02/05/2026
SETKÁNÍ S MÚZOU 2.
Kdo je ta moje múza? Má nějakou podobu? Můžu s ní mluvit? Během kurzu "Courting the muse beloved" jsme podnikali také výpravy díky imaginacím. Já vedené imaginace mám moc ráda - jak jako přijímající, když jsem se mohla v relaxovaném stavu nechat vést hlasem naší průvodkyně Rebeccy Wildbear, tak při mé vlastní práci s klienty, protože se tak dá oslovit mnoho témat a "obejít" trošičku na chvíli "hodnotící mozek", který spoustu možností vyškrtne předem. Imaginativní techniky mám hodně z koučovacího výcviku, kde pomáhají při tvorbě vize, nebo jako pomoc při zaseknutí v procesu, kdy už "fakt nevím".
A pak taky nově teď prozkoumávám přístup IFS - internal family system - zjednodušeně řečeno, máme nějaké naše jádrové já, výchozí nastavení zvědavosti, otevřenosti a klidu... které je během života vystavováno všelijakým zkušenostem a tvoří si všelijaké ochranné a pomocné "části", které v určitou dobu pomůžou nějakou životní výzvu vyřešit. Ale problém je, pokud se v nějaké části nevědomě příliš "zabydlíme" a ona pak řídí náš život a vytrácí se spojení s jádrovým já - neklid, úzkosti, perfekcionismus, poruchy příjmu potravy... Zejména kvůli poslední jmenované problematice se teď IFS věnuju, protože je hodně důležité naučit se rozpoznat, kdy "jsem to opravdu já" a kdy je to hlas anorexie, který diktuje, co se smí a co ne...
IFS pomáhá tyto části lépe poznat, pochopit jejich "snahu", částo právě ochránit nás, ulevit, zařídit přijetí od ostatních apod. A zároveň posilovat schopnost jádrového já převzít "kormidlo". Nezavrhuje žádnou z částí, není třeba se jí zbavit, ale vést s ní dialog, pochopit její misi, ocenit, protože ona to povětšinou opravdu myslí dobře - a zároveň uklidnit, že je v pořádku, když nechá teď prostor jádrovému já a umožní zkusit v realitě i jiné chování, dovolí jinou zkušenost.
Oklikou se tak vracím zpět k múze - protože i ona je taková naše často neprozkoumaná vnitřní část. Zavnímala jsem jí jako nositelku kreativity, projevení naší tvořivosti, vyjádření našeho osobního daru pro společnost. I ona může být nepříjemná, vyhánět z klidu zajetých kolejí, očekávání okolí, vějička a žádná jistota, v rozporu s ostatními částmi, které třeba na jistotu hrát chtějí. Zároveň ale pokušitelka jádrového já - opravdu je to takhle pro Tebe "všechno"?
Né nadarmo se o múze mluví v souvislosti s uměním, protože i mě evokovala hlavně "krásno", citlivost, nechat se dojmout, okouzlit. Takové efemérní věci, na které není často čas, protože hlavně fungujeme, rozvrh a řád a múze v něm neděláme místo. A přitom právě ona dává tu porci prožitku, naplnění, prostoru pro možné, odvahy, vyjádření emocí, autenticity.
Né nadarmo jsme během kurzu pracovali i s básněmi, hudbou... Doslovný popis je mnohoslovný a přesto nemůže vystihnout zážitek přesně.
Proto tímto uzavírám i Múzí sdílení. O "zlatém stínu" našeho nevědomí třeba ještě někdy v budoucnu.
Osobně jsem si odnesla, že právě chci múze někdy dopřát prostoru a sluchu. A rozhodla jsem se vstoupit letos ještě to jednoho kurzu od Animas Valley - Dreamwork intensive, který bude už příští týden. Kdy asi poprvé nemám pocit, že to dělám kvůli práci, že nutně využiju práci se sny hned na příští konzultaci ☺️, že mě to posune profesně a dalším certifikátem. Ale právě ze zvědavosti, odvahy nechat se překvapit, kvůli osobnímu setkání s "duší", sebepoznáním chcete-li, které bude věřím v pěti dnech v Krkonoších díky přírodě, snům a ? co přiveze Doug van Houten z té Ameriky do ČR. ❤️
