30/07/2024
Omluva za moji absenci na sociálních sítích
Milí přátelé a klienti
Bylo to období jako žádné jiné. Jako terapeutka jsem byla zvyklá pomáhat lidem nacházet jejich cestu, ale tentokrát jsem se já sama ocitla na rozcestí, které jsem nedokázala přejít. Začalo to nenápadně – pocitem prázdnoty, který se pomalu, ale jistě vplížil do mého života. No, vplížil je možná slabé slovo, bylo to spíš jako když se potkáte s nechtěným návštěvníkem, který vám sedí v obýváku a odmítá odejít. Tento pocit prázdnoty začal ovlivňovat nejen můj profesionální život, ale také můj soukromý a tvůrčí život.
Každý den jsem se snažila pracovat s klienty, předávat jim moudrost a praktiky, které jim měly pomoci nalézt klid a rovnováhu, ale uvnitř jsem se cítila úplně prázdná. Bylo to, jako kdyby mi někdo vysál veškerou energii a já jsem ztratila smysl a cíl. Byla jsem jako mobil s vybitou baterkou, který se snažíte zapnout, ale ono to prostě nejde.
Začala jsem si uvědomovat, že jsem byla zacyklená v nekonečných programech a vzorcích chování, které mě zcela zastavily. Každý pokus o tvůrčí činnost skončil neúspěchem. Inspirovala jsem se vlastní prací s klienty, ale sama jsem nedokázala najít cestu ven. Moje profesionální kariéra stagnovala a můj osobní život trpěl. Byla jsem unavená a vyčerpaná ze snahy stále něco tvořit, něco dosahovat, někam se posouvat. Byla jsem jako křeček ve svém kolečku, který běží, ale nikam se nedostane.
Jednoho dne jsem si uvědomila, že musím zastavit. Přestat tlačit na pilu a nechat věci plynout. Bylo to jako zjevení. Pochopila jsem, že někdy je nejlepší, co můžeme udělat, prostě se zastavit a nechat věci, aby se děly. Uvědomila jsem si, že moje neustálá snaha o kontrolu a dosahování cílů mě vlastně brzdí. Bylo to silné uvědomění plné osvobození. Byla jsem jako ten křeček, který konečně vyskočil z kolečka a zjistil, že svět je mnohem větší.
Začala jsem praktikovat změnu myšlení a meditaci, ale tentokrát ne jako nástroj k dosažení něčeho, ale jako způsob, jak být přítomná v okamžiku. Přestala jsem se tlačit do tvůrčích činností a nechala jsem svou kreativitu plynout přirozeně. Naučila jsem se být trpělivá sama se sebou a přijímat své pocity, ať už byly jakékoliv. Byla jsem jako zahradník, který přestal rvát plevel a nechal květiny růst svým tempem.
Postupně jsem začala nacházet ztracenou rovnováhu. Můj profesionální život se začal zlepšovat a já jsem znovu našla radost z práce s klienty. Moje tvůrčí síla se vrátila a já jsem byla schopná vytvářet s lehkostí a radostí. A co je nejdůležitější, můj osobní život se naplnil klidem a harmonií.
