30/04/2026
Mystici všech tradic a obou pohlaví zpívají o radosti z hoření. Co hoří? Co se spaluje? Naše připoutanost k falešnému já. Iluze oddělenosti od Božství. „Zemři ještě předtím, než zemřeš,“ pravil prorok Mohamed (a rovněž mistrovský učitel nedvojnosti Ramana Mahárši). Rúmí hovořil o požehnání, které představuje to, že je šlapanou révou a že se stane vínem Miláčka, nebo že je malým hráškem, který Mistr Šéfkuchař pokaždé sklepne zpět do hrnce, když vyskočí směrem k okraji. Bhaktická básnířka Mírábáí vychvalovala bláznivou moudrost koroptve, „která polyká i rozžhavené uhlíky kvůli lásce k měsíci“.
Jako postmoderní obyvatelé západního světa se dopouštíme té chyby, že považujeme sebevyprázdnění (jemuž se v křesťanské mystické tradici říká kenósis) za problém způsobený nedostatkem sebevědomí. Při slovech o tom, jak se mystici snaží stát se ničím, se začneme ošívat. Vždyť jsme se na terapii tolik snažili, abychom se vzpamatovali z psychického týrání a abychom si znovu vybudovali silný pocit vlastní hodnoty. V současné době prožívají svůj boom semináře o „vědomí prosperity“ a o takzvaném „zákonu přitažlivosti“ a představují velmi dobrý obchod. Píšeme si na malé kartičky afirmace a lepíme si je na zrcadla v koupelně nebo je vkládáme do speciálně označené „Boží krabice“. Jsme vybízeni, abychom měli hranice, a také druhé povzbuzujeme, aby si vytvořili hranice.
Jenže hranice mohou bránit vstupu Toho, který je Svatý, a uvěznit nás v iluzorním prožitku odloučenosti. Co s tím? Umožněte, aby okraje úplně zmizely. Cesta mystika je cestou odevzdání se, umírání falešného já proto, aby se znovuzrodilo jako pravé Já, Boží Já, jako zářivá, božská bytost, jíž ve skutečnosti jsme. (…)
– Mirabai Starr v knize Nespoutaná milost