24/02/2026
Myšlenka posledních dnů
O naslouchání
Mám pocit, že ve společnosti jsou slyšeni ti nejhlasitější a nejvýraznější. Ti, kteří mají schopnost prosadit se, i když nemají co říct. Naše pozornost je jimi upoutána a jakoby se na chvíli kolem nedělo nic jiného.
Mohla bych vypsat konkrétní skupiny lidí, které jsou podle mě méně slyšeny, než jiné. Mám je na mysli. Myslim na vás. Ale já bych radši napsala, jak naslouchám já.
Při mé práci hodně. Nejvíce slyším, když se na chvíli úplně ztiším a stáhnu se od mých přesvědčení. Mým záměrem v tu chvíli není nic napravovat, s něčím pomoct nebo dávat svůj názor. Chci být v přítomnosti s vámi a slyšet.
Jako bych naslouchala z místa, kde jsem jenom s vámi.
Sejdeme se na vaší louce za domem, kterou mi chcete ukázat.
Jak ten váš strom kvete a kde mu bolestivě praská kůra.
Ste mi průvodci ve vašem příběhu.
Někdy až potom, když se nám povede tahle plná, nehodnotící přítomnost, mám pocit, že mohu o kus víc porozumět.
Stejně tak to je s dotekem. Je velký rozdíl mezi dotekem, který naslouchá a dotekem, který chce napravovat.
K naslouchání je potřeba ztišení posluchače.
Zkuste to třeba se svými blízkými.
Někdy je to výzva.
Ale možná potom uvidíte v jejich těle úlevu a ucítíte blízkost, která umí být léčivá.
P.s. Kontrast nápisu na mé mikině s tímto tématem je čistě náhodný. Ale když je potřeba, tento přístup v životě používám na první skupinu lidí - těch hlasitých křiklanů. 😀
