31/07/2022
Trochu z jiného soudku, nicméně moc důležité téma 🙏
Dnes mi přišlo do mailu jedno moc hezké povídání o ne úplně typickém náhledu na autismus, který se mnou opravdu zarezonoval. Je v angličtině. Kdyby někdo potřeboval v češtině, přeložila jsem jej, jak nejlépe umím, nicméně překladatel nejsem. 😎 Text je od autora Ash Bhattacharya z webu autism360.com
Vzhledem k délce kopíruju pouze překlad. Originál v angličtině je zde 👇
https://veronikapostova.cz/bude-patrit-budoucnost.../
Můj překlad:
Mohla by budoucnost patřit autistickým dětem?
Být rodičem autistického dítěte může být jak velmi náročné, tak zároveň i naplňující. Většina z vás si již možná všimla, že vaše dítě oplývá nějakým skrytým potenciálem.
… možná jsou skvělými hudebníky nebo počtáři
… možná milují skládání puzzle nebo jsou skvělí ve stavění kostek
… možná vás překonávají v používání technologií, iPhonů nebo tabletů?
Jenže potom….
se potýkáte s výzvami, které vám nedají spát celou noc..
Sociální a komunikační deficity…
Výzvy v chování…
Nedostatek pozornosti a/nebo hyperaktivity…
A vy se točíte v začarovaném kruhu nejistoty.
Budou žít plnohodnotný život?
Dostanou práci? Najdou si přítele/přítelkyni?
Mám na vás otázku!
Nepotýkáme se s podobnými výzvami my všichni? Zeptejte se sami sebe...
Kdy naposledy jste jeli hromadnou dopravou a nenuceně si užívali konverzaci s úplně cizím člověkem?
Nebo - kdy naposledy jste zvedli telefon a zavolali starému kamarádovi, se kterým jste roky nebyli v kontaktu?
Anebo - během stání v dlouhé frontě u poklady si nezkontrolujete nejnovější oznámení mobilu?
Jak reagujete, když jste v obchodě a jde za vámi milá prodavačka, pozdraví vás a zeptá se: Mohu Vám s něčím pomoci?
Většinou rychle odpovím: Ne, děkuju...jenom se dívám.
- ne proto, že bych nepotřebovala pomoct, ale protože se cítím nekomfortně s cizím člověkem v mé blízkosti, když se rozhoduji, co si koupím. Kromě toho pak cítím povinnost si něco koupit... nebo radši rovnou rychle z obchodu odejdu.
Tohle ale nejsou ty způsoby, jakými jsme my (nebo naši rodiče) interagovali s lidmi, když jsme vyrůstali...nebo ano?
Vždy jsme byli "společenskými zvířaty" - ale to už tak úplně neplatí. Dnes jsme možná tak "zvířaty sociálních sítí" 🙂
Co se nám tím vším snažíš říct, Ash?
Jsem ráda, že se ptáš 🙂
V padesátých letech minulého století byla průměrná doba, po kterou člověk udržel pozornost, 45 minut - což znamená, že člověk se na něco soustředil 45 minut, než to vzdal a přesunul se k dalšímu zájmu.
V devadesátých letech to bylo 12 minut.
Co rok 2020? 8 sekund!
V roce 2022 (díky TikToku) ... je to 5 sekund!
Pitomých 5 sekund...
Vzpomeňte si na tohle číslo kdykoli máte pocit, že je vaše dítě nepozorné..
Přemýšleli jste někdy na tím...
..proč jsou počty autistických poruch na takovém vzestupu?
Proč se lidé "na spektru" stávají tak obrovsky úspěšnými v IT prostoru?
Proč je vaše dítě, které třeba i má výrazné sociální nedostatky, označováno za exota, když je tu možná proto, aby projektovalo budovy nebo vyvíjelo aplikace?
Pokud chcete, nazývejte autismus poruchou nebo nemocí... já ale věřím, že jde o něco jiného...
Autismus je možná jenom další stupeň lidské evoluce.
Možná dnes se mnou nebudete souhlasit, ale za 20 let... určitě objevíte obrovské množství těchto neuvěřitelně talentovaných dětí a mladých lidí (kteří se třeba cítí příjemněji se stroji a aplikacemi, než s ostatními lidmi), kteří vyrůstají a dospívají a vedou lidstvo k novým zítřkům.
A jeden z nich může být i vaše dítě!
Jak můžete podpořit své děti, aby byly připravené, až tyto dny nastanou?
Můžete pomoci svým dětem být silní, aby překonaly své nedostatky?
Mohli byste nějak přispět k využití potenciálu vašich dětí a přeměnit jej v superschopnosti?
Možná, že ještě vůbec není pozdě...
Zde je odkaz, jak můžete věci změnit.
Hodně štěstí,
Ash Bhattacharya