I.Brožová Re-use

11/05/2026

Chaos v hlavě?
🤯
Ideálně jít do přírody. Pozorovat vítr, jak jemně vane mezi větvičkami stromů.
Poslouchat a pozorovat ptáčky.
🍀🦋🌸🐜🌿
Co víc si mohu přát, než jít v pracovní době, v práci na procházku.
Ještě, že jsem si na stará kolena našla práci, kde to jde. ☺️

10/05/2026

Vítr ve skříni

tak jako každý den v přírodě vidím i ve zbytcích a starých věcech potenciál. A vítr fouká. I ve skříni a v mé syslírně.

I ze starého a nepoužitelného se dá vyrobit něco krásného i funkčního.

Tak jsem zde, z nasyslených zbytků, vyrobila textilní aplikace. Co budou zdobit?
Ještě nevím, začínám jen tušit.

Co by se líbilo tobě?

Nech vítr foukat. Zasloužíš si ten prostor.

09/05/2026

Uplynulý týden byl bohatý.
🍀
Tvoření s dětmi i pro radost.
🍀
Procházky, práce i zábava.
🍀

09/05/2026

Chaos. Ne ten kreativní, romantický. Ten, kdy otevřeš skříň a zavřeš ji radši hned.

Já mám bo**el nejenom v hlavě, ale i ve věcech. A upřímně - není to jen lenost. Téměř rok dávám do pořádku svůj život i prostor po úmrtí manžela. Věci, které čekají na rozhodnutí. Věci, za kterými stojí vzpomínky. Věci, kterým pořád ještě nevím, jestli dát další šanci nebo je bez milosti pustit.

A teď navíc čekám na výsledky odběrů. Takže místo přemýšlení o tom, co s tím vším, prostě beru věci do ruky. Doslova. Třídím, vyhazuju, ukládám. Protože čistý stůl je aspoň jedna věc, kterou ovlivnit můžu.

Poznáš se v tom? Nebo patříš k těm, co říkají "já to neznám"? Jsou dny, týdny, někdy i měsíce, kdy prostě nevím. Vyhodit, nebo dát šanci?

Jak to máš ty?

05/05/2026

Včera jste viděli hromádku zbytků. Dnes je z ní 🦋.

Nejsem patchworkářka - teprve se učím u Venda Kamená. A přesně proto mám z tohohle kousku tak velkou radost. Každý šev je trochu víc jistoty, že to zvládnu.

Aby měl motýl i funkci, schovala jsem do něj cestovní jehelníček. Praktické i hezké zároveň - to mám ráda.

Ten další bude ještě krásnější. Už vím jak na něj. 😉

Líbí se ti? Chceš také takového? Dej vědět do komentáře.

04/05/2026

Opět jsem vysypala zbytky látek ze svého sáčku.
Rozdělila podle barev. Bez ohledu na materiál.
A vyzkoušela jsem dva způsoby našití na podklad.
1. Nažehlení a pak prošití.
2. Postupné přišívání.
Vypadají obdobně, ale nejsou.
Co z nich bude? Zatím netuším. Kapsička na tašce. Peněženka, pouzdro na drobnosti. Přívěsky na klíče?
To se pozná později.
Líbí se ti? Dáš mi návrh na hotový výrobek, který by se to z toho líbil?

03/05/2026

Když se chystáš na něco nového, je potřeba zbavit se něčeho starého.
Vítr ve skříni uklidí prostor na něco nového.
Vítr v hlavě zase na nové myšlenky.
Pokud se nezbavíme starých přesvědčení, nemůžeme se hnout z místa.
Rozhodnutí je to, co nás posouvá.
Jak to máš ty? Také pustíš vítr nejen do své skříně?

02/05/2026

Úžasné zpracování textilního odpadu. Držím palce na získání licence i rozvoji tohoto programu do celého světa.
https://nachodsky.denik.cz/zpravy_region/promena-sci-fi-stare-obleceni-broumov-diakonie-vyroba-stavebni-desky.html?fbclid=IwVERDUARjGiJleHRuA2FlbQIxMABzcnRjBmFwcF9pZAwzNTA2ODU1MzE3MjgAAR5ROQMIkT7sgrwEPGe-vFSpUOqsB3Y5yzr-kd6ipPLvNB1pzpCEV1iAQ_-Xuw_aem_PIKpjEtJXFCGsDZrHPf6Uw

19/04/2026

Co dnes udělám pro přírodu?

Sáhnu po zbytcích látky, které by jinak skončily v koši. Z každého kousku, který zachráním, vznikne něco krásného - brož, taštička, malý kousek radosti. Příroda poděkuje, já jsem spokojená.

A taky přispívám na výsadbu stromů se Sázíme stromy. Vždy, když jsem venku a vidím mladý strom, říkám si - tohle tu bude dlouho po mně. Mohu si na něj sáhnout, nadechnout se. To je dobrý pocit.

Co dnes udělám pro sebe?

Pár dní jsem to zanedbávala - nemoc si vzala svou daň. Tak dneska zase začínám. FitLine, zdravé jídlo bez zbytečného omezování, procházka, a hlavně - tvoření. Protože radost z tvoření je pro mě ta nejlepší péče o sebe, jakou znám.

A co Ty?

Co bys dnes mohla udělat pro přírodu? A co pro sebe? Třeba stačí jeden malý krok. Nebo jeden zachráněný kousek látky. Podělíš se v komentáři?

19/04/2026

Dnes už kvete více druhů.
Já se však už pár dní cítím jako ten podběl. Zašlapaná, podupaná.
Teď potřebuji najít tu jeho sílu. Opět se zvednout a rozzářit.

Jaký umí být život?

Letos jsem už našla několik podbělů. Když se tak na ně dívám, říkám si - jaký je vlastně život! Troška filozofie po při pondělku. 😉

Takový podběl se musí prodrat spoustou překážek. Mezi kameny u starého, dávno nepoužívaného koupaliště. V pískovišti na dětském hřišti, kde po něm šlapou děti i dospělí. Viděla jsem podběl kvést i na starých rozpadlých zdech, mezi starou omítkou a rozpadajícími se cihlami.

Je tedy těžký? Plný kamenů, děr a překážek? Nebo je krásný? Plný slunce, příslibu a naděje?

Podběl je jedním z prvních poslů jara.
Vyroste kdekoliv, kde to má velmi těžké. A pak rozzáří celou plochu svým žlutým kvítkem. Je to příslib jara. Příslib života, krásy a naděje.

Co v tobě vyvolává otázka - jaký vlastně život je?

Je těžký, plný překážek? Nebo je plný radosti z jejich překonávání, plný příslibů do budoucna a radosti z každého dne?

Za mě osobně je to příslib krásy, naděje, radosti. Vždy mi vyvolá úsměv na rtech, i v ❤️.
Jsem vděčná za každý nový den.

Komentuj, laikuj, sdílej.