19/03/2026
Chceš-li se UZDRAVIT, nestaň se svou NE-MOCÍ
💫💫💫💫💫💫💫💫💫💫💫💫💫💫
Mnohokrát jsem již psala o tom, jakou cestou jsem procházela v rámci svého uzdravení já.
O pocitech bezmocnosti, osamění, nezájmu, nedostatku informací či podpory....a také jsem několikrát psala, jak jsem vděčná za to, že to všechno bylo tak, jak to bylo, protože s velkou pravděpodobností bych dnes nebyla tam, kde jsem.
PROČ?
Když začaly vznikat první fb skupiny, i já do nich s nadějí na pomoc nakoukla ..... a dostala jsem z toho tak šílené pocity bezmoci a úzkostí, že jsem to zaklapla a už nikdy tam nevlezla.
NIKDY SE NEUZDRAVÍŠ, ROVNOU TO VZDEJ ... křičelo z každého příspěvku.
,,z toho se nikdy nedostanete,, ,,já už zkusila všechno a nic nefunguje,, ,,tohle se nedá vyléčit,, ,,to vám zabere jenom na chvilku,, ,,fňuk fňuk fňuk fňuk,,
Dnes jsme o kus dál.....chronické nemoci se stále neléčí, pouze se vymýšlí nové a nové ,podpůrné, prostředky a byznys jede....konkrétně třeba u Crohna máme toooolik mňaminek, že proč byste měli mít chuť se uzdravovat, když se o vás postaráme.
Antidepresiva dostáváme pomalu mezi dveřmi jenom proto, abychom snad neměli chuť se na doktora zamračit....
-------Nemocní lidé jsou hvězdy sociálních sítí....dívka s neléčitelnou nemocí zvládla zdolat vrchol hory.....žena se statečně pere se svou krutou diagnózou a má neuvěřitelnou podporu milionu sledujících, kteří sledují každý její krok na osobním blogu, který si při této příležitosti zřídila....všichni obdivují tuto hereckou hvězdu, jak se statečně pere se svojí nemocí, o které již vydala třetí knihu, protože jinak by upadla v zapomnění (pardon...protože léčba je drahá a nějak se uživit musí).
------Smutným paradoxem tohoto fenoménu je to, že ti lidé umírají doslova v přímém přenosu, a to jenom proto, že se staly svou nemocí :-/
Chceme to schovávat za bohulibá slova vzájemné podpory a pomoci , něco jako: ,,mám kámošku, se kterou mám společný ,zájem, a navzájem se podporujeme,,. Aha...a v čem? Chudý a hladový se spolu bohužel nenají.
,,Jsme s tebou v tvé nemoci a litujeme tě,, - no potěš koště...a tím pomůžeme druhému jak?
Vidíte někde reálnou podporu? Uzdravení? Pomoc?
Čím více pozornosti upřete na své onemocnění, tím menší je pravděpodobnost se skutečně uzdravit. Slova podpory jsou fajn, ale ty vás neuzdraví a když se vás každý bude ptát jak se cítíte, tak kde máte prostor se skutečně zamyslet nad tím, jak se cítíte dřív než to začnete vysílat do světa?
--------Lidé, kteří se chtějí uzdravit většinou mlčí a hledají cesty.....když se jim léčba zadaří, mohou sdílet a předávat své zkušenosti dál, ale už pouze z pozice jakéhosi pozorovatele, ne přímého účastníka procesu. Jejich onemocnění je nedefinuje....pochopili, změnili, uzavřeli.
-------Pak jsou tu lidé, kteří svou nemoc POTŘEBUJÍ a o uzdravení pouze mluví. Jsou to většinou lidé, kterým chybí pozornost, péče, podpora a zájem druhých lidí. Jejich nemoc je jejich smyslem života....mají na co svádět nezdary, špatnou náladu, neochotu žít.
Když jim chcete pomoci, tak odmítnou s tím, že už vyzkoušeli VŠECHNO!!! a ono stejně NIC.... buďto se zaháčkujete a budete jejich hru hrát (a zatímco oni budou kvést radostí, že si ulevili, vy budete odcházet z návštěv vyšťavení a obtěžkaní jejich osudem) nebo jim nastavíte stopku...... ,,jsem ochotný ti pomoci, ale pokud o pomoc reálně nestojíš, už mě prosím nezahlcuj svými stesky,,
Kruté? Ne....někdo se možná po takovéto větě probere a začne fungovat jinak....druhý se třeba naštve a přestane se s vámi vídat...tím líp pro vás, věřte.
------A pak je tady ještě třetí skupinka lidí .... a to je ta, která se uzdravila, ale stala se VĚZNĚM svého uzdravení.
Mohou to být lidé, kterým k uzdravení třeba pomohly nějaké preparáty, doplňky atd. . Díky své osobní zkušenosti si třeba i vybudovali hezké živobytí a skutečně tak mohli pomoci i ostatním, svým vlastním příkladem.
Jenže v tom jaksi zůstali uvěznění. Jejich úspěch byl založen na něčem, co už dnes není realitou....
A co teď ? Může přijít najednou pocit jakési prázdnoty. Co mohu teď nabídnout, když už jsem zcela zdráva?
Kdo jsem ve svém byznysu, který už nemohu opřít o svou nemoc? Budu se k němu stále vracet?
Pozor na to....je potřeba naučit se uzavírat životní kapitoly, které už nemají žádné pokračování a umět se vydat dál...klidně i zcela jinou cestou.....jinak se taky může stát, že zacyklením se a vyvoláváním vzpomínek nám do života nemoc opět vstoupí.
-----Každý si navzájem přejeme zdraví, ale zároveň přistupujeme na hru, že je normální zdravý nebýt - mnohem více se bavíme o strastech a utrpeních než o radostech a plánech....na otázku jak se máš spoustu lidí začne : ,,ach, no co ti mám povídat...záda bolí, nohy už tak neslouží....mám další prášky na tlak....,,
Roste to, na co zaměříme pozornost.....zvažujte pečlivě, kam se vaše pozornost bude upínat.....ZDRAVÍ MÁME POUZE A JENOM VE SVÝCH RUKOU....není v ordinacích, není v laboratořích farma firem, není ve státním systému....buďto hledáš způsoby nebo hledáš důvody. Rozhodnutí je na každém z nás.
Možná ani nevíš, že podvědomě svou nemoc ,potřebuješ,.
Možná hledáš více než jen slova podpory a soucit.
Možná cítíš stejnou bezmoc, jakou jsem kdysi cítila já....kdo mi pomůže, když doktoři to nejsou?
Možná chceš slyšet: ,,všechno se dá zvládnout, pojď...ukážu ti jak,,
Pokud je to ,možná, pro tebe....najdeš mě v Jedinečné❤
