03/04/2022
VELKÉ TÉMA TOHOTO OBDOBÍ JE VYHOŘENÍ ŽEN.
V posledních týdnech se setkávám s ženami, které spojuje podobné, spíše stejné téma a tím je pocit prázdnoty, vyhoření, zhasnutí.
Mnoho žen, často těch, které na sobě pracují a jsou to velmi otevřené a láskyplné bytosti, se nyní nachází pocitově na pokraji svých sil a možností. Prožívání útlumu, pocitů, že je nic nenaplňuje a tím pádem nic nebaví je silným prožitkem jejich všedních dní.
Tyto ženy se vydaly z posledního! Daly už všem okolo sebe všechno co mohly, vyzkoušely všechny možnosti a dostaly se do bodu, kdy už nemají z čeho brát, neboť se jim většinou nedostalo ničeho, co by jim doplnilo jejich energii. DOSTALY SE DO NEROVNOVÁHY MEZI PŘIJÍMÁNÍM A DÁVÁNÍM.
Ano, tento můj příspěvek se skutečně týká žen, které jsou již probuzené a láskyplné bytosti, jsou majáky pro druhé a jsou již vědomé. Jsou to ženy, které ušly velký kus cesty poznání a práce na sobě, aby se posunuly, ale začaly vynakládat obrovské úsilí, aby posunuly i ty svoje rodiny a blízké. Dost dlouho se snažily, až jaksi zapomněly sami na sebe. Ve většině případů se rozdaly dětem a partnerům, rodině a tvoření zázemí. Avšak doma nedocházelo k vytouženým změnám.
Proč se to stalo, když tyto ženy vědí, že se mají mít rády, že mají mít čas i pro sebe, že mají mít zdravé hranice a znají většinu základních zákonitostí?
PROTOŽE SE AŽ PŘÍLIŠ SNAŽILY! Až příliš chtěly, aby se děti měly dobře, aby jim pomohly zvládnou jejich životní situace, aby se cítily co nejlépe. Až příliš chtěly, aby jejich partneři dosáhli nějaké změny a mohli tvořit společně zdravou rodinu.
ALE V TUTO DOBU JE KLADEN DŮRAZ NA JEDNOTLIVCE, JEHO KVALITNÍ NASTAVENÍ, VYŽIVENÍ, VZTAH K SOBĚ SAMÉMU, NA ZDRAVÉ A PEVNÉ HRANICE, NA OSOBNÍ PROSTOR, PROTOŽE SE JDE DÁL A VÝŠ A TÍM PÁDEM ZASE HLOUBĚJI DO NAŠICH VNITŘNÍCH NASTAVENÍ. Takže se musí znovu vše přenastavit a tentokrát opravdu zdravě a správně.
Tentokrát se jde až na dřeň... Protože život a energie, které v současnosti proudí a jsou, už nedělají kompromisy. Ani my už je dělat nemůžeme a nemůžeme dělat vlastně nic za druhé a pro druhé, pokud nejsme sami v dobré kondici, naplnění, vyživení a spokojení.
A tak si tady teď můžeme položit otázku. JSEM SPOKOJENÁ, JSEM ŠŤASTNÁ VE VŠECH OBLASTECH MÉHO BYTÍ, DOSTÁVÁ SE MI VŠEHO, CO POTŘEBUJI?
Funguje to u vás v životě, u vás doma, tak, že se všichni podílíte na chodu domácnosti, že děti přispívají třeba drobným úklidem, že vás partner ocení slovem (to totiž taky stačí) za vaše snažení, že se oceníte navzájem, že se oceníte i s dětmi? Máte svůj prostor a čas? Dáváte si ho navzájem? Umíte se ozvat, když si o vás druzí "otírají pusu"? Máte pocit sounáležitosti, že se můžete spolehnout na kvalitní komunikaci a hledání společných cest?
Nebo se cítíte vyčerpaně, děláte už vše mechanicky a ze setrváku a povinnosti, přitom vás to už nebaví a bere vám to energii, vaše radost z vaření a úklidu hnízdečka se vytratila... Uvaříte, uklidíte, naservírujete vše pod nos a neslyšíte ani jedno díky. Spíše převládá kritika a neustálé hodnocení a vy se v tom už asi necítíte dobře, jen to prostě neřeknete, protože máte v sobě tolik soucitu a uznání pro druhé, že to necháte být... Tak bych mohla psát dlouhé řádky, asi se v tom mnoho žen nyní najde a má mnoho svých vlastních postřehů, kdy možná dojde k uvědomění, že jste dovolily cítit se jako rohožka o kterou si kde kdo otře boty a vy to berete, protože jim dáváte prostor, aby došli k jinému poznání a nastavení, když už jste jim tolikrát řekla, jak by to mělo být, aby byli všichni šťastní.
Ano všichni šťastní - to je ten cíl, až se jaksi začalo zapomínat na to štěstí a radost, které má naplňovat vás. Měly jste to a byly jste toho plné, proto jste rozdávaly a ani nepostřehly, že už není z čeho, váš pohár je prázdny, už dolil všem a není z čeho brát. Jenže se taky mohlo stát, že váš pohár ostatní zahltil. Je někdy vážně alchymie ten život:-).
Takže je čas se probrat, přiznat si to, podívat se na to a udělat jeden krok k tomu, že se POSTAVÍTE ZA SEBE, ZAVŘETE TEĎ NA CHVILKU DVEŘE VŠEM OKOLO VÁS, ABYSTE SI UVĚDOMILA, JAK TO VLASTNĚ MÁTE. DEJTE PROSTOR TĚM DRUHÝM, AŤ SE ZAPOJÍ A ZAČNOU ZVLÁDAT SVÉ ŽIVOTY A POVINNOSTI. VEZMĚTE SI SVÉ CHTĚNÍ A LPĚNÍ ZPĚT A NECHTE DĚTI I PARTNERA, AŤ SI JDOU SVOJI CESTOU, JAK TO CÍTÍ A JAK TO TEĎ MAJÍ, ONI TO ZVLÁDNOU. JEN JIM JASNĚ VYJÁDŘETE JAK NA TOM TEĎ JSTE, ROZDĚLTE ÚKOLY A NECHTE JE KONAT, VYMEZTE SE A DEJTE SI POHOV. VYJÁDŘETE, CO SE VÁM NELÍBÍ, CO VÁM CHYBÍ, ČEHO SE VÁM NEDOSTÁVÁ. ONI TO MOŽNÁ NEVĚDÍ, PROTOŽE JSTE DO TEĎ BYLA SUPER ŽENA, SUPER MÁMA A SUPER PARTNERKA A TAK SI VŠICHNI MYSLELI, ŽE TO ZVLÁDÁTE A ŽE JE VÁM DOBŘE, JENŽE VY JSTE NEDALA PROSTOR TĚM OSTATNÍM, ABY SE PROJEVILI, ABY TAKY MOHLI DĚLAT KROKY, TAK JAK ONI CÍTÍ, ABY MOHLI DĚLAT CHYBY A POUČIT SE Z NICH. TÍM JSTE NEDALA PROSTOR SOBĚ. VŠAK NEMUSÍTE VŠECHNO ŘÍDIT, ZVLÁDAT A KAŽDÉHO CHRÁNIT TŘEBA PŘED NĚJAKÝM TLAKEM...
Je třeba nyní spojit síly s partnery, vyjadřovat své pocity a postoje ke všem situacím, abyste si umožnili vědomí toho, jak to máte vy a jak to mají ti druzí, tím můžete začít hledat společný směr, kde jedna strana třeba ubere a druhá přidá, aby to bylo za jedno. Výborně se tak pracuje z pozice rodičů s dětmi. Výborně se tak hledá možnost tvoření vyváženého vztahu partnerů. Vy ALE I PARTNER potřebujete prostor pro své vyjádření, pro sebe sama, no a děti to potřebují taky. Dáte si to navzájem a každý se tedy můžete doplnit, dáte si vzájemnou úctu, respekt, podpoříte se a pomůžete si. Rozproudíte v rodině energii a nebude vše jen a jen na vás.
Každá žena, která ke mě přišla na terapii se znovu rozzářila, znovu našla směr. Každá ví, že jí teď čeká práce a změna a ví, že to má smysl, že jí to zachrání zdraví, psychiku, partnera i děti. Prostě uzdraví tím sebe i rodinu. A to stojí za to, že :-).
Staví se nové a pevné základy nové společnosti, tím je zdravý jedinec, zdravé partnerství, zdravé děti, zdravá rodina a pak teprve můžeme spolutvořit zdravé společenství a komunity.
Blanka Reslová - psychoterapeutka, průvodkyně labyrintem těla, duše a mysli