04/08/2025
Co můžeme dělat, když je nám smutno?
Smutek není potřeba „řešit“. Potřebuje být přijat. Dovolit si ho cítit. A přitom ho pomalu a jemně podržet, prožít a pustit.
1. Dovolit si ho
Zastavit se. Neodhánět ho. Neříkat si „měla bych být v pohodě“, „někdo to má horší“.
Ne. Ty máš právo na svůj smutek.
Přijmout ho je první krok k tomu, aby mohl odejít.
2. Napsat mu dopis
Zeptej se: „Milý smutku, co mi chceš říct?“
Piš bez cenzury, nehodnoť, neanalyzuj. Jen nech slova plynout.
Papír vydrží všechno – a tobě se může ulevit.
3. Nechat tělo promluvit
Tělo ví. A když ho bolí duše, často to dá najevo únavou, napětím, bolestí hlavy…
Zkus:
+ pomalý pohyb (procházka, lehký tanec, jóga)
+ třes těla (jemně roztřást končetiny, jako když se oklepává zvíře po stresu)
+ vědomý výdech – dlouhý, pomalý, uvolňující
4. Hudba jako lék
Najdi písně, které tě v tom smutku neopustí, ale ani nevtáhnou hluboko dolů.
Něco, co tě obejme.
5. Péče místo výkonu
Není třeba být produktivní. Když je ti smutno, pečuj – ne o svět, ale o sebe.
Malé kroky:
+ teplý čaj
+ sprcha
+ převléct postel
+ dát si něco výživného
+ zapálit svíčku
+ obejmout plyšáka
6. Sdílení beze studu
Říct: „Je mi smutno.“ Stačí. Bez vysvětlování, bez dramatu.
Jen být slyšen/a.
A pokud to nejde s lidmi, zkus říct slova nahlas sama sobě. Do zrcadla. Do prázdna. Klidně i nanečisto.
7. Výtvarné vyjádření
Maluj, jak se cítíš. Bez cíle. Jen barvy, tvary, tahy.
Smutek může vyjít rukou dřív než slovy.
Nejde o výsledek. Jde o uvolnění.
8. Vzpomínky a rituály
Někdy smutek souvisí se ztrátou.
Pomůže:
+ prohlédnout si fotky
+ napsat dopis tomu, kdo chybí
+ zapálit svíčku jako symbol
+ vytvořit si „malý rituál“ na rozloučení, smíření nebo přijetí
9. Být v přírodě
Příroda netlačí. Nesoudí. Jen je.
Les, voda, vítr – všechno to, co nás přesahuje, ti může připomenout: nejsem na to sám/sama.
Smutek nás nezastavuje. Jen zpomaluje, abychom mohli dojít blíž k sobě.
Není třeba utíkat. 🍀
Smutek odejde, když ví, že ho slyšíme.🙏
A. Hope
Děkujiti - harmonie života
