Příběhy života a uzdravení - Veronika Hanzlíková, Dukovany 99 (2026)

02/03/2026

JAK MI POLICAJT ZDRHL Z RANDE

✨ Rok 2006. Byla jsem sama, svého muže Pavla jsem ještě neznala a Facebook u nás ještě ani nebyl (ten se rozjel až v roce 2008). Takže jsem se seznamovala přes Líbímseti. 🤭

Asi právě tam (ještě frčelo ICQ, jóó… jsem už trochu starší ročník 😄) jsem se seznámila s mladým mužem. Policajtem.

Domluvili jsme si sraz „u koně“ na Václavském náměstí a vyrazili dolů Václavákem. V rámci konverzace jsem se ho zeptala, jestli je městský policajt. Opravil mě, že je státní. A že je to něco úplně jiného. (Rozuměj lepšího.) No a tím jsem u něj asi skončila. 😄

🚇 Na Můstku mi oznámil, že si potřebuje odskočit na záchod. Sešli jsme dolů do podchodu mezi Václavákem a metrem. Čekala jsem. Nejdřív pět minut, pak deset… po dvaceti mi přišla zpráva, že odešel.

Tak takhle skončilo moje rande s příslušníkem zákona. Zmizel v podzemí a já šla trochu zaskočená domů.

Naštěstí to pak netrvalo nijak extra dlouho a v květnu 2007 jsem poznala Pavla. Muže, který neutíká ani z podchodu, ani z těžších situací… smůla pro policajta (ani nevím, jak se jmenoval) a výhra pro mě. ❤️

📸 Digitální fotku z roku 2006 už asi ani nedohledám, tak přikládám o pár let mladší kousek z Tater. Už z doby, kdy jsme zdolávali hory s mým mužem.

P. S. Část mého příběhu - a i to, jak jsem se seznámila se svým mužem - najdete:

📙 volně přepsanou v tištěné knize Ozvěny dávných hlasů,
🎙️ nebo v namluvené podobě v podcastu Příběhy života a uzdravení: díl Moje cesta ze smutku, bolestí a nemocí ke zdraví.

27/02/2026

A JE TO TADY! 🥂

📚 Křest mé druhé knížky, a současně první beletrie, která se odehrává na hradě Kašperk, Šumavě a v Pošumaví.

Z Pošumaví pochází můj muž Pavel a právě on je strůjcem toho, že Kašperk už znám skoro tak dobře jako svoje boty. 🤭😊

Těším se na vás ve středu 8. 4. od 17. hodin v Městské knihovně Praha - Velký mlýn (Libeň). 🏛️ Kmotrou knihy bude zpěvačka Marie Tilšarová, která podvečer doprovodí svými písněmi. 🎶

✨ A radost mám i z toho, že přijede moje ilustrátorka a hlavně skvělá malířka Dana Činčarová. 🎨 Bude to o příbězích, hudbě, obrazech… a možná i o tom, co si z minulosti neseme dál.

Moc mě potěší, když u toho budete s námi. 🤍 A budu taky moc ráda, když mi písnete do zprávy nebo komentáře tady pod pozvánku, jestli dorazíte.

😉 Ať vím, s kým se uvidím nebo třeba i obejmu osobně.

23/02/2026

„ŽIVOT NENÍ ANI SNADNÝ, ANI JEDNODUCHÝ A PŘÍMOČARÝ....
.. Každopádně jsme na něj dva a spolu a s našimi dětmi je vždy snažší tím naším životem kráčet. ❤ Obzvláště, když naše kroky doprovází i naše společná láska,“ napsal mi můj muž Pavel Hanzlík do narozeninového přání.

✨ Byl to jeden z nejhezčích momentů uplynulého víkendu.

A tím druhým? Stavění pěti sněhuláků.

❄️ Dvě hodiny venku, červené tváře, studené ruce a hodně smíchu, ale i trochu vztekání, když naše nejmenší urputně nechtěla toho nejmenšího pro sebe, ale i to jsme nakonec zvládli. ⛄ Myslím, že tohle se do naší rodinné kroniky zapíše zlatým písmem. ✍️

22/02/2026

Ty jo… právě jsem zjistila, že jsem tady asi nikdy nesdílela svých 40 srdíček, která jsem dostala před třemi lety od manžela ke čtyřicetinám. Tak to napravuji. ❤️

Tenkrát jsem to nazvala: MŮJ MUŽ JE FRAJER.

Slzela jsem dojetím celou cestu do školky. Ke 40tinám jsem totiž od svého muže dostala (mimo jiné) tenhle nádherný dárek. ❤️ Čtyřicet srdíček a dvacet vzkazů po cestě od našeho domu až do školky. ☺️

✨ „Mami, tady je další!“ volala naše Magdalenka zhruba každých třicet metrů. Začalo to přáním u domu „Verunko, krásný den“ a kytičkou a pokračovalo to opravdu až ke školce, kam jsem každé ráno pěšky vodila naši prostřední. 🚶‍♀️ Končilo to srdíčky se slovy VŠECHNO NEJLEPŠÍ K NAROZENINÁM.

(Až ve školce mi došlo, že těch srdíček bylo asi opravdu 40. Do té doby to pro mě bylo jedno velké překvapení.)

🍳 „To je krása, viděla jsi ty srdíčka? Hned mi to zlepšilo den. Kdopak to asi psal?“ říkala mi kamarádka, když jsme se potkaly na narozeninové snídani v kavárně.

Se slzami v očích jsem jí odpověděla, že jsou pro mě. 🥰 A stejně tak jsem se ten den „přiznala“ ještě asi pěti ženám – známým, kamarádkám, učitelkám ve školce – které si těch srdíček všimly.

💜 Nejkrásnější na tom všem ale bylo to, že věty, které tam byly napsané, nepatří jen mně. „Jsi jedinečná.“ „Jsi inspirací pro druhé.“ „Jsi bohatá.“ To může platit pro každou z nás.

Ano, i nápis „JSI BOHATÁ“ se tehdy na chodníku objevil. A když jel odpoledne na koloběžce se mnou syn, prohlásil: „Mami, ale ty přece nejsi moc bohatá.“

🌿 „Jsem,“ odpověděla jsem mu. „Jsem bohatá na lásku, přátele, skvělého muže a vás děti. Jsem bohatá z úplně jiného pohledu než jen penězi.“
A tohle platí i pro vás. Možná vám nikdo nenapíše čtyřicet srdcí na chodník. Ale důležité je, že to o vás někdo ví. A ještě důležitější je, abyste si to dokázali říct sami sobě. 🙏

21/02/2026

Velké díky! ❤️ Moje první beseda s autorským čtením a rovnou v rodné OBEC Dukovany. Přes 30 účastníků. Ani jsme se do knihovny nevešli a celá akce se přesunula do obřadní síně.

Tam, kde měla svatbu moje ségra. Tam, kde babička s dědou měli i symbolickou svatbu ke ZLATÉ svatbě. (My s mým mužem jsme měli obřad na zámku v Dukovanech.)

🙏 Velké dojetí! Čekala jsem, že to bude silné. Že budu dojatá. Ale že až tak… to jsem nečekala. ✨ A spolu se mnou i hodně z vás.

Děkuji za nádherné reakce, podporu a za to, že jsem právě doma mohla představit obě své knihy - Příběhy českých superpotravin i Ozvěny dávných hlasů. 📚

📖 Četla jsem, vyprávěla a vnímala tu sílu svých kořenů, tu podporu a radost, že právě tady můžu zažívat svoji spisovatelskou premiéru. (I když drobná předpremiéra proběhla i na mojí přednášce v Čelákovicích.)

„Včera to bylo moc pěkné… hltala jsem tě jedním dechem,“ napsala mi jedna z vás. 🤍

💝 Děkuji za podporu, za objetí, za slzy i úsměvy. Znovu jsem si potvrdila, že příběhy mají sílu. Spojují. Připomínají kořeny. A někdy opravdu léčí.

Děkuji za podporu, krásnou květinu a přípravu paní Jonášové z Obecní knihovny Dukovany a paní Kunčové z Obecního úřadu a všem, kteří jste přišli nebo se jakkoli zúčastnili. 💐 Díky.

🌸 Děkuji rodičům nejen za moravské koláčky a makový květ, co upekli, ale prostě za vše. ❤️ Mám vás ráda. 💋

17/02/2026

UŽ TO MŮŽU PROZRADIT 🎉

Ve středu 8. 4. 2026 od 17:00 křtím v knihovně ve Velký mlýn v Praze svůj první román.

Minulý týden jsem v jiné pobočce Městské knihovny Praha fotila fotky na pozvánku a byl to krásný pocit držet svoji knihu mezi stovkami dalších knih. 📚

🙏 U první knihy jsem měla pocit, že je to ten splněný sen, ale až s touhle knihou mám pocit, že fakt mezi ty autory a knihy v knihovnách patřím... ale o tom za chvíli.

TÍMTO VÁS CHCI NA TEN KŘEST POZVAT.

🎶 Křest knihy doprovodí svými písničkami zpěvačka Marie Tilšarová, jejíž jméno a píseň Hooponopono zazněly také v knize. To, že přijala moji pozvánku stát se kmotrou knihy, je pro mě velká pocta. 💛

A teď k té mojí cestě...

V roce 2018 jsem si poprvé dovolila říct nahlas slovo spisovatelka. ✍️ Tehdy pod vedením emoční koučky Terezky Rothové. O rok později jsem vydala svou první knihu Příběhy českých superpotravin. Dnes má přes 1600 čtenářů, i když nikdy nešla do knihkupectví a do 99,9 % knihoven.

🏰 A teď román o průvodkyni Magdaleně, která na hradě Kašperk začíná slyšet ozvěny dávných hlasů.

Je to román o paměti míst, o léčivé síle slov a příběhů, o lásce, která se rodí pomalu, ale také o jídle a bylinkách.

✨A mně je ctí vás pozvat do Prahy na křest a ještě předtím na první autorské čtení a besedu se mnou, která se koná v mé rodné obci, Dukovanech, už v pátek 20. 2. od 18. h.

Pokud víte, že byste chtěli přijít (ať už do Prahy nebo do Dukovan), budu moc ráda, když mi dáte vědět.

Těším se na každou známou tvář i nové čtenáře. 💛

10/02/2026

DUKOVANY, MOJE RODNÁ OBEC ❤

Jsou místa, kde člověk nemusí nic vysvětlovat, protože ho znají od dětství. V pátek 20. 2. od 18. h se právě tam s některými z vás potkám.

🌿 Budeme si povídat o (mých) knihách, jídle, příbězích i o tom, jak se dá minulost jemně přenést do dnešního života.

Musím přiznat, že se těším, ale zároveň jsem tak trochu nervózní... 🫢 Přijít vyprávět do rodné vesnice, kde bude rodina, kamarádi, sousedé, lidé, kteří mě pamatují jako malou holku....

To je úplně jiný pocit než kdekoliv jinde. Ale možná právě proto to má pro mě takovou sílu. 🙏

💜 Budu vyprávět o tom, kde se propsala OBEC Dukovany do vzniku obou knih, o inspiraci našimi předky, tradičních receptech a také o tom, že zdravý životní styl nemusí být žádná věda.

Pojďte se spolu se mnou „vrátit“ ke zkušenostem našich předků i radosti z jídla a života.

📍 Kdy: 20. února 2026 od 18.00
📍 Kde: Obecní knihovna Dukovany
📍 Vstup: zdarma

Těším se na setkání, povídání a možná i na trochu dojetí. 💛 Pro potvrzení účasti se ozvěte na: +420736681028

01/02/2026

SNÍDANĚ PRO PODNIKAVÉ V NOVÉ ENERGII 🌞

Teď o víkendu jsem vyrazila ke svému oblíbenému potoku, kde si ráda v průběhu roku otužuji nohy. 👣 Chtěla jsem cítit ten chlad, jemný proud a živou vodu. Jenže… potok byl zamrzlý.

🌲 To, že byl potok kompletně zamrzlý, mě ani nepřekvapilo. Co mě ale dostalo, bylo to, co jsem v tu chvíli v tom malém lesíku ucítila. Stagnující energii. Nic. Žádný pohyb. Sice tam nějaká voda byla, ale působila jaksi neživě.

A mně došla jedna věc. Že je velký rozdíl mezi tím, když něco plyne, a když to zamrzne a stagnuje.

💦 O pár desítek metrů dál to ale bylo jiné. Led už nebyl tak silný. Voda se znovu rozběhla. Jemně, tichounce… ale tekla. A já to vnímala jako příslib. Že zima už pomalu povoluje. Že se něco dává znovu do pohybu.

A přesně tak to teď cítím i se Snídaněmi pro podnikavé. 🌿 Poslední na konci listopadu byla parádní, ale pak přišly Vánoce a já se cítila natolik „uzimněná“, že jsem vlastně neměla chuť rozjíždět nový rok v lednu.

Proto jsem se rozhodla nadechnout a počkat na nový impulz.

✅Ten teď přichází. Cítím v sobě sílu jara, nový dech, chuť znovu se potkávat, sdílet, růst a rozhýbávat věci, které možná chvíli stály. ✨ A tak jsem se rozhodla, že první Snídaně pro podnikavé v roce 2026 bude až v únoru:

➡️ v úterý 17. 2. v Říčanech v Centrum Na Fialce

Navíc ten den vstupujeme do čínského roku Ohnivého koně, který je symbolem energie pohybu, odvahy, nových začátků a vnitřní síly. 🐴 Ať už na symboliku věříte, nebo ne, jedno je jisté:

Je čas se znovu dát do pohybu. Třeba jemného, pozvolného - jako tekla ta voda v potůčku (video ještě brzy nasdílím).

CO NÁS ČEKÁ?

👉 Krátké úvodní povídání o energiích roku 2026
🥪 Společná snídaně
💞 Propojení a prostor pro nové impulzy...
.. ne proto, že musíme. Ale proto, že chceme, aby nám věci znovu tekly. V podnikání, v zaměstnání, v těle i v životě.

Odkaz na přihlášení dám do komentáře. 💌

🌿 Pokud cítíš, že je čas vystoupit z led(n)u a znovu se nadechnout, přidej se. 👇

28/01/2026

Z INŽENÝRKY CHEMIE CVIČITELKOU 🤭

Včera mě moje mamka přivedla k zamyšlení nad tím, jak se moje profesní dráha za poslední roky docela pootočila.

⏩️ Z potravinářské technoložky, (bio)chemičky a specialistky jakosti ve farmacii jsem se postupně dostala k výživě, zdravému pohybu a lektorství.

Ještě před pár lety by mě ani nenapadlo, že budu učit zdravotní tělesnou výchovu, cvičit SM systém a brát záskoky za jiné lektorky. A dnes je to pro mě úplně přirozené. 😄

✅️ Když se na to podívám zpětně, dává to smysl. Tělo mě naučilo víc poslouchat - Bechtěrev, ulcerózní kolitida, záněty.

A díky tomu dnes vím, že zdraví není jen o „správném jídle“, ale hlavně o pohybu, regeneraci a celkovém fungování těla. 🧠

Co mi dnes funguje?
💪 pohyb
🥦 kvalitní strava
💊 cílená suplementace

To, co jsem si sama prošla, dnes používám i v práci s ostatními. Pokud cítíte, že by vaše tělo potřebovalo lepší podporu, klidně mi napište. 💛

A pokud vás baví zdraví, prevence a práce s tělem (nebo) i myslí a chcete jít tímhle směrem, ráda se potkám i s těmi, kteří to mají podobně. 🤝

11/01/2026

Začátek roku 2026 se u mě nese ve znamení velké vděčnosti. 🙏 Za rodinu, za přátelství - ať už ta dlouholetá i nová. Za zdraví moje i mých nejbližších.

Za spolupráci s fotografem Jardou Jiřičkou (ano, fotil tuto fotku pro Týdeník Květy). 🍫☕️ Příští týden vyjde článek o (ceremoniálním) kakau, na kterém jsem se podílela a s jehož autorkou Nicole Mrzenovou taky nesmírně ráda spolupracuji.

📙 Za vaše reakce na moji knihu Ozvěny dávných hlasů: „Ahoj Verunko, právě jsem dočetla tvoji knihu, je nádherná, úžasně napsaná, děkuji.

Četla jsem se zatajeným dechem, do příběhu se natolik ponořila, že mi chvílemi tlouklo srdce jak o život, koulely se slzy po tváři, bylo to hodně intenzivní, ale krásné. Děkuji moc za tuto knihu a piš dále. ❤“

Odkaz na knihu na mém webu: https://veronikahanzlikova.cz/kniha-ozveny-davnych-hlasu/

09/01/2026

📝 O přátelství, které obstálo v čase

Před 20 lety jsem odpověděla na internetový inzerát. Ano, ještě ten „pravěký“ typ seznamky - už na Seznamu, ne v novinách. Nicméně bylo to v sekci Přátelství.

💔 Byla jsem tehdy krátce po velmi bolestné ztrátě (smrti) svého prvního partnera a hledala jsem hlavně samu sebe. Ne vztah. Ne jistoty. Jen oporu, rozhovor, lidské spojení.

Dnes jsem tomu muži - a ne, nebyl to tehdy ještě můj současný muž Pavel - volala s přáním do nového roku. Domluvili jsme se, že mi pošle jeden kontakt.

📲 A spolu s kontaktem mi přišel od něj taky delší e-mail, který mě opravdu pohladil po duši. Připomněl mi, jak nesmírně cenné je hluboké přátelství.

A jak moc nás dokáže vnitřně vyživit, když je postavené na důvěře, respektu a opravdovosti.

🍀 Ráda bych vám do roku 2026 popřála podobné uvědomění.
Ať už ho prožijete s přáteli, s partnerem, nebo s lidmi, kteří jsou vám blízcí. A klidně mi napište - máte ve svém životě taky taková přátelství, která obstála v čase?

A teď už ten e-mail, který mi přišel:

„Tohle je neuvěřitelné. Právě jsem se díval, kdy jsme si naposledy psali touto cestou a na tenhle e-mail zprávu. A zjistil jsem, že je to téměř přesně 18 let. ⏳ Bylo to těsně po mém návratu z ciziny. Já jsem znovu nastupoval do práce. Ty jsi tou dobou byla čerstvě zamilovaná do Pavla. 🙂

🕰️ Takových let… a já mám pocit, jakoby to bylo nedávno. A jakoby to zvláštní tenké a skoro neviditelné pouto, které mezi námi vzniklo před těmi 20 lety, bylo stále stejné.

Stejná důvěra. Stejná otevřenost. Stejný respekt. Stejná radost z občasného společného setkání. 🙏

✅ Takhle nějak jsem si vždycky představoval přátelství. Díky za něj. A díky taky za to, že jsi mi tak vydatnou měrou pomohla vyvrátit jeden mýtus - že přátelství mezi mužem a ženou není možné.

Když se nad tím zamyslím, mám pocit, že oba do určité míry žijeme jeden ze svých snů, které jsme už tenkrát měli. 🤩

Já tu sedím ve své ordinaci, dívám se z okna, jak se na stromech v zasněžené zahradě naproti přes silnici honí dvě veverky. 🐿️❄️
Ty máš rodinu, milujícího partnera, tři krásné děti a profesně se věnuješ tomu, co Tě baví a naplňuje.

Život je fajn, nemyslíš? I přes všechny ty útrapy

31/12/2025

✨ Pro mě byl rok 2025 neskutečně zlomový. Kniha o průvodkyni Magdaleně na hradě Kašperk v sobě shrnula řadu událostí a zkušeností posledních 20 let mého života.

O to symboličtější mi přijde, že vám tohle přání posíláme právě jako rodina - ano, všichni v knize vystupujeme, a ne, není tam všechno doslova podle reality. 🤍

🏰 Fotografie je z Pustého hrádku, jednoho z míst, ke kterému jsem si - stejně jako ke Kašperku - vytvořila hluboký vztah. I díky mému muži Pavlovi, který mi dal průvodcování jako dárek ke čtyřicátinám.

Jsou to místa, která mají paměť, klid a zvláštní schopnost člověka vracet k sobě. 🍃

A pokud by vás zajímalo, jak jsem se ke Kašperku přesně dostala, můžete si:

🎧 poslechnout můj podcast Příběhy života a uzdravení: díl Jak jsem se stala průvodkyní (nejen na Kašperku) - AudioLibrix, Spotify, YouTube,

📖 nebo sáhnout po knize Ozvěny dávných hlasů, kterou najdete na mém webu. ✨

Tak vzhůru do roku 2026! V co největším zdraví, radosti a lásce.

❤️ #2026

Příběhy života a uzdravení - Veronika Hanzlíková

02/03/2026

27/02/2026

23/02/2026

22/02/2026

21/02/2026

17/02/2026

10/02/2026

01/02/2026

28/01/2026

11/01/2026

09/01/2026

31/12/2025

Address

Website

Alerts

Contact The Practice

Shortcuts

Share