21/10/2025
Také máte pocit, že je s pompou vyzdvihován fakt, že se nám stále prodlužuje průměrná délka dožití. Taktně či takticky se však mlčí o kvalitě druhé poloviny života “průměrného” reprezentanta naší technicky vyspělé společnosti. Postupná ztráta kognitivních schopností, mobility, zdraví. Místo toho léky, operace, a závislost na přístrojích, chodítcích, lůžku, zdravotnících.
Když se zamýšlím nad tím, co je příčinou zbytečného předčasného úpadku, tak mi z toho vychází jediné: lidská lenost spřažená s technickým pokrokem. Co si budeme povídat, člověk je líný a když nemusí, tak nemyslí, nehýbe se. Technika nám umožńuje bez námahy se přemisťovat, získávat informace, měnit den v noc, vyrábět rychle dosažitelné ultra zpracované potraviny, mít technicky vyspělou lékařskou péči. Rok od roku je toho víc co nemusíme a na co spoléháme. Na vše je tu technika. Zdravotně a psychicky jsme na tom ale hůř a hůř. A tak se sám sebe ptám: Tkví záchrana ve větším množství pokročilejší techniky v našich životech? Techniky od které budeme očekávat, že vyřeší naše stávající problémy? Nebo mám utéct před tímto novodobým morem a “vrátit se na stromy”?
Pokud vás zajímá, k jakému závěru jsem dospěl, tak vězte, že na strom, za účelem trávaní zbytku života v jeho koruně, nepolezu. A spoléhat na pokrok, který způsobil tuto mizérii také nebudu. Připadá mi, že technická budoucnost bude jen o vytloukáním klínu klínem: Špatně chodíte, protože se všude vozíte? Zařídíme, abyste vůbec nemuseli chodit. Nemyslíte, protože většinu věcí najdete na mobilu? Zařídíme, abyste vůbec nemuseli myslet! Takže…?
