12/04/2026
Vnímám, tedy jsem!
Už pár týdnů, zde na fb ve svých příspěvcích shromažďuji tipy na jednání, které by mohlo být cestou ke vkusně zvládnutému stárnutí. Ve včerejším postu jsem pak zmínil ještě další bod: Sebevnímání - sebeuvědomění. Považuji ho za naprosto zásadní. A tak se o něm dnes trochu rozepíši.
Nejprve připomenu body, kterých jsme se dříve dobrali:
🛌 Kvalitní spánek
🏃♂️ Pohyb během dne + silový trénink + každodenní rozhýbání + vědomé dýchání
🥗 Správná výživa s pauzičkami a přiměřený pitný režim
❄️ Přiměřené otužování
🤝 Pěstování naplňujících sociálních vztahů
🧠 Psychická odolnost a pohoda - vymýcení soustavného stresu
🤫 Odpočinek a klid
🙏 Aktivní přijetí stárnutí (ne podlehnutí, ne boj)
💊 Snad i vhodné potravní doplňky a preventivní vyšetření
❤️Spiritualita
A nikoliv k tomu, ale tak trochu nad mnohými z těchto bodů trčí SEBEVNÍMÁNÍ. Proč? Protože pokud jsem k sobě necitlivý, pokud nevnímám signály těla, tak budu mít tendenci dělat “chyby”.
Při cvičení, ale i v běžném pohybu, bez sebevnímání si snadněji způsobím zranění. když cítím, vnímám, že někde něco v kloubech tahá, tlačí - prostě signalizuje: “TAKHLE NE, TUDY CESTA NEVEDE!”, tak včas zastavím. Když se vnímám, nebudu se přepínat.
Sebevnímání souvisí i s jídlem. Když vnímám, tak už si trochu hraju s jednotlivými sousty. nehltám, neobžírám se. Když sním něco těžkého, co mi nesedí, příště si nejspíš dám pozor. Když vnímám, tak si užívám prázdného břicha, ne narvaného. S prázdným břichem se žije mnohem “LEHČEJI”. Sebevnímání je myslím dobrá cesta k dnes hojně doporučovanému přerušovanému půstu.
Sebevnímání souvisí i se sociálními vztahy. Ty jsou vždy zdůrazňované, když se mluví o “Modrých zónách”. No jo, ale není vztah jako vztah. S někým jste v harmonii, souladu, s někým je to vzájemná obohacující výměna. Ovšem někdo vás může vysávat, zvednout tlak, stáhnout žaludek. Někoho nemůžete rozdýchat či ani cítit. Fakt jsou lidi se kterými je lepší nebejt. Když se člověk vnímá, tak to, zda s druhými souzní či nikoliv, na sobě cítí mnohdy dřív, než ti druzí stačí otevřít pusu.
A pak je tu samozřejmě stres. Ten chronický je zničující. A je to potvora, která když naroste, tak umí sebevnímání jakoby umlčet, či přetlouct. Ovšem v zárodku bývá ještě slaboučký, nedomrlý. Ale i toto stresové embryo je již v těle vnímatelné. Pokud má pak člověk rozvinuté sebevnímání, tak jej okamžitě odhalí. A může jednat…
Když teď na ten text koukám, tak mi přijde, že sebevnímání je podmínkou “zdravého” stárnutí. Vlastně nejen stárnutí. Podmínkou zdravého žití. Vlastně pokud se nevnímám, své tělo, myšlenky, činy, tak je otázka, zda se vůbec mohu považovat za živého…?