30/04/2026
„Nemůžu se zbavit bolesti zad.“
Věta, se kterou se setkávám tak často. Ta nekonečná bolest v těle, která snad nikdy neskončí. Bolest, která nás někdy provází roky až máme pocit, že k nám snad patří. I když se s ní žije tak těžce.
S bolestí se vždycky pojí příběh. Náš vnitřní, který si naše tělo nese roky.
Žijeme ve strachu. V pocitu, že nejsme v bezpečí. Že jsme na všechno sami. Ten vnitřní tlak naše tělo svírá, více, než si dokážeme představit.
Vzniká to už tehdy, kdy se naše mysl teprve učí žít. V dětství. Jenže někdy je ta zátěž natolik veliká, že ji jako malí nedokážeme zpracovat a tělo si začne všechno to nezpracované a často to, co k nám nepatří, pamatovat.
Bolest není nepřítel. Je to sluha, který nám ukazuje, že česta, po které jdeme, není ta správná. A ukazuje nám možnost uvést život zpět do rovnováhy, kterou jsme jako malí měli. Tam, kde nám to nefunguje uvnitř, se bolet propíše navenek.
Napětí v těle odráží napětí uvnitř.
Proto při terapii nejdeme primárně po tom, co bolí. Jdeme především po cestě toho, co se děje uvnitř vás. A až tedy, když najdeme ten pocit, který se ve náš tehdy sevřel, jen tak přichází uvolnění a je možné, aby se bolest rozplynula.🕊️
Cesta těla a duše je systematická práce,která chce náš čas a klid. Ale stojí na to.✨
