Mgr. Radka Brabcová - psycholog, speciální pedagog

02/02/2025

Přijďte na zážitkový workshop zaměřený na práci s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami.

Krátký zážitek je někdy víc než tisíc slov. Když víme, jak se dítě, které má nějaké postižení při výuce cítí, často není třeba říkat víc. Je nám totiž okamžitě jasné, co potřebuje.

Zvu všechny paní učitelky, které chtějí rozumět žákům se speciálními vzdělávacími potřebami na můj workshop na ZVaSu. Můžu slíbit, že si jejich situaci zažijí na vlastní kůži :)

02/02/2025

Krátký zážitek je někdy víc než tisíc slov. Když víme, jak se dítě, které má nějaké postižení při výuce cítí, často není třeba říkat víc. Je nám totiž okamžitě jasné, co potřebuje.

Zvu všechny paní učitelky, které chtějí rozumět žákům se speciálními vzdělávacími potřebami na můj workshop na ZVaSu. Můžu slíbit, že si jejich situaci zažijí na vlastní kůži :)

02/01/2025

Ať se Vám daří, na co sáhnete...

15/12/2024

O těšení …. nejen na Vánoce

Umíte se těšit? Jen tak, na něco? Malé děti to umí a my dospělí to u nich obdivujeme – ty jiskřičky v očích. Třeba když se těší na Vánoce.
Dospělí se už těší míň. Nebo to aspoň nedávají najevo, ani o tom nemluví. Možná toho už zažili tolik, že je jen tak něco nenadchne. Možná je to z pověrčivosti – aby to hezké neodehnali. Ať už je to tak nebo tak, je to velká škoda. Je hezké se na něco těšit, vnáší to do života nadšení, elán, dětskou hravost… A taky to moc prospívá psychickému zdraví. Nevěříte?
Když se na něco těšíme, díváme se do budoucna, nevracíme se k tomu, co bylo. Těšení nám nedovolí zabývat se našimi současné problémy. Prostě se těšíme. Naše mysl se díky tomu pozitivně naladí a to nám umožní s nadhledem a grácíí zvládat to, co je tady a teď. A ještě příznivější dopad má těšení v případě, kdy se nám aktuálně moc nedaří a něco nás tíží. Těšení nám prostě umožní se odpoutat od problémů a odlehčit si, zbavit se zemské tíže a jen tak si s lehkostí poletovat.
A ještě lepší je, když se těšíme na událost, která nás spojuje s druhými – ať už je to oslava, společný víkend, lezení po horách nebo splouvání rozvodněného potoka. Těšení nás k nim přibližuje a jako jemná pavučina nás s nimi propojuje.
Mohlo by se zdát, že čekání je jen vyhlížením něčeho lepšího. Ale tak tomu není! Těšení se nám přináší malou radost hned a vyhlídku něčeho očekávaného a milého. Těšení je jako cesta k příjemnému cíli. A přece i cesta může být cíl…
Takže – umíte se těšit? Já ano a moc. Těšte se se mnou – na Vánoce, Silvestra, setkání s přáteli, prosluněné odpoledne, ranní cestu do práce, šílený výšlap, odpolední kafe a večerní čaj … na co se můžete těšit Vy?

14/11/2024

Před pár dny jsem realizovala webinář na téma: Co by měly děti umět, než půjdou do školy.
Vzhledem k velkému zájmu jsem se ho rozhodla zdarma zpřístupnit. Pokud Vás toto téma zajímá, odkaz na video naleznete zde: https://www.brabcova-psycholog-tabor.cz/webinare/

10/11/2024

Nebaví Vaše dítě kreslení? Bojíte se, jak bude Váš předškolák ve škole psát?

Pokud si kladete tyto otázky, je tu právě pro Vás nový webinář, v němž se naučíte, jak efektivně rozvíjet gramotoriku, vizuomotoriku, ale také motoriku jemnou a hrubou. Všechny tyto oblasti spolu totiž úzce souvisí.

Dozvíte se, jaká lze využívat cílená cvičení, ale i hry a běžné, každodenní činnosti.

Webinářem Vás provede Mgr. Radka Brabcová – psycholog a speciální pedagog

Přihlásit se lze zde: https://www.brabcova-psycholog-tabor.cz/webinare/

Kdy: středa 27.11. 2024 18-19.30 hodin

Cena: 260 Kč

Platforma: Google meet

06/10/2024

Taky jste si před narozením vašich potomků říkali, že budete ti nejbáječnější rodiče pod sluncem? Budete vnímaví k jejich potřebám, přísní tak akorát, povedete je ke sportu i empatii ke druhým. A z nich porostou citliví, přátelští a vnímaví lidé.
A taky si občas zoufáte, že realita je vlastně úplně jiná? Že jste museli ubrat na vstřícnosti a přídat na přísnosti? Váš syn neleze po skalách, ale nejspokojenější je před počítačem. A že občas na svoje výchovné zásahy nejste úplně hrdí?
A není to tak úplně v pořádku? Není lidské dělat chyby? Vždyť výchova přece není praní v automatické pračce. My přece nemůžeme zmáčnout knoflík a spustit vybraný samovolně se realizující program ( třeba: budoucí právník). Výchova je přece o mnohaleté každodenní přítomnosti, drobných i větších starostech a radostech, o legraci a sdílení, ale i o omylech.
A ač mám v úctě autory řady výchovných příruček doporučující spolehlivé návody, někdy (často, většinou) je důležité být sám za sebe a spolehnout se na svoje instinkty. Vždyť nás příroda i na tu výchovu vybavila, jen my její signály přehlížíme a zaklínáme se příručkami a životní filosofií. Za mě je tedy potřeba se třeba se pořádně od srdce rozčílit, když je to na místě ( protože dítě nesplnilo, přestřelilo, nerespektovalo…) Autentická reakce je důležitá pro rodičovskou psychickou rovnováhu, ale přináší to důležitou informaci i pro nezvedené dítě – totiž, že za chyby se platí a někdy dost nepříjemně. Často je taková rodičovská reakce největším trestem, kterého se dítěti může dostat.
Selhat může ovšem i rodič. A zareagovat třeba na banální dětský přešlap úplně neadekvátně. Pak si to chvíli nechá projít hlavou a následně si trhá vlasy, co to vlastně provedl a že to tak vůbec nechtěl. Ovšem stalo se…. Pokud se takové situace nedějí každý den, pokud se nejedná o brutální násilí na dítěti, pokud neteče krev, může si dotyčný klidně nálepku nejhoršího rodiče pod sluncem strhnout. Naopak i taková situace má velký výchovný potenciál. Hlavně malé děti totiž často žijí s pocitem, že omylů se dopouští jen ony a že dospělí kolem nich jsou vševědoucí a neomylní. Tahle myšlenka, přestože je v předškolním věku zcela přirozená, musí ovšem postupně vzít za své, neboť později vede k nezdravému perfekcionismu. Děti potřebují zjistit, že i jejich rodiče jsou lidi, dělají chyby a platí za ně ( někdy draze). A pokud rodič provede náležitou sebereflexi a dítěti se omluví, udělil dítěti nesmírně cennou výchovnou lekci. A o to přeci jde. Taky si to myslíte?
Vaše
Radka

29/09/2024

Někdy v životě nastanou chvíle, které si nepřejeme a rozhodně bychom si je sami nevybrali. Bohužel některé věci a události prostě ve vlastních rukách nemáme – zemře nám někdo blízký, odstěhuje se partner, přijde vážná nemoc. A celý náš dosavadní život se zhroutí jako domeček z karet. Nevíme, co si se situací počít, raději bychom nebyli, je nám úzko, bojíme se, jsme smutní nebo zoufalí. A chceme, aby bylo líp, aby všechno bylo tak, jak si přejeme.

Kouzelný prsten, který by tohle zařídil, ale neexistuje. To ovšem neznamená, že bychom se v takovém zoufalství měli utápět a umožnit mu, aby nás zcela pohltilo. Naopak, v našem vlastním zájmu je realizování kroků, které nám situaci alespoň trochu ulehčí. A měli bychom s tím začít co možná nejdříve.

Tu zřejmě nejsnáze dostupnou, ale přitom velmi účinnou pomoc mohou poskytnout lidé v našem okolí – rodina, přátelé, ale třeba i kolegové v práci. Někdy úplně stačí, když si nás vyslechnou. I to působí léčivě. Nebo mají nějakou vlastní zkušenost, která nám může pomoci. Třeba přinesou nějaký jiný pohled na věc. A taková změna náhledu může vést k razantní úlevě.

Pokud přátelé nejsou právě po ruce, mohou být užitečná dechová cvičení. To není žádná velká věda a přitom přináší velkou úlevu. Stačí si sednout, nechat otevřené oči, dupnout si oběma nohama do země, chvíli se soustředit na opěradlo a sedák. A pak už se zaměřit na svůj dech. Zhluboka a dlouze vydechnout, spíše jen krátce se nadechnout, ideálně ne povrchově, ale až do břicha. A tímto způsobem dýcháme, dokud necítíme zlepšení.

Podobně dostupné jsou i techniky mindfulness – tou asi nejznámější je cvičení 5,4,3,2,1, při němž hledáme ve svém okolí 5 věcí, které vidíme, 4 věci, na které si můžeme sáhnout, posloucháme, až uslyšíme 3 zvuky. Zkoušíme vnímat dvě vůně, vybavíme si 1 chuť.

Pokud se nedaří provádění cvičení, je možné si stáhnout některou z aplikací zaměřených na posílení duševního zdraví. Ty obsahují podobná cvičení a provedou jimi. Existuje jich více, asi nejznámější je Nepanikař a nebo VOS.

Pokud ani aplikace nepřinesou zklidnění, je na místě ohlédnout se po odborné pomoci. Ta může být různá.
V případě nějakého akutního zhoršení psychického stavu nebo při nějaké náročné situaci je možné vyhledat intervenci v Krizovém centru. Ta je buď jednorázová ( nejčastěji formou konzultace) nebo krátkodobá a vede k překlenutí nejnáročnějšího období. Některá centra fungují 24 hodin a umožňují i krátkodobou hospitalizaci.
Někdy pomůže i rozhovor na některé z linek telefonické krizové pomoci nebo podpora v chatové poradně. Zde je péče poskytována anonymně, což může být někdy velkou výhodou.

Další možností, zejména v případě dlouhodobějšího dyskomfortu, je pomoc nabízená psychoterapeuty. To jsou specialisté na duševní zdraví a jeho znovuzískávání. Pomáhají např. řešit problémy v mezilidských vztazích, ale třeba i deprese, úzkosti, fobie apod.. Pracují pomocí rozhovoru nebo různých terapeutických technik ( třeba kresby apod.). Pomoc poskytují za úhradu nebo může být jejich podpora hrazena ze zdravotního pojištění. Velmi podobnou péči nabízí i psychologové, kteří se psychoterapii věnují.

Trochu jinak jsou zaměřeni kliničtí psychologové. Ti pracují především s lidmi se závažnějšími psychickými onemocněními, jako jsou např. schizofrenie, poruchy osobnosti, ale i již zmíněné deprese, apod. Kromě toho, že léčí slovem, věnují se také diagnostice ( a té často více než samotné terapii) a mohou tedy na základě projevů daného člověka vyhodnotit, zda trpí některým psychickým onemocněním a případně jakým. Problémem jsou jejich dlouhé objednací lhůty. Péče je ovšem většinou hrazená z prostředků veřejného zdravotního pojištění.

Posledním specialistou, kterého tady zmíním, je psychiatr. To je absolvent medicíny, tj. lékař. Ten rovněž může diagnostikovat psychická onemocnění, ale také je léčit. Využívá přitom nejen psychologické prostředky, ale také předepisuje léky. I u psychiatrů ovšem platí, že jsou hůře dostupní ( dlouhé objednací doby). Jejich péče bývá často hrazená z prostředků státního zdravotnictví.

Více informací i konkrétní kontakty na jednotlivé odborníky nebo kliniky lze najít např. na stránkách aplikace Nepanikař: https://nepanikar.eu/mapa-pomoci-psychologove/

Vím, že dnešní téma nepřináší mnoho radosti, ale snad pomůže těm, kteří tápají, jak si pomoci nebo kde podporu hledat. Přeji všem, ať je takových situací ve vašem životě jako šafránu…
Vaše Radka

Jestli Vás článek zaujal, můžete se podívat na dřívější na mém webu: https://www.brabcova-psycholog-tabor.cz/

22/09/2024

Od začátku září už uběhly tři týdny a v mnoha rodinách už se rýsuje rozvrh, který bude jednotlivé členy provázet po celý školní rok. Pro mnoho maminek je to poněkud neradostná vyhlídka, neboť je čeká devět a půl měsíce, vyzvedávání a převážení dětí. Mnoho z nich si v tomhle čase připadá jako křeček v kolečku – jak se do něj dostanou, musí běžet bez ohledu na vše. Ostatně, co by pro svoje dítko neudělali. A tak taxikaří.
Druhou stranu v tomhle soukolí představují děti. Na začátku roku se nechají nalákat na nabídku kroužků a přihlásí se. Zní to přece velmi lákavě – na konci roku si budu umět postavit letadélko, nachytat ryby, vytočit hrnek na kruhu. Navíc často ještě pokračují v aktivitách, v nichž započaly již před lety a často pak mají od rodičů i nějaký kroužek takzvaně povinně. Bohužel to často bývá sport. Ovšem na tenhle fenomén se můžeme podívat zase někdy jindy.
A jaká je následně realita všedního dne? Ráno celá rodina naskáče do auta. Obětavá mamka nebo taťka rozvezou všechny do škol a školek, aby je v odpoledních hodinách zase sváželi a převáželi podle důkladně promyšleného, ale velmi napnutého harmonogramu. Stačí hledání svršku zapomenutého v šatně a rozvrh se rozsype jak domeček z karet.
Navečer nebo až večer se všichni vrací domů. Konečně můžou vydechnout. Často je to první chvíle v daném dni, kdy děti i dospělí mohou povolit a opravdu umožní svému tělu povolit napětí, které v něm celý den bylo. Tím povolí i napětí psychické. Ovšem jen do zvuku ranního budíku.
A tak běží dny a týdny… A mnoho dětí i rodičů začíná pociťovat únavu. Ale není možný krok stranou, křeček musí běžet dál a tak často jediným signálem, který přinese nějakou změnu, je nemoc. Někdy úplně banální chřipka, angína. Jenomže po jejím odeznění se vrací stejný kolotoč, z nějž všechny zúčastněné vysvobodí zase až nemoc. A tak to jde pořád dokola.
A jak z toho? Nijak. Vystoupit z toho kola vlastně dost dobře nejde. Rušení dětských kroužků během školního roku je nejen neekonomické, ale také značně nevýchovné. Děti prostě musí vědět, že když se k docházce zaváží, měly by ( až na naprosté výjimky) setrvat až do konce – většinou školního roku.
Ovšem jedna cesta z kola ven tu přesto je – prostě do něj vůbec nenaskočit. A to znamená ještě v těchto dnech si dobře promyslet možnosti své a představy i míru nadšení a zájmu svých dětí. A pokud zjistíte, že vás čeká rok plný napětí a stresu, dobře zvažte, jestli dovednosti, které si děti na kroužcích osvojí, za tu oběť stojí. A jestli by váš junior namísto některého z hokejových tréninků radši nevyrazil na ryby nebo by třeba chvíli jen tak bloumal. Děti přesně o tom totiž někdy mluví…

17/09/2024

Už jste četli můj článek i tady?

Chcete se dozvědět, jak to udělat, aby podzim byl u vás radostným obdobím? V následujících řádcích najdete pár tipů, jak to udělat a náladu si zlepšit.

14/09/2024

Léto zmizelo jako mávnutím kouzelného proutku a je tady podzimní počasí. Nepřišlo ovšem teplé babí léto, ale chmurné, tmavé, deštivé dny, navíc spojené v mnoha místech s ničivými záplavami, nejistotou a zoufalstvím postižených lidí.
Mnoho lidí v takových dnech zažívá propady nálad a splíny. Jak se jim bránit? Jednoduchý recept, který by je jen tak mírnyx týrnyx odstranil, bohužel neexistuje. Ale bránit se jim lze a odměnou za naši aktivitu nám bude nejen dobrá nálada. Jak tedy na to?

Velmi dobrým pomocníkem, který v našem těle vyplaví endorfiny, čili hormony radosti, je pohyb všeho druhu. I když se procházka v tomhle deštivém a nevlídném počasí zdá jako bláznovství, paradoxně může přinést velkou euforii ze souboje s nevlídným počasím. Schválně – zkuste to :) Ovšem prospěšný je samozřejmě jakýkoli pohyb, ať už je to obyčejné domácí cvičení, jóga a nebo třeba skákání přes švihadlo.

Dalším zdrojem energie, která nám umožní se s lehkostí překonat špatnou náladu, jsou koníčky, zájmy, aktivity, co nás baví. Někdy je těžké najít si na ně čas, ale cítíte-li, že byste nejradši vlezli pod peřinu a tam zápasili s černými myšlenkami, je lepší vyndat barvy, jehlice, hrnčířský kruh, dláto a kus dřeva nebo třeba knížku či oblíbený playlist na You Tube a věnovat se tomu, co vás baví. Možná přijdete na to, že z plodů vašich oblíbených aktivit můžou mít radost i lidi kolem vás.

A jestli vás nic z předchozího neoslovilo, možná je čas zvednout telefon a sejít se s přáteli. Třeba s těmi, které jste velmi dlouho neviděli. Nečekaným telefonátem možná uděláte radost dvojnásobnou – sobě z milého setkání i vašemu známému z příjemného překvapení a zájmu o jeho osobu. A příjemná překvapení většina lidí zbožňuje ;)

Na co ovšem zapomenout nesmíte v žádném případě, je vaše vlastní tělesná schránka. Ta je úzce spojená s psychikou, a pokud tělo strádá, nebývá ani duše spokojená. Aby mohla být duše radostná, potřebuje energii v podobě dostatečného spánku – neměl by být ani příliš krátký, ani příliš dlouhý, ale zato pravidelný. Tělo zase potřebuje dobré a vydatné jídlo s dostatkem živin. A to je možná impuls k uvaření dobré večeře nebo dobrého pohoštění pro milou návštěvu. Spojíte tak příjemné s užitečným a navíc tak pohladíte svoji dušičku.

A mohu-li přidat ještě poslední radu, pak bych zdůraznila těšení se. Těšení se na něco hezkého, co vás čeká. A můžou to být úplné drobnosti – volné odpoledne, dobrá večeře, sobotní výlet, prostě cokoli. A tak plánujte, těšte se a radujte se ( na počasí a roční období nehleďte).

Vaše Radka