14/03/2025
"VSTAŇTE!"
Včera jsem hledala v mailech zpětně nějaké recenze, abych je dala na svůj nový www.makaki.cz /ještě se doplňuje, pokud na něj půjdete/. A při přečtení této, kterou uvádím a věřte, nedělám to kvůli chlubení se, přestože mě výsledek stále těší, jsem nějak sedla na zadek. Zaznělo mi "Vstaňte". Bože, jak jsem v tom online prostředí, kdy vše vyznívá jinak a člověk musí hlídat co vysloví, aby klient neutekl, změkla. Tu pani se velmi dobře pamatuji, byla u mě nejdéle ze všech jako jediná-14 dnů. Letos mi posílala pozdrav a je šťastná babička sladké vnučky. "Vstaňte!" mnoho klientů z pobytové verze mi zpětně potvrzovalo, že jsem opravdu tvrdá, ale že tohle mělo ten obrovský výsledek. Z nuly se zvedali během 5- 7- 10. dnů na nejméně 60%, ale taky 95 až 100! Jenže víte co udělá nemocný člověk s depresí, úzkostí? Jde se "válet" do postele. Udělá to i člověk, který má rýmičku, či ten, který se jednoduše neumí s něčím vyrovnat. Ale říkám vám, tudy cesta nevede, pokud se chcete zase uzdravit a dostat do pohody. Je to prostě jednoduché. Léčba má prostě pár pravidel a jedním z nich je "VSTAŇ A JDI NĚCO DĚLAT" (a nikdy jsem u nikoho s psych. stavy nezažila, že by doopravdy nemohl!) Neležím, dodržuji obvyklý rytmus? Sama sobě dávám najevo, že věc není tak těžká, aby se z ní nedalo dostat ;-) Možná, že mysl trochu uvízla, ale ještě zde máme přeci tělo a protože mysl/tělo je jeden organismus, tělo a jeho pohyb mysli pomůže. V tak úžasné symbióze oni jsou. A zda to změní biochemii na kterou poukazují pořád psychiatři? No samozřejmě, okamžitě. To je úžasné, jak to můžeme mít ve svých rukách, což ;-) :-)
"Děkuji paní Martě za vše, co pro mě udělala a co stále dělá. Takových lidí by mělo být víc. Jsem za ni neskutečně vděčná. Minulý rok v lednu jsem se dostala do stavu těžké deprese, které byly nahraně s hospitalizací. Tehdy jsem si uvědomila, že nemám u mých nejbližších nikoho, kdo by se v tu chvíli o mě postaral. Každý nemá zázemí rodiny, milující rodiče, sourozence, partnera...byla jsem dlouhodobě bez práce... Hledala jsem pomoc na internetu, stálo mě to hodně sil, protože nebylo možné se soustředit, třásla jsem se, do toho souběžně s hledáním "pomoci v podobě pobytu s terapeutem"mi paralelně běžel sled destruktivních myšlenek spojených s bolestnými emocemi provázenými pocením. Měla jsem strach si i lehnout, probudit se, nebo raději se už neprobouzet. A pak asi 14 dní jsem už nespala vůbec. Byla jsem ve stavu, kdy jsem nemohla už sama se sebou vydržet a už vůbec být sama. Tak neskutečné úzkosti se silným pocením a pak následné vyčerpání při vstávání, ale touha tu všechnu hrůzu a beznaděj přežít byla silnější, a tak jsem jela přes celou Českou republiku vlakem, abych se setkala s paní Martou, na Starou myslivnu do Hrdlořez. U paní Marty jsem pobyla 14 dní a hned od prvního okamžiku se mi naplno věnovala. Jak vzácná bytost to je, která s Vámi tráví čas a snaží se Vám maximálně pomoct, pro mě to byla záchrana a jsem šťastná, že jsem v tu chvíli našla kontakt. Je neskutečně empatická a spolu jsme rozplétaly moje příběhy a mozaika se postupně skládala. Vše bylo proloženo výživnými jídly, procházkami po lese i za účelem těžší práce, abych se postupně "zocelila" a nabyla sílu. Cvičily jsme pravidelně jógu, navštívily jsme spolu Třeboň. Dělaly jsme spolu konstelace, tehdy jsem pochopila, že paní Marta používá darů své intuice, tak pravdivé odpovědi a s nimi přicházející uvědomění si v čem tkví problém. Učila mě, jak nabýt energií, jak zklidnit mysl a další techniky. Ať už jsem se cítila jakkoliv, pamatuji si, řekla: "Vstaňte." Pochopila jsem, že stačí udělat jeden jediný krok a najít odvahu v jakémkoliv rozpoložení a hlavně vstát, pak se soustředit na"tady a teď" a být ve svém středu, ať už se venku děje cokoliv. To mi pak znělo v uších ještě následující měsíce, protože pobyt u ní byl jakýsi start k životu a opravdu to jde. Znovu jsem se začlenila do společnosti, našla si práci a začala jsem znovu žít. Hlavně to nevzdávat. Život je dar.
S úctou M. Petrovská"
