Adéla Amaya - kurzy, terapie, bodywork

30/04/2026

Bude to jízda a velká vnitřní očista.

30/04/2026

Našla jsem, co jsem nehledala.
A nevěděla, že je ztracené.

Skrze vágus de-armouring ke mě přišlo tolik různých uvědomění a aha momentů, jako už dlouho ne.

U tolika témat stojím, vidím co neladí, ale neumím s tím pohnout. Hlava slyší slova, rozumí, ale neumí to s ničím spojit. Prázdné pojmy bez obsahu.. podobně nedosažitelné jako kdysi, když jsem stála u informace, že potřebuji uchopit své ženství.

Vím, že mnozí z vás tenhle stav také dobře znají.. Vím, co dělat. Ale pro Boha.. jak se to dělá?!!

V podobné smyčce jsem se nacházela já.

Zasekla jsem se v roli matky.
Mé prožívání, myšlení, organizace procházeli přes tento filtr. Nešlo jen o dění ve směru k dětem. Ale ke všemu.

"Mysli trochu na sebe.", říkali.
"Dělej něco pro sebe."

Věděla jsem, že mají pravdu.

Ale jak se to dělá, myslet na sebe? I když jsem chtěla, narážela jsem na to, že to nejde. Vždy bylo něco důležitějšího.

Jenže není mi 20. Tlak těla, věku, menopauzy byl nekompromisní. Začala jsem proti svému vnitřnímu, pohlcujícímu archetypu matky bojovat. Zdrsněla jsem. Byla říznější. Vymezovala se.

Pořád to nebylo ono. Šlo jen o snahu osvobodit se z principu, který je mnou prorostlý.

A najednou se to spojilo. Během vágus de-armouringu, tam kde jsem přestala bojovat, se to stalo. Ty věčné rivalky, co bojovaly o své místo, se objaly. Z hlubokych stínů a zapomnění vystoupila ta bezstarostná holka ve mně.

Uvnitř mě, jako by se rozjasnilo.
Nemusím bojovat.
Nemusím být jedno nebo druhé.
Jsem obojí.

V těle silný prožitek míru a spojení. Uznání bolesti, kterou jsem si roky nepřipouštěla. Sjednocení.

V dětství jsem se ztratila. Ve 22 letech se našla. Abych se záhy opět ztratila v roli matky a manželky. A teď.. po 25 letech se znovu našla.

Vím, že to je nepřenosné. Ale třeba může být inspirativní. Již C. G. Jung zdůrazňoval potřebu integrace stínu. Jsme vším, každou rolí i podobou, kterou nechceme. Není důležitější, ani méně důležité.

Dnes je skvělý den na integraci a přijetí všeho odmítnutého, vytěsněného či zapomenutého. Zkuste si v sobě představit, jak v sobě uznáváte i to, co nechcete. Nebo přivoláte to, co chybí. Dáte tomu ve svém vnitřním prostoru místo a důležitost, procítěno svým srdcem. A vůbec nevadí, když to nebude dokonalé.

29/04/2026

Páni! Kurz začíná teprve zítra a strachy a stíny vylézají již teď. Nejen mě. Ale lidem ze skupiny.
.strach o bezpečí dětí...téma veřejného pranýřování a odmítnutí...strach z vykořenění a neznámého prostředí...téma nemoci, nemohoucnosti a smrti...strach z odhalení nedostatečnosti...téma ztráty kontroly a využití...existenční strachy..

Popisuji jen to, co už se odehrává.
Konkrétní lidé a konkrétní příběhy.

Pravda je, že jak lezou ven, je to velmi neprijemné. Otevírají pole pro konfrontaci. Poplašný systém bije na poplach.

Začínáme zítra večer (případně je možné dojet i v pátek ráno). Ještě se můžeš přidat.

Ještě se můžeš vydat na cestu aktivace vnitřní síly i vnitřního rozpadu.
Je to cesta, kde získáš svou celistvost.
Rozvážou se ti ruce.
Naroste energie.
Proměníš vztah k sobě.

Mluvila bych dál. Ale nebudu. Tohle musíš chtít a cítit. Pokud ano, ozvi se mi.

Na webu to nenajdeš, to je zase moje noční můra

27/04/2026

26/04/2026

Byla jsem ta, co ráda dává a neumí moc přijímat. Klasická hodná holka. Mohla bych to rozpitvat, že hodný holky nebo hodní kluci si tím kupují pozornost, uznání, lásku, ocenění. To je celkem známé. Ale..

Prošla jsem teď jinou osobní zkušeností.

Během de-armoringu jsem objevila svou úplně jinou strategii přežití. Ne hodná holka, co potřebuje ocenění. Ale že se strašně bojím. Přijímání mám spojené s bolestí. A tak je logické, že se mu vyhýbám.

Na výcviku Kahuna bodyworku jsem si toto prožila na dřeň. Jak držím a držím, přetrpím a nepřijmu.

Žádný dotek, žádnou bolest. V žádném případě a nikdy.

Že to je to, co mě dlouhodobě trápilo a nedalo se s tím hnout, protože jsem neviděla tuto hlubokou pravdu a paměť mého těla. Nešlo se k ní dostat.

No, a teď je to pryč.

Cítím se mnohem více uvolněná a v souladu, že mohu přijímat..
..i s rizikem, že to bude bolest.
Že se nemusím vyhýbat přijímání jenom proto, abych si zajistila bezpečí a bezbolestnost.

Byla to pro mě katarzní zkušenost.

A teď jsem úplně unešená a nadšená z bodyworku. Z toho, co jsem v něm objevila pro sebe. Jak moc přínosné to je a dosáhne to tam, kam jemnější techniky nemohou.

S tématem bolesti se totiž nedá vypořádat teoreticky. To se musí prožít. V těle.

Kolem mě je velké množství žen i mužů, kteří vydrží, kteří razí podobnou strategii jako já a vidím, co to na jejich tělech dělá.

Jestli se v tom rozpoznáváte, zvažte tuto možnost, objednejte se, pojďte do toho, protože je to veliký.

Je to veliký a úžasný, když se bolest uvolní z těla. Když tělo přestane poplašeně utíkat před bolestí. Když náš nervový systém přestane úžkostně číhat a dopředu trnout z možnosti nebezpečí a bolesti. Fyzické či emoční.

Neberte to jako dogma. Spíše je to k zamyšlení a sdílení mé osobní zkušenosti a co mi to (mimo jiného) přineslo.

Chcete-li se s mou podporou setkat sami se sebou a tím, co vás hluboko uvnitř bolí, napište mi. Termín najdeme společně.

24/04/2026

Nejhorší je, když vás něco trápí a není to vidět..
Na terapii přišla rozzářená, dynamická, veselá, krásná žena. Že má, zná, svá témata, pracuje s nimi a teď by chtěla zkusit něco hlubšího.

Postupně jsme společně domluvili téma, na které zaměříme pozornost a že budeme pracovat formou transformační terapie.

Příběh však klientku opakovaně vedl do situací z jejího současného života. Jak je na vše sama, že to musí vydržet a postarat se o děti.

Když jsme prošli jen o kousek hlouběji, vynořila se vzpomínka, jak je s malým synem sama. Syn pláče, volá tatínka, ale ten nikde.

Byl jinde, s někým jiným. Navenek zůstal, ale uvnitř je opustil.

Ano, milá ženo, jsi na to sama. Tvůj muž tebe a syna opustil. Ten hněv a pocit, že jsi sama, není "z ničeho". Navenek skvělé manželství. Uvnitř.. něco jiného.

Příběh se však odvíjel hlouběji. Tento vzorec žila její maminka. A hlavně její babička. Tam toto "tajemství - navrch h*j, vespod fuj" vzniklo.

Tolik bolesti a trápení v tom bylo!
Ale žena držela. Sevřená. Kamenná. Příběh jsme znali. Zdroj trápení a pravdu také. Ale tělo drželo.

A tak jsem si jí vzala na lehátko a začala uvolňovat vágus. Její tělo dál jelo linku "vydržím, nic nedám najevo, všechnu bolest ututlám".. až konečně povolilo.. a s ním i ta bolest a trápení. Konečně to může být vidět. Pravda může být vidět taková, jaká je.

Ženě se velmi ulevilo. Spadl z ní balvan, konečně se rozjasnilo. Věděla, jak dál.

Nenechte se mýlit povrchem. I když je váš život skvělý, ale máte dlouhodobě pocity, které do něj nezapadají.. je tam něco, co není tak skvělé. Něco, co potřebuje vaši pozornost. Protože jestli nám něco nedělá dobře, tak to jsou právě tajemství, tabu a vytěsněné pocity či příběhy.

A ano, cítíte-li, že byste na své cestě potřebovali podporu či průlom, ozvěte se.

16/04/2026

Já a můj web.. to je velmi delikátní a komplikovaný vztah. A také ostré zrcadlo. Představte si, co se mi děje..

Někdy od podzimu procházím re-brandingem, hlavně kvůli příjmení od manžela a silnému pocitu zevnitř, že už teď a ani do budoucna nechci stavět své poslání na příjmení manžela (současného, ani třeba budoucího). V tom mám jasno.

A tak jsem web začala jemně upravovat a hlavně zrychlovat. Kontrola pluginů, aktualizace na nejnovější verze. A velká věc aktualizace na moderní DIVI.. a výsledek?
.modul s kurzy není kompatibilní. Nešlo noc přidat, změnit.. konečná. Na obrazovce svítil červený výstražný obdélník. Něco se nepovedlo.

Včera jsem to vzdala. Vrátila se. Obnovila web ze zálohy. Zpět o 4 měsíce, tak kde všude ještě byla Tancerová.

Přijímám toto sdělení. U mě to není náhoda. Když něco nefunguje na mém webu, vždy jsou za tím velké vnitřní procesy..

Pomůžete mi? Máte nápady, vhledy, co nesedí?

15/04/2026

Tohle mi dnes ráno udělalo radost! Ne kvůli nálepce samotné, ale kvůli tomu, co je za ní.

Během našich setkání pracujeme s tím, s čím nejde hnout. S tím, co bolí tak, že to nechcete/nemůžete vidět. S tím, co je zamotané, nepřehledné a neuchopitelné.

To pro mě není vůbec snadná "startovací čára", abych na konci mohla očekávat "úspěch".
Tolik proměnných, které neleží v mých rukách.

A tak to udělám tak, jako bych to udělala pro sebe. Vstupuji s vámi do neznáma, bez očekávání a představ. S otevřeným srdcem, intuicí a mozkovými závity šlapajícími na 1000%.

Jsem vděčná, že se nám daří rozplétat vaše životní příběhy. Uvolňovat a propouštět bolest, ať z duše, srdce či těla.
Vám měnit svůj život. Svůj pohled na život a zkušenost z něj.
A že ta síla měnit a transformovat zůstává u vás.

Jsem ráda, když se vracíte.
Ne proto, že musíte (když vás něco hodně tlačí a bolí), ale protože chcete. Protože i vám dává smysl cesta hlubokého porozumění sobě i svému životu.

Viditelné/veřejné reference jsou jen špička ledovce. Přeci jen se spolu setkáváme v intimních, soukromých záležitostech, které se na veřejnost nehodí.

Děkuji za vaší důvěru, zpětnou vazbu i doporučení dál, třeba jen kamarádce či sousedce, u které máte pocit, že by jí to mohlo pomoci. Hezky to k sobě ladí. Intimní práce sdílená intimním způsobem.

14/04/2026

Už to na mě působí a není to snadné.
Kurz Poznej své stíny a strachy...na čarodejnice.

A omlouvám se za chyby v titulcích, ještě je neumím opravit 🥶

13/04/2026

Přiznám se vám. MÁM STRACH.
Zrovna se tu ladím na nadcházející kurz Poznej své stíny a strachy a u toho mám zapálenou svou transformační svíci. Jakmile jsem se ponořila do tématu hlouběji, začala šílet.

Jsem zvyklá si všímat a tak mi rychle došlo, že jsem zrovna uhodila kámen na svůj hřebíček. I já mám strach. Už ani ne tolik strach být vidět, jako strach veřejně říct: "V tomhle jsem fakt dobrá. A bude to bolet. Ať přijdete individuálně nebo na kurz, kus se ve vás pohne. Nezůstanete stejní a to, co spolu vytáhneme se těžko strká zpátky."

Ach.
Prsty na klávesnici se na dlouhou dobu zastavily a já tato slova procházela křížem krážem. Jak bych něco takového mohla říkat. Slibovat! Vždyť v mých rukách vaše proměna neleží. Jestli něco ctím nade vše, tak je to právo na své chyby, strachy, vývoj. Každý má právo nevidět. Zůstávat ve sladké nevědomosti, kde mé problémy mají na svědomí druzí.

Vstoupíte-li však do mé čarodějné chatrče, předpokládá se, že chcete prozřít. Chcete, aby páska vlastní slepoty byla stržena. Chcete si přestat lhát a chlácholit se, že já nic.

Ráda vás vytah*ji z matrixu.
Fakt ráda narušuji vnitřní stagnující a nahnilé konstrukce.
Ráda s vámi vytah*ji kostlivce.

Ne ze sadistické radosti, že způsobuji bolest. Ale pro ten další krok. Když vím, co bolí, mohu to uzdravit. Když vím, kde si lžu, mohu to změnit. Když vím, jaké a čí příběhy žiji, mohu k sobě být láskyplnější.

Když vytrváte, uvolní se energie, radost. Vědomí toho, kdo jsem. Co jsou mé silné, ale i slabé stránky. Tohle o sobě říkám fakt nerada. Protože nejsem něžná víla, která vám pofouká bebíčko. Spíše ta čarodějnice, co vám šlápne na kuří oko.. a ještě důmyslněji: provedu vás, ať si sami šlápnete na své kuří oko. Fouká se teprve pak.

Úspěch? Není zaručen. Protože záleží jen na vás, co s tím dále uděláte.

Mám talent na temnoty, stíny, podvědomí, kořeny. Zkrátka pro spodní světy. A pochopení pro vše, co se v nich skrývá. Můžete si být jistí, že vás tam nenechám. Ale také, že nebudu lakovat na růžovo to, co je shnilé. A že i v té nejhlubší temnotě je skryté světlo, které spolu najdeme a vyneseme na povrch a do vědomí.. a opět, jen když to sami pro sebe budete chtít.

Právo na bolest a stanaci zajištěno.
Právo na změnu a lehkost podpořeno.

Adéla Amaya
ta, co prošla tmou

10/04/2026

⭐️ První termíny vágus de-armouringu ⭐️ za zaváděcí cenu + ocením vaši zpětnou vazbu.

Na vlastní kůži jsem se setkala s tím, jak ty nejhlubší bolesti zůstávají uhnízděné a skryté v našem těle.

A protože celoživotně hledám nejefektivnější cesty, jak projít vnitřní proměnou a vypořádáním se se zraněními na duši i těle, je toto naprosto přirozený krok.

Budeme pracovat v kombu
DUŠE - TĚLO - MYSL

Na všech těchto úrovních.

Vypsané termíny platí pro setkání v Domě Rukou Světla v Praze-Hloubětíně.

Link na rezervaci dávám do komentáře.

Ještě doplním, že tohle pro mě není nic nového, schopnost vyhmátnout a uvolnit bolavá místa na duši i na těle mám snad odjakživa. I docela bohatou praxi.

Ale až teď se to pro mě otevřelo osobním zážitkem. Budeme spojovat a uvolňovat bolest na duši a na těle, tam mi to dává největší smysl.

S láskou,
Adéla Amaya ✨️

07/04/2026

💔💔 Patříš mezi ženy, co hodně vydrží?
Potkávám jich tolik. A týká se to i mě. Dlouho to pro mě bylo neuchopitelné. Vždyť když vydržím, tak to přeci ještě není tak hrozné (jinak bych to přeci nevydržela, ne?).

Teď o víkendu jsem měla příležitost si na to sáhnout. A to jsem nestačila valit oči..

Během kurzu jsme pro navýšení kapacit energetického systému udělali bodywork. Během dvou hodin jsem v rukách cítila 18 těl, potkala 18 příběhů.. a žasla.

Viděla jsem ženy, které..
💔 ..to bolí, ale nic neřeknou (nesou to, co by už dávno (s)nést neměly)
💔 ..mají posunutou stupnici bolesti (díky znecitlivění a otupení)
💔 ..se usmívají tam, kde by už dávno měli plakat (ale jejich nervový systém vyhodnocuje úsměv jako bezpečí tvořící)
💔 ..opuštějí své tělo/vypínají se z něj, když je to bolí (a tím zažívají mnohem více bolesti, protože bez spojení s tělem necítí své hranice a pak je nemohou ani komunikovat)
💔 ..nedokážou vůbec komunikovat a ozvat se, když je něco silně bolí

A tak jsem to procítila až na dřeň, jak nám to "VYDRŽET" ubližuje.

💔 Jak tuhnou a tvrdnou naše těla i srdce.
💔 Jak není možné se uvolnit a důvěřovat.
💔 Jak jsme v tom zacyklené..
💔 A bolavé..

Ženy, které touží po svém ženství.
Po měkkém světě.
Muži, který je vnímá..

Touží po vysvobození z toho vězení, které je uvnitř jejich vlastního těla. Ale málokterému muži se to povede, protože to je začarovaný kruh a naráží na jejich vlastní zranění a zamrznutí.

❤️❤️ Jsem tak vděčná za vagus bodywork, se kterým teď vše do sebe zapadlo. Že vám mohu pomoci uvolnit bolest duše i těla najednou, aby se to skutečně uvolnilo na všech úrovních a vznikl prostor pro nový nádech i život.

A proč to píši?
Pro inspiraci. Pro porozumění. Útěchu. Je nás tolik, kterým se to stalo (a i mužům, samozřejmě). Že v tom nejsi sama a ani na to nemusíš být sama. Protože cesta existuje a u lidí z kurzu již velké proměny probíhají.

Cítíš, že tě to volá? Napiš mi.