09/03/2026
Island
Nemůžu uvěřit, že už je konec. Bylo to kouzelně pohádkové. Osobně mi možnost vidět Celeste-Leilani Lazaris pracovat s koňmi na živo hodně dalo. Přece jen při trénincích přes ZOOM je někdy těžké plně vystihnout to, co chce člověk předat a já si občas sedím na vedení 😁 Žejo 🫣 Celeste si za začátku všechny koně v rámci BTMM kliniky vzala sama do ruky buď na práce ze země, nebo si na ně u jezdeckých lekcí i sedla. Podle potřeby s nimi nejprve pracovala na kontaktu ze země, prohlédla si a zhodnotila jejich tělo a jaké řešily výzvy, případně se některým místům na těle koně rovnou terapeuticky pověnovala. S Leona Böck, kolegyní BTMM “trenérkou v treninku” (BTMM apprentice trainer), jsme se trochu zalekly, jestli se očekává, že se všemi koňmi také budeme dělat DEMO. V tom případě bych už měla začít trénovat techniky mentálního posilování 🤣 a zamluvit si asi tak 50 lekcí osobního koučinku s Helena Pokorová (do začátku, pak se uvidí dle potřeby).
Během Nerve Release kliniky a následné BTMM kliniky jsme měli možnost vidět práci s různorodou skupinkou koní a jejich lidí. Bylo krásné vidět, jak se všichni koně a lidé pod zkušeným vedením Celeste pomalu, ale jistě měnili k nepoznání a zlepšovali před očima 💞 Čeho si velmi cením byla otevřenost novým věcem a vzájemné sdílení zkušeností a znalostí. Jedna majitelka přicestovala se svou kobylkou za Celeste jako poslední možností, jak jí pomoci od dlouhodobého diskomfortu. Bylo úžasné sledovat, jak několik lidí dalo hlavy dohromady, brainstorming běžel na plné obrátky a hledalo se možné řešení. Strašně mě zajímá, jak se jim po klinice daří a hrozně moc doufám, že jí zlepšení vydrží a čeká jí ještě spousta let dobrého života po boku její obětavé majitelky 🩷
Co vás na Islandu porazí (a to doslova), je rychlost s jakou se počasí zvládne během dne měnit ze slunečna na sněhové krupky, načechranou sněhovou nadílku, nebo horizontální déšť, což je jev, kdy prší a do toho fouká tak silný vítr, takže prší skoro horizontálně 😅 Jeden den foukal takový fučák, že jsme měly s Leonou problém se dostat z auta a parkoviště do haly, kde probíhala klinika. Vítr byl tak silný, že mi proti němu nešly otevřít dveře a poněkud zoufale jsem volala na Leonu, ať mi pomůže otevřít dveře 😂 Když jsem se z auta konečně vyvalila, tak mi hned vítr vyrval dveře od auta z rukou a zabouchl je s mým kabátem stále napůl v autě. Dostat se ten den na kliniku byla výzva a boj s živly. Moje metrika měření silného větru a ošklivého počasí se po cestě na Island naprosto změnila 😆
Na cestování kolem moc času nezbylo, ale byly jsme se s Leonou podívat alespoň na blízkou pláž. Lov za Aurorou se bohužel nevydařil. Budu muset přijet znovu. Jen tedy musím říct, že ceny na Islandu… fíha. Potřeba pořádně našetřit.
Na závěr jedna příhoda k pobavení. Ráno jsme si s Leonou vždy zašly do malé pekárny/kavárny pro snídani a svačinu na zbytek dne. Předposlední ráno se nás při placení pan pekař zeptal, jestli jsme z týmu gymnastek. Upřímně nás to pobavilo 🤣 Leona prohlásila, že to ho asi matou všechny ty vrstvy oblečení, co na sobě máme navlečené 😁 Ale ne, my jsme z “týmu koně”. Bavily jsme se tím po zbytek dne.
Teď jsem na cestě domů a vezu si jako suvenýr pořádný moribundus. Island byl nádherný, ale upřímně se těším domů do postele a pořádně se vyležet 🤧🤒 A až mo bude lépe, pustit se do procvičování BTMM a NR 🥰
