04/09/2024
🖤V souvislosti s tragickou smrtí psychologa Radka Ptáčka mi někteří píšete. Ptáte se, jak to je možné, že si někdo úspěšný vezme život. Že je vám smutno, že se něco takového stalo. Některým z vás to bere naději, že se s lidským trápením dá něco dělat, když ani odborník nedokázal pomoci sám sobě.
Ráno jsem napsala jen pár vět, ale teď si ještě dovolím pár poznámek, třeba to pro některé z vás bude pomocí.
❤NĚCO PRO KOLEGY Z POMÁHAJÍCÍCH PROFESÍ
Přátelé, kolegové - psychoterapeuti, psychologové, zdravotníci, sociální pracovníci, učitelé, faráři.... Prosím, pečujte o sebe. Dělejte preventivní kroky, abyste nevyhořeli. Moc dobře víte, jaké to jsou, slyšeli jste to mnohokrát. Je to ale k ničemu, když je nebudete dělat. Dobře jezte, hýbejte se, spěte, odpočívejte. Choďte pravidelně na supervizi. Říkejte si o pomoc. Pokud procházíte náročným životním obdobím a vidíte, že vám to začíná přerůstat přes hlavu, jděte na psychoterapii. Pokud je to potřeba, jděte si pro medikaci.
A prosím, starejte se o sebe navzájem. Všímejte si, jak se daří kolegům. Zeptejte se, jak se ten druhý opravdu má. Jak mu můžete pomoci. Zkrátka - navzájem se hlídejme.
Sama jsem nesmírně vděčná za kolegy, kteří mi dokáží říct, že bych měla zvolnit, dají mi vědět, že bych se o sebe měla více starat, a jsou v tom klidně i důrazní. Tak si to dovolím říct i já teď tobě: Prosím, zvolni. Starej se o sebe. A neodkládej to.
❤NĚCO PRO VÁS, KDO MÁTE O NĚKOHO OBAVU
Máte obavu o někoho, kdo se trápí? Mrkněte na můj článek o prevenci sebevražd - https://www.rachelbicova.cz/je-prevence-sebevrazd-mozna/ nebo si přečtěte, jaké o sebevraždách panují mylné obavy - https://www.rachelbicova.cz/myty-o-sebevrazdach/
Nedá se zabránit všem sebevraždám. Ale některým ano a můžeme se o to přinejmenším pokusit. Pokud si nevíte rady, můžete se obrátit na linku důvěry nebo na krizové centrum, kde vám mohou pomoci najít dobré řešení. Existuje také chatovací poradny, např. https://linkapsychickepomoci.cz/chat/
❤NĚCO PRO TY, PRO KTERÉ JE TĚŽKÉ POCHOPIT, JAK SE NĚCO TAKOVÉHO MŮŽE STÁT
Je v pořádku to nechápat. Protože když si někdo vezme život, tak to není k pochopení. Možná se k tomu ani nechceme přibližovat.
Vůbec nebudu spekulovat o téhle konkrétní události, nicméně lidé si vezmou život z různých důvodů: Nechtějí si připadat jako břemeno pro druhé. Trpí vnitřní bolestí a osamělostí. Mají za sebou těžkou traumatizující zkušenost, která je pro ně stále živá, jako by se děla stále znovu. Neumí si představit budoucnost, která by jim stála za to zůstat naživu. Dozví se náhle těžkou diagnózu. Nevěří tomu, že někomu na nich záleží (bez ohledu na to, jaká je realita). Udělají chybu, která je jejich očích tak veliká že se nedá napravit.
To jsou některá z možných vysvětlení. Je ale normální, že nám nestačí. Stále nás může trápit otázka: Jak je možné, že někdo ztratí v životě naději?
Dostatečnou odpověď asi nenajdeme. Ale to, co můžeme dělat, je přijmout, že všichni jsme zranitelní, křehcí. Můžeme starat se o to, abychom my sami naději v životě neztráceli a abychom se starali o své blízké. A možná... možná se zajímali i o někoho, kdo je kousek dál. Kolegu z práce. Souseda od vedle. Spolužačku svého dítěte. To je něco, co si z posledního vzkazu na fb Radka Ptáčka chci vzít já.
Chtěla jsem napsat pár poznámek, nakonec je to trochu delší. Shrnula bych to ještě jednou tím, co jsem napsala ráno:
❤Prosím, pečujme o sebe.
❤Všímejme si.
❤Říkejme si o pomoc.
🙏A na závěr si za sebe dovolím: Pane, prosím tě o pokoj pro všechny ztrápené duše. Pošli jim do cesty dobré lidi, buď jim blízko, obnov jejich naději. Amen.
