03/08/2025
Ve světě starých jógových spisů, zejména v Jóga sútrách mudrce Pataňdžaliho, není meditace něčím, co se „dělá“ – je to spíše stav, do kterého se vědomí postupně usazuje. Slovo, které se používá pro meditaci, je dhjána – sedmý stupeň osmidílné stezky jógy (aštánga jóga). Aby mohla nastat meditace, musí předcházet vnitřní klid, koncentrace, odpoutanost od smyslového světa a ustálenost mysli.
Pataňdžali definuje jógu jako „yogaś citta-vṛtti-nirodhaḥ“ – jóga je zastavení pohybů mysli. Teprve když se mysl utiší, zrcadlí se v ní skutečnost taková, jaká je. Nezměněná, nezkreslená, bez soudů. Meditace tedy není snaha něco vytvořit – je to proces hlubokého uvolnění do přítomnosti, do bytí samotného.
Ve starých textech není meditace únikem z reality ani způsobem, jak „být v pohodě“. Je to duchovní disciplína – tiché, neokázalé hledání pravdy. V Bhagavadgítě se píše, že meditace je stálé úsilí o rovnováhu mysli ve štěstí i neštěstí, ve ztrátě i zisku. Tedy ne jen chvíle na meditační podložce, ale způsob života, způsob bytí.
Meditace není výsledek, ale otevřenost. Není cílem, ale cestou dovnitř. Nejde o to „nemyslet“, ale o to nezůstat lapeni v myšlenkách. A jak se učíme sedět v tichu, začíná se cosi hlubokého v nás rozpomínat na to, co nikdy nezaniklo – na přirozený klid, který je v srdci bytí.
Zeptejte se sami sebe:
Co ve mně zůstává tiché, i když se myšlenky bouří?
Kdo je ten, kdo si uvědomuje, že právě teď čtete tento text?
To, kým jste za tím vším – právě tam začíná meditace.
Meditační kurz začíná již v říjnu 2025
Mám posledních palr míst (konkrétně 3)
