24/04/2026
Když to zvládne slepice, proč ne my? 🐔✨
aneb lze se zbavit hluboko uložených vzorců chování, které zřídkakdy ovládáme?
Delší dobu si říkám, že bych ráda na toto téma sdílela nějakou myšlenku… a hleďme, ona přišla 😁🌞
… seděla jsem a pozorovala naši nejstarší slepici, jak brouzdá daleko za ohrádkou svého kurníku, tak, jak to teď dělá často. Zobne tu to, tu ono, někdy se plácne do prachu a doslova se obrátí naruby, chytá sluníčko…
Přišel jeden z mých psů a ona se k němu přidala, následovala ho. Pes sebou fláknul o zem a začal se válet, drbat o trávu… slepice přiběhla a poskakovala v jeho těsné blízkosti, nadskakovala a vyzobávala, co kde odlítlo. Bylo to legrační, smála jsem se oběma…
A najednou mi došlo, jak moc je to vlastně dojemné.
Tahle slepice totiž před necelým rokem měla ze psů naprostou hrůzu.
Doslova bojovala o život. Kdykoliv se k ní nějaký jen trochu přiblížil, vrhala se na něj, kopala, mlátila křídly a klovala hlava nehlava, oko neoko.
Pes jí totiž roztrhal kamarádku - slepici, se kterou jsem ji před lety přivezla z velkochovu. Slepici, se kterou každé ráno, každý den, každou noc sdílela vlastní život. Nehla se jedna od druhé, žily spolu jako dvě dvojčata, nebylo je vidět zvlášť…
💔 dokud nepřiběhl cizí pes a jednu před očima druhé neroztrhal a její tělo nenechal pak pohozené, nadohled té, která přežila - dokud jsme ho neuklidily.
Celé dny, noci i týdny ležela tahle slípka doslova bez duše, schovaná v bezpečí svého úkrytu. Chodila jsem ji krmit, brala ji ven, ale ona neměla hlad, neměla žízeň, neměla chuť snad ani žít. Jediný záchvěv energie, kterou ze sebe pustila, byla chvíle, kdy se k ní přiblížil jeden za našich (podotýkám naprosto slepičímu životu bezpečných) psů. 🤺 To bylo doslova čóro móro, kdy lítaly především chlupy a lítali i psi do bezpečného ukrytu před “šílenou” slepicí…
Pořídili jsme jí nové kamarádky, šlo to pomalu a dlouho, psy stále nesnášela, slepice o hlavu, krk i možná další části těla menší vzala na milost spíše útrpně, ale život šel dál.
🍀 Začala chodit z domečku, úkrytu, nejdřív kousek, pak delší kus. Našla si další kamarádku.
Žádný pes už jí neublížil. Přestala je řešit.
A dnes… dnes se vesele plácá vedle naší válející se Indy…
🙏
Zvládla to. Překonala tu strašnou zkušenost. Postavila se svým obávám, dokázala to, užívá si života. Raduje se.
Slepice…
Co myslíte, zvládneme to i my, lidi, když to zvládne slepice?
Já věřím v dobré konce, viděla jsem jich mnoho. Tenhle je jen zrnko v písku. Máme tu moc. Každý z nás.
Hodně štěstí v našich životech! 🤲✨
Anička
… a možná, až nám bude někdy těžko, vzpomeňme si na ni - na slepici. Pa!
