Dalibor Štědronský

13/01/2026

Toto není je to jen ukázka toho, že při pravidelném každodenním cvičení (u mne jógy) lze vysokou mobilitu udržet do věku lehce překračujícího 60. Nechci nikoho poučovat, snažím se jen ukázat, že tělo může, pokud mu dáme péči. Třeba to bude pro někoho inspirace a pošťouchnutí 😉

11/01/2026

We live as we breathe – fast. 💨

We are a high-performance generation. Our ancestors managed only a fraction of what we handle today. They were slower in everything: work, travel, and even breathing.

I have a bit of a professional obsession – I watch people. For instance, on the tram, I secretly count the breaths of my fellow passengers. I often count over 20 in the people around me.

Times are fast, and even evolution seems to be accelerating. Just for interest, look at how we are "evolving":

* Early 20th Century: 8–12 breaths/min. Older medical manuals and physiological texts often cited lower values. Anything over 15 was considered rapid.

* Mid-20th Century (1950s): 12–14 breaths/min. Classic textbooks defined the average around 12.

* Late 20th Century (80s–90s): 14–16 breaths/min. A gradual shift in both textbooks and clinical practice.

* Present Day (2020+): 12–20 breaths/min. Institutions like the Cleveland Clinic or Mayo Clinic now list a range of 12–20. A value of 18–20 is no longer a diagnosis; it’s the "norm."

That bit about "accelerated evolution" was a joke. Rewriting the "norms" obviously has nothing to do with human evolution. It’s just sugarcoating—a rationalization of the declining physical state of society. "You’re within the norm, so you’re fine!"

I don't want to dive into the causes or consequences right now. I’m just giving you something to think about. Try this: set a timer for one minute right now and count your breaths.

So, are you keeping pace with the modern world, or has the "slow train" left you behind? Let me know in the comments! 👇😉

Žijeme, jak dýcháme – rychle.

Jsme výkonná generace. Naši prapředci stíhali zlomek toho co stíháme my. Ve všem byli pomalejší, v práci, cestování a dokonce i v dýchání.

Mám troch profesní deformaci – pozoruji lidi. V tramvaji například cestujícím potají počítám dechy a nezřídka napočítám přes 20 dechů za minutu.

Doba je rychlá a i evoluce se zřejmě urychluje. Podívejte se pro zajímavost na to jak se vyvíjíme:
* Počátek 20. století: 8–12 dechů/min. - Starší lékařské manuály a fyziologické texty často uváděly nižší hodnoty. Dech nad 15 byl brán jako zrychlený.
* Polovina 20. století (50. léta): 12–14 dechů/min. Učebnice uváděly průměr kolem 12 dechů.
* Konec 20. století (80.–90. léta): 14–16 dechů/min. Postupný posun v učebnicích
* Současnost (2020+): 12–20 dechů/min. Instituce jako Cleveland Clinic nebo Mayo Clinic dnes uvádějí rozmezí 12–20. Hodnota 18–20 už není diagnóza, ale "norma".

S tou urychlenou evolucí, to byl pokus o vtip. Přepisování “norem” samozřejmě s vývojem člověka nemá nic co do činění. Je to lakování na růžovo, racionalizace zhoršujícího se fyzického a psychického stavu společnosti. Jsi v normě, jsi v pohodě!

Nechci teď rozebírat ani příčiny, ani důsledky. Dávám to jako tip k zamyšlení a: ZKUSTE si schválně teď stopnout minutu a SPOČÍTAT své nádechy. Tak co, držíte prst na tepu doby, nebo vám ujel vlak? Svěřte se do komentářů👇😉

10/01/2026

Když bych ve svých třiceti viděl sám sebe, jak se dnes předvádím, že v 61 umím udělat dřep, nebo se předklonit, tak bych si pomyslel: “blbec, co je na tom zajímavého”. Jasně, že nic - ve 30-ti. Když je člověk na vrcholu sil, tak si vůbec neumí představit, že by naprosto banální pohyby mohly pro něj jednou být problém. Já si to tedy myslel, že fyzickou zdatnost, sílu a mobilitu budu mít nejmíň na pořád. Vlastně jsem nemyslel, vůbec mne nenapadlo, že by to mohlo být jinak.

A tak si člověk žije a neřeší. Neřeší proto, že velmi dlouho to vypadá, že není co řešit. Počátek “úpadku”, moment, kdy se přehoupneme přes zenit, je totiž nepatrný, nicotný, nepostřehnutelný. A to je ta zákeřná zrada! Každý den o gram sádla navíc, každý den o mikrometr “kratší” šlacha, každý den o setinku Newtonu slabší sval. To je nic, nedá se to na člověku změřit, nelze to vnímat. Po kapkách, každý den a za 20, 30 let… “Najednou” to nejde. Nohy nenesou, břicho překáží, záda bolí. A protože je na tom tak spousta lidí v okolí, tak je to normální. Patří to k věku…

Možná patří, možná nepatří. Je dost lidí, kteří se s tím nesmířili a i po šedesátce to dokázali zvrátit. Rozběhat, rozplavat, rozhýbat, posílit. Stálo je to hádám dost úsilí.

Uvolnit zarezlý šroub je velmi nesnadné, někdy se to již přes veškerou snahu nepodaří. Pak si člověk říká: “Kdybych to býval pravidelně mazal, občas s to povolil a zase dotáhl…” S tělem je to podobné. Udržovat to co máme, je mnohem snazší, než se snažit získat zpět ztracené..

Jenže, když to ještě jde, tak si člověk myslí, že to tak bude nejmíň na pořád.
A co vy? Mažete, mažete? 😉

08/01/2026

Dech nejen v józe, uvolňování beder, umocnění předklonových pozic vědomým cíleným dýcháním, uvolnění napětí zad... Sobota 31.1.2026, 9-14h, Studio Arha - Praha 6. Podrobnosti na mém webu asthanga cz. Cena 1500,-Kč

17/12/2025

Longevity, mobilita a vstávání po 60+ (část 2.)
Stáří či pokročilejší věk dnes nezřídka bývá vnímáno jako něco nežádoucícho, špatného, obtížného, "za trest".

Tragédie tohoto postoje je v tom, že se nám do umírání nikomu moc nechce a raději o smrti ani nemluvíme, vytěsnáváme ji ze svého zorného pole, tabuizujeme ji. Jenže toho, kdo přežije mládí, tak nutně čeká stáří a pokud ho odmítne, tak jej čekají poněkud zmatečná léta, kdy se mu nebude chtít být stár a zároveň se bude zuby nehty bránit úniku odchodem - na věčnost.. A může být, že za dané situace je pak Alzheimer požehnáním.

Trochu přeháním a dělám si srandu, zároveň si tím otevírám cestu k úvaze: Jde to i jinak?

Kolem padesátky jsem prudce zestárl. Víceméně ze dne na den. Stalo se to tak, že mi přišel dopis od zdravotní pojišťovny, kterým jsem byl vyzván k podstoupení jakéhosi vyšetření a k tomu bylo zdůvodnění proč bych tak měl učinit. Ze čtení toho dopisu a následného googlování jsem zjistil, že je po legraci, že skončilo mládí, jde do tuhého, už se vezu, lepší už to nebude. Na internetu jsem nalezl seznam nemocí, kterými potenciálně trpím a v čem všem bych si na sebe měl začít dávat pozor.
Neboť jsem léta zvyklý, jakožto jógu praktikující, zkoumat se a pozorovat, tak jsem záhy shledal, že skutečně stárnu, že hůř vstávám z postele, blběji vidím a i to moje každodenní cvičení mi nejde jako dřív. Jasně, ony signály, že se člověk zavíjí, tam byly již dříve, ale teď jsem je náhle začal naplno vnímat, zabývat se jimi, řešit si je.

Život adepta jógy je o bdělosti o sebepozorování. Já vypozoroval, že krom chřadnutí těla jsem stižen i zestárnutím myšlenek. Začal jsem myslet “staře”. Co to znamená? Začal jsem si dávat limity, omezení a začal se bát: “Musím opatrně…, tohle bych neměl, abych to nepřehnal…, tohle už pro mne není…”

V hlavě se mi spustil program, který ale nekorespondoval s přítomností. Ten program předurčoval budoucnost.

Bude to mít pokračování😉

12/12/2025

Kdyby člověku ve vyšším věku začla vynechávat paměť, tak je výhodou umět toho co nejvíc - zvyšuje se šance že si alespoň na jednu techniku vzpomene..😁

In old age, if one's memory begins to fail, knowing a wide range of techniques is beneficial, as it increases the likelihood of recalling at least one of them😁

09/12/2025

Longevity, mobilita a vstávání po 60+ (CZ/EN)
Psát o longevity, o tom jak se dožít konce v plném zdraví a vitalitě, by měli psát ti, kteří to dokázali. Jenže, když už takový longevista leží na patologii, tak toho moc o svém receptu na dlouhověkost nenapíše. Pročež, má-li být vůbec něco napsáno, tak by to mělo být od těch, kteří notně překročili délku průměrného dožití a to navíc a především v nevšedním zdraví a vitalitě. Já jsem příliš mladý, proto o longevity psát nemohu (navíc se bojím, že by mi to pánbůh vzápětí omazal o hubu), ale utrousím alespoň pár svých postřehů a domněnek k tomuto tématu, které mne zajímá. A zajímá mne právě proto, že ještě nejsem stár. Začít se zabývat longevity, když už člověk leží na smrtelné posteli, je jako přijít s křížkem po funuse (si nejsem jistý, zda můj text nemá hororový nádech).

Stručně řečeno: Správně jíst, správně spát, nestresovat se, mít zdravé vztahy a hýbat s sebou - to jsou hlavní pilíře longevity.

Já bych si nyní dovolil trochu rozepsat to hýbání. Vycházím z jednoduché idei: To, že se dnes (ve svých 61 letech) mohu bez problémů hýbat je dík tomu, že jsem se tak hýbal včera. Pročež, chci-li se i zítra takto hýbat, je třeba s tělem “zatřást” i dnes.

A co je pro mne podstatné? Rád bych si zítra sám obul boty, dřepnul si, dosáhl na zem pokud z ní potřebuji něco zvednout, vstát ze země, poškrábal se na zádech, ohlédl se a tak podobně. A proto se denně vědomě a kontrolovaně protahuji - cvičím jógu. Samozřejmě se trochu věnuji i silovému tréninku a i aerobnímu, ale základem je udržování vysoké mobility.

Proč? Protože tu potřebuji během dne neustále, a právě její ztráta člověku soustavně připomíná, že už nemůže, že je nemohoucí, že je starý… Naopak udržovaná téměř “dětská” funkční mobilita může přinášet radost z možností, které člověku v životě zůstávají nebo které se mu díky ní ještě otevřou…

👉 Toto mělo být vysvětlení k těm mým videím o vstávání po 60+. Ale přijde mi to moc stručné, takže to asi bude mít pokračování.

(English Translation)
Longevity, Mobility, and Getting Up After 60+
The truth is, writing about longevity—how to reach the finish line in great health and vitality—should really be done by the people who have pulled it off. The problem? By the time a true longevity master is lying in the pathology lab, they won't be writing much about their life-extending secrets.

I am too young (at 61) to claim any expertise, and I worry God might instantly take it out on me if I did! But this topic genuinely interests me precisely because I'm not old yet. Trying to focus on longevity when you're already on your deathbed is just too late.

In a nutshell: The main pillars are eating right, sleeping well, managing stress, having healthy relationships, and moving your body.

Let me focus on movement. I work from a simple idea: The fact that I can move without issues today is thanks to the way I moved yesterday. So, if I want to keep moving like this tomorrow, I need to 'get the body going' today.

What matters most? I want to be able to put on my shoes myself tomorrow, squat down, get up off the ground, scratch my back, and look over my shoulder. That’s why I consciously and mindfully stretch every day—I practice yoga. I do a little strength and cardio work too, but the foundation is maintaining high functional mobility.

Why? Losing mobility is what constantly reminds you that you are helpless and old. Conversely, maintaining an almost 'childlike' functional ability brings joy from the possibilities you still have in life, and those that might open up because of it.

👉 This was meant to be the explanation for my videos about getting up after 60+. But it seems too short, so there will probably be a follow-up!

07/10/2025

Nová lekce s Lenka Štědronská - Jóga pro ženy v neděli večer v Arze:

Nová lekce s Lenkou Štědronskou každou neděli podvečer, možná se po víkendu bude hodinka jógy hodit. You are welcome💜

30/09/2025

13. díl seriálu Jógou věku vstříc je opět věnovaný Psovi hlavou dole. Snažím se vysvětlit co míním funkčníma - aktivníma nohama a jak jejich aktivita důležitá pro "vystavění" pevné pozice psa.

Všechny dosud natočené díly seriálu věnovanámu technice provádění ásan a hlavně program napomáhající k zahájení a udržení samostatného cvičení dynamické jógy je k nalezení na mém placeném webu online.ashtanga,cz (250,-Kč/měsíc). V seriálu prezentuji svoje zkušenost z víc než 30 let praktikování dynamické jógy. Cílem praxe (cvičení) je:
- Podpora zdraví (spolu s životosprávou to docela funguje myslím:)
- Rozvoj a udržování nadstandadní funkční mobility
- Rozvoj funkčního dýchání
- Rozvoj uvědomování si těla
- Prochlubování uvolnění - relaxace
Prostě ryze praktické věci:)

11/09/2025

12. díl seriálu věnovaného jógovému cvičení je o tom, jak klouzavost resp. neklouzavost podložky ovlivňuje podobu a účinky Adho mukha švanásany - pozice psa hlavou dole. Nezabíhám do detailů, neb to záměrně nabízím jako tip k experimentování:)
Rozdíl v klouzavosti a nekouzavosti podložky má vliv i na praktikování dalších ásan, zejména ve stoji...

Všechny dosud natočené díly seriálu věnovanámu technice provádění ásan a hlavně program napomáhající k zahájení a udržení samostatného cvičení dynamické jógy je k nalezení na mém placeném webu online.ashtanga,cz (250,-Kč/měsíc). V seriálu prezentuji svoje zkušenost z víc než 30 let praktikování dynamické jógy. Cílem praxe (cvičení) je:
- Podpora zdraví (spolu s životosprávou to docela funguje myslím:)
- Rozvoj a udržování nadstandadní funkční mobility
- Rozvoj funkčního dýchání
- Rozvoj uvědomování si těla
- Prochlubování uvolnění - relaxace
Prostě ryze praktické věci:)