kódovali" naši rodiče, prarodiče, prostě celá rodina. Postupně, jak rosteme, si do této naší kroniky života dále přidáváme vše co jsme se naučili, co nám ladí, co se nám líbí, jak bychom se měli chovat a co pokládáme za to, že by mohlo být spravné. Představme si naši váženou kroniku jako krabici s víkem. Tuto krabici máme nyní místo hlavy a je pevně umístěna na našem krásném, vznešeném krku. V této krabici jsou ukryty všechny naše dosavadní vědomosti a zkušenosti, které jsme kdy přijali za své pravdy. Kdykoliv v životě se dostaneme do jakékoliv situace, hned se horlivě probíráme touto krabicí a hledáme různá řešení. To se nám do určité doby taky daří...Jenže naše Duše jdou sem, na Zemi, za poznáním a růstem a tak jednou přijde doba, kdy už nám je krabice těsná. Informací je v ní přespříliš a my najednou nejsme schopni nalézt správnou reakci a už vůbec ne řešení. I když se někdy dokážeme skálopevně přesvědčit, že jsme to našli, tak to obvykle nedopadne dobře. To co doposud fungovalo už neplatí. Neustálým přehazováním informací ztrácíme energii, trpělivost a naději cokoliv plodného vymyslet. Pocity zmaru a beznaděje na sebe nenechají dlouho čekat. To staré, naučené už nám jednoduše přestalo sloužit a je nejvyšší čas posunout se o stupeň výš.
Tímto procesem zráním prošel i mladý, přemýšlivý Albert. Jenže on jednoho dne přišel na to, jak z tohoto začarovaného kruhu vystoupit. Jednoduše se rozhodl otevřít víko! A najednou se tam objevil prostor neomezených možností. To víko totiž otevřel "otázkou", bez pátrání po odpovědi. On se těmi otázkami tak zaujatě bavil, že ničím jiným nezatěžoval svoji mysl, důvěřoval vedení, intuici. Soustředěním se na dobře položenou otázku už jen čekal na odpověď. V klidu, důvěře, trpělivosti. Nehledal. A najednou se začaly, samy od sebe objevovat....
Když pochopíme, že s pouhým otevřením víka jsme schopni se dostat do úplně jiné úrovně vnímání, máme napůl vyhráno. A co teprve, když tam položíme tu správnou formulku ve formě otázky? A co tam tak vložit ještě důvěru, že se k nám vždy dostane správná odpověď ve správný čas?
💗 Tvá vůle se staň 🙏