RYBA V LESE

09/09/2025

„Lehneš si na záda, v jedné ruce držíš kettlebell nataženou přímo nad sebou.
Pak pokrčíš nohu na stejné straně, opřeš chodidlo o zem a druhou ruku položíš do strany.
Zvedneš se na loket, pak na dlaň, podsuneš bok, přejdeš do kleku a nakonec se postavíš. Po celou dobu držíš kettlebell nad hlavou, ruku napnutou. A pak se stejnou cestou vrátíš zpět na zem.“

Na papíře to vypadá skoro snadno – jen série kroků. Ale když to zkusíš poprvé:
* zjistíš, že nevíš, kam dát oči, abys neztratil rovnováhu,
* že kettlebell se „chce“ neustále vychýlit,
* že tělo hledá stabilitu v každém kloubu,
* a že všechno najednou vyžaduje souhru síly, mobility i soustředění.

Popis neukáže pocit napnutých svalů, dech, jemné vyvažování ani ten okamžik, kdy si uvědomíš, že stojíš zpříma s těžkou činkou nad hlavou.

Sluneční paprsky na tváři, závan teplého vzduchu mezi stromy, proud vody mezi prsty… to všechno musíte zažít.
Fotografie zachytí okamžik, ale nikdy ne celý prožitek. A popsat aktivity? To by bylo jako vysvětlovat chuť borůvky tomu, kdo ji nikdy neochutnal.

Proto místo dlouhých popisů jen pár snímků a náznaků. A pokud vás to láká – pojďte si to zkusit na vlastní kůži. 🌿

29/08/2025

𝐉𝐚𝐤 𝐭𝐨 𝐦𝐚́𝐭𝐞 𝐬 𝐨𝐝𝐩𝐨𝐯𝐞̌𝐝̌𝐦𝐢 𝐧𝐚 𝐧𝐞𝐯𝐲𝐫̌𝐜̌𝐞𝐧𝐞́ 𝐨𝐭𝐚́𝐳𝐤𝐲?

Mě osobně jedna taková „nevyřčená“ otázka při ranní procházce přiměla k následujícímu zamyšlení: Chtěl jsem vstoupit do diskuse s odpovědí, aniž by zazněla jakákoli otázka. Znáte ten pocit? Ten intuitivní vhled, který předchází slovům? 🤔

Pro tento pocit jsem hledal nějaký akronym. A vzniklo z toho Odpovědi na nevyřčené otázky – zkráceně 𝗢𝗻𝗻𝗢. Nebo elegantně latinsky: 𝑹𝘦𝘴𝘱𝘰𝘯𝘴𝘢 𝒂𝘥 𝒊𝘯𝘵𝘦𝘳𝘳𝘰𝘨𝘢𝘵𝘪𝘰𝘯𝘦𝘴 𝒏𝘰𝘯 𝒆𝘹𝘱𝘳𝘦𝘴𝘴𝘢𝘴 – tedy 𝗥𝗮𝗶𝗻𝗲.

Víte, v koučování se učíme klást ty správné otázky, abychom odemkli potenciál. Ale skutečná hloubka spočívá v tom, porozumět i těm otázkám, které se jen vznášejí ve vzduchu.
Být naladěný na to, co klient neřekne nahlas, a pomoci mu formulovat jeho vlastní „nevyřčené“ odpovědi. To je umění, které nás posouvá dál.

A v kontextu toho mě fascinovala shoda s jménem Raine. Ačkoliv se čte jako „déšť“, jeho původ sahá k německému Reinhold, což znamená „vládce radou“ nebo „ten, kdo vládne moudrostí“. Zní to skoro jako ideální popis pro někoho, kdo dokáže „vládnout“ informacemi a moudrostí, aniž by čekal na přímý dotaz.

Co když jsou ale nevyřčené otázky důvodem, proč se nám v životě nedaří naplňovat náš potenciál? A proč je pro nás tak těžké je vůbec vyslovit?

21/08/2025

Co nabízím

06/08/2025

Těším se již na osmé setkání. Vždy naplňující prožitkem přítomnosti a sounáležitosti. Plné naslouchání...přírodě, ostatním lidem i sám sobě. Zastavení a zároveň rozproudění.

25/06/2025

Jsou místa, kde se zeptat „kudy?“ znamená minout podstatu.

19/06/2025

Slunce a Měsíc byli dnes ráno na obloze zároveň. Jeden zářil naplno, druhý tiše odrážel jeho světlo. A přesto byli oba vidět – každý jinak, ale stejně opravdově. 🌞🌙

Při ranní procházce jsem si uvědomil, jak podobné to může být i mezi lidmi. Někdy stačí jeden člověk, jedno světlo… a v druhém se najednou rozzáří něco, co dosud jen tiše dřímalo.

Díky jedné obyčejně-neobyčejné debatě s kolegyní se ve mně něco rozsvítilo. Zažehla ve mně myšlenky, které bych sám možná přešel. A tak jsem je musel zachytit. Inkoustovým perem, na papír.

A co vy? Když se vás něco dotkne – zapisujete si to? Papír, telefon, nebo jen necháte doznít?

11/06/2025

Soutok se nezměnil. Jen už není tak jasně vidět rozdíl.
Méně bahna, méně barvy... ale proud je silný jako vždy.
Když zmizí barvy – zmizí i příběh? Nebo se teprve odhalí?

09/06/2025

Dvě řeky, dva příběhy. 🏞
Každá si nese vlastní cestu z hor. V Hradci Králové se potkávají – každá si zachovává svou barvu, ale společně proudí dál, silnější než předtím.

Umíš se spojit, aniž bys ztratil svou barvu? Kde ve svém životě můžeš místo konfliktu hledat sílu v rozdílnosti?

Labe pramení vysoko v Krkonoších na Labské louce (1 386 m n. m.). Orlice vzniká soutokem Divoké a Tiché Orlice – Tichá začíná pod horou Jeřáb (asi 850 m), Divoká v Bystřických horách.

03/06/2025

Zajíc a volavka

Kdysi dávno, na kraji lesa, kde se louka setkávala s klidnou hladinou rybníka, žil jeden zajíc. Rychlý byl jako vítr – a stejně tak pyšný. Kam přišel, tam se chlubil: „Já jsem nejrychlejší zvíře široko daleko! Nikdo mě nepředhoní!“
Jednoho teplého odpoledne zahlédl u rybníka volavku. Stála na jedné noze, nehýbala se, jen tiše pozorovala vodu.
Zajíc na ni hned spustil: „Co ty tady tak stojíš? Nechceš si aspoň trochu zaběhat? Já bych tě oběhl desetkrát, než vůbec uděláš krok!“
Volavka klidně odvětila: „Možná jsem pomalá na zemi. Ale ne vždy záleží jen na rychlosti. Chceš si to vyzkoušet?“
Zajíc se samolibě zazubil a přikývl.
Volavka navrhla: „Závodíme k ostrůvku uprostřed rybníka. Ty běž po souši. Já půjdu svou cestou.“
Zajíc vyrazil jako blesk. Běžel kolem rybníka, přeskakoval kořeny, podbíhal větve... až dorazil na břeh naproti ostrůvku. A tam...
se zarazil. Všude jen voda. A zajíc neuměl plavat.
Zatímco bezradně přešlapoval na místě, volavka klidně rozepnula křídla, vznesla se do vzduchu a ladně přistála přímo na ostrůvku.

A tak si zajíc uvědomil, že být rychlý ještě neznamená být nejlepší.

02/06/2025

Existuje mnoho cest k harmonii těla i duše. 🌿💆‍♂️ Rea masáže v Hradci Králové jsou jedním z dalších způsobů, jak si dopřát hlubokou regeneraci a uvolnění. Více informací na letáku.“
www.reamasazehorice6.webnode.cz

Nově je možné přijít na masáž i v Hradci Králové ;-)

19/05/2025

18/05/2025

Proudění živlů při hledání nature-self-social trojúhelníku Andyho Fischera.