09/01/2026
Hříbátka a jejich učení
Včerejší den se nesl ve znamení vzdělávání – hříbátek i jejich majitelky.
Jsou to právě takové chvíle, které mi znovu a znovu připomínají, proč dělám to co dělám.
Velmi si vážím lidí, kteří dokážou položit ruku na srdce a říci si o pomoc. Lidí, kteří jsou ochotni otevřeně a upřímně sdílet své pocity, nejistoty i obavy. Když mi majitelka ještě předem řekne: „Jsem z Vaší návštěvy nervózní,“ vnímám to jako velký projev důvěry.
Díky tomu se mohu připravit – zklidnit svou energii, zpomalit tempo, naladit se na potřebu klidu a jistoty. Tento prostor pak slouží všem: člověku, který mě ještě nezná, i koním, kteří velmi citlivě vnímají každé napětí. Když se cítí bezpečně majitelka, cítí se bezpečně i hříbátka. A právě to je základ všeho učení.
Jemná cesta ke kopytům
Hlavním tématem naší práce bylo zvedání všech čtyř nožiček a první korekce kopyt – bez stresu, bez tlaku, bez křiku a bez špatných zkušeností.
Cílem nebyl výkon, ale klidný prožitek.
Na tuto práci jsem si přizvala skvělou Aničku – naši kovářku. Spolupráce, která stojí na vzájemném porozumění, je obrovskou hodnotou. Anička přesně ví, jak pracuji a co potřebuji. Já zase vím, jak pracuje ona. Často si ani nemusíme nic říkat – doplňujeme se přirozeně a tiše.
Koně tak dostávají tu nejlepší možnou péči a majitelka má prostor vše sledovat, ptát se, vnímat a učit se. Zároveň má možnost přímo u kopyt která také vidí, slyšet vysvětlení, pochopit souvislosti a porozumět tomu, co jejich koníci potřebují dnes i do budoucna.
Učení bez tlaku
Pokud je koník nejistý, bojácný nebo se zatím nechce nechat v klidu chytit či odvést, neznamená to problém. Znamená to pouze, že potřebuje čas, jasnost a laskavé vedení.
I takové situace lze řešit bez honění, nadávání, křiku či nátlaku.
Pomocí jemně probuzené zvědavosti, klidu a důslednosti lze hříbátka naučit následování, práci na vodítku i postupné vedení člověkem. Bez tahání, bez vyhrožování, bez negativních lidských projekcí. Jen s trochou trpělivosti, citu a praxe.
Společná cesta
Před odjezdem jsme si společně prošli další kroky a doporučení, jak s hříbátky pracovat i samostatně. Majitelka ví, že se na mě může kdykoli obrátit, pokud si nebude jistá – ptát se je vždy správně.
Rovnou jsme také naplánovali další korekci kopyt a mou další návštěvu za čtyři týdny, opět společně s kovářkou. Aby si chlapečci zapamatovali, že péče o kopyta je vlastně příjemné setkání se dvěma „tetami“ a jejich mamkou. Že učení může být klidné, bezpečné a dokonce i radostné.
Protože ve skutečnosti se neučí jen hříbátka.
Učíme se všichni.
I já Tera Wels
Omlouvám se za fotku se svým dospělým holomkem bohužel hříbátko doma nemáme :D a v minulosti jsem si práci se svými hříbátky nefotila bohužel a že to je velká škoda .....
