04/12/2025
⚜️ Equine Diplomate Osteopathy ⚜️
Čtyři roky na Vluggen Institutu.
Čtyři roky dojíždění na přednášky a praxe 800 km až na druhou stranu Německa k hranicím s Nizozemskem. Přijde mi to jako včera, když jsme tam s Veronikou Roubovou jely poprvé. Tenkrát se psal rok 2020. Musely jsme už mít roušky, protože c..id. Ten nám nakonec studium trochu protáhl.
Je to tu.
Prosinec a závěrečné zkoušky.
Moje nadledvinky jedou na 500 % a mám pocit, že jsem zkonzumovala asi tunu vitamínu C.
❄️ První prosinec – zkouška z teorie. Čtyři hodiny na to napsat odpovědi na 3 otázky. Píšu, co to jde, až si vyšoupu malíček pravé ruky doruda a následně se dívám po náplasti. Poctivně popsaných 16 stran papíru. Čas běží, nestíhám, a tak se z postupně úhledného rukopisu a snahy Janekovi čtení, a tím i známkování, ulehčit, postupně mění v zuřivou změť textu, ke kterému bude nezbytně nutný kompas a návod na dešifraci písma… Odcházím s pocitem, že jsem sice nestihla napsat vše, co jsem chtěla, ale mělo by to stačit.
❄️ Druhý prosinec odpoledne – jdu na řadu na zkoušku z praxe. Čeká na mě kůň s mým držičem a komise, které se skládá z Janeka a dvou členek komise z Kanady a Itálie. Jména si samozřejmě nepamatuji. Testování a normalizace. Janek pečlivě sleduje každý váš pohyb (takže žádný stres, že jo), pozice rukou, směr pohybu, anatomická orientace a bezpečnost, komunikace s držičem, kvalita provedení vysokorychlostní manipulace a její přesnost a bezpečnost. Praxi prokládá teoretickými dotazy – proč děláme, co děláme, co bychom dělali kdyby… neurologie, orgány, testování kraniálních nervů… Nechybí ani kraniosakrálka a kraniomandibulární techniky. A na závěr komunikace s veterinářem. Vedle koně stojí veterinářka, které máte přednést své nálezy a důvody proč si přejete, aby koně prohlédla s vysvětlením, co přesně byste potřebovali a proč. Netřeba říkat, že veterinářka se tváří, že se jí do ničeho nechce ala příprava na praxi v reálném životě. Někde v půlce mi vyzkratuje mozek a začne selhávat funkce rozlišování levá a pravá, takže řeknete pravá a zvednete levou ruku. Připadáte si, trapně, jako dítě v mateřské školce. Odcházím s pocitem, že tohle se jim nemohlo líbit…
.. ale hlavně, že to mám za sebou a zbývá už jen čekat, až zkoušky dokončí i zbytek spolužáků a druhý den bude vyhlášení výsledků.
Nadešel čas…
Před komisi chodíme po jednom.
Posadím se na židli. Proti mně sedí komise. Vím, že spolužák přede mou neprošel. Hlavou mi běží できるだけやったもう祈るしかない 。
Janek se na mě upřeně zadívá: „Tak jak by jsi hodnotila svůj výkon?“
Upřímně odpovídám, že jsem nebyla moc spokojená se svou praxí.
Janek se usměje a povídá: „No, dali jsme ti za ni 100 procent.“
V tu chvíli jsme hledala vlastní mandibulu někde pod stolem.
„A jestli tě to zajímá, tak z teorie máš 98 procent. Gratulujeme, prošla jsi.“ A dodává, že co by mi vytkl, že bych se měla víc usmívat. (Nj, vím to. Když přemýšlím, mám "resting bit.ch face", to už se bohužel asi nezmění :D Prosím neberte si můj výraz osobně, nad něčím totiž přemýšlím poměrně často.)
Neměla jsem slov! Připadala jsem si tak trochu jako Karel Gott, když přebíral Zlatého slavíka se slovy, že to opravdu nečekal. Nejsem člověk, co by si nějak moc potrpěl na tituly, ale za EDO jsem moc šťastná. Byla to dřina. Pro jeho udržení musíme splnit každoročně určitý počet kreditů kontinuálního vzdělávání. Což mi vůbec nevadí, naopak! Protože na Vluggen se budu vždy moc ráda vracet ať už v rámci postgraduálu, nebo na konference.
Nicméně se musím přiznat, že jsem na závěrečné zkoušky skoro nešla. Loni jsem se trochu „plácala“ v tom, jestli je osteopatie to, co chci dělat. Měla jsem obavy, abych koni nechtěně neublížila a říkala si, že možná lépe zůstat u jemnějších technik. Nebýt Celeste-Leilani Lazaris a její podpory, možná abych studium nezakončila zkouškou. Celeste mi dokonce domluvila i schůzku s její známou EDO z Ameriky, se kterou jsme si o mých obavách popovídly. Jsem poctivec. Na zvířatech mi opravdu záleží a chci svoji práci dělat opravdu dobře. Takže jsem se nakonec rozhodla absolvovat několik soukromých praxí a supervizí s lektory Vluggenu a certifikovanými EDO nad rámec běžného studia a praxe. Přineslo to své ovoce. Klid v duši a u zkoušky 100 % na praxi. Což prý nebývá zvykem. Teď můžu si čistým svědomím říct, že osteopatii můžu dělat. Přesto pořád s velkou a hlubokou pokorou k této metodě a jejímu celostnímu přístupu.
Počínaje dneškem jsem druhou českou EDO – prvenství drží Verča Roubová, které také musím moc poděkovat za veškerou pomoc s přípravou na zkoušky! Stejně jako všem lektorům a také spolužákům, se kterými jsme společně brainstormovali!
Ode dneška vám již oficiálně mohu nabídnou i plné osteopatické šetření vašich čtyřnohých miláčků.
Mějte stejně krásný den jako já!
Kristina
