28/03/2025
💚🌲💚🌳💚🌴
https://www.facebook.com/100000194560290/posts/24141782822078200/?mibextid=rS40aB7S9Ucbxw6v
Strom chrám duše
Nejsou to staré legendy.
Tohle se děje i teď – tady, v našem světě.
Když jdeme krajinou a najednou zpomalíme, zaslechneme volání.
Tiché. Nezní v uších, ale v hrudi.
Někdy nás zavolá vůně, jindy světlo v koruně, nebo jen zvláštní klid, který se kolem rozprostírá.
A my přijdeme blíž.
Před námi stojí strom – vysoký, silný, v plném květu.
Ale není to jen strom.
Cítíme, že je to chrám.
Někdo v něm sídlí.
Bytost, která strom vede, chrání, ztělesňuje.
Někdy ženská, jindy mužská, často obojí – jemná a mocná zároveň.
Nevystupuje z kmene, ale je srostlá s tím, co je živé.
Když k takovému stromu přijdeme v tichu a srdcem otevřeným,
něco se v nás začne proměňovat.
Cítíme proud. Neviditelný, ale zcela přítomný.
Energie vstupuje do těla, jako by se jemné světelné vlákno spojilo s naší páteří.
Dotýká se nás.
Léčí nás – energeticky, duševně, citově.
Často i fyzicky.
Uvolňuje, odnáší bolest, posiluje.
A zároveň nás propojuje s Matkou Zemí, s její moudrostí a tichem.
A ještě hlouběji – napojuje nás na Tvořitele, odkud jsme vzešli.
A tehdy začneme slyšet.
Ne ušima – ale uvnitř.
Strom k nám mluví.
Někdy jako myšlenka, která přichází zcela jasně.
Jindy jako obraz, který se vynoří před očima.
Nebo jako pocit, který přesně ví, co říká.
A pak…
v jediném okamžiku přijde pravda.
Ne vyslovená. Ne naučená.
Ale ta, která je už dávno v nás.
A my ji poznáme.
A řekneme si:
„Vím, kdo jsem.“
A v té chvíli…
začíná návrat.
