23/08/2025
Utrpení
Toto léto jsem se zprostředkovaně dotkl třech silných, dalo by se říci „kolektivních“ utrpení a přivedlo mě to k otázce, zda pro nás může být utrpení přínosné, případně jak.
Náhodou a z bezpečné vzdálenosti jsem byl svědkem ranního bombardování Ukrajiny. Znovu jsem se ohlédl za svými předky, kteří byli zavražděni v koncentračních táborech. Nahlédl jsem do jednoho utrpení politického.
Do všech jsem jen nahlédl, tak trochu jako poutník, co se seznamuje i s těmito temnými zákoutími světa a jeho duše, s temnými zákoutími své duše. Dotklo se mě to u srdce, nikde jinde. Je právě v tomto dotyku odpověď?
Pak je tu nemoc, stav, kdy už nemůžeme, kdy ztrácíme kontrolu, kdy ztrácíme moc. Na povrch vyvěrá zoufalství, strach a bolest. Trpí jednotlivec, často ale v kontextu utrpení celé společnosti, od které jsme neoddělitelní.
I toto utrpení jednotlivce se nakonec vždy dotkne srdce. To utrpení tu je možná – nebo snad určitě – proto, abychom se konečně dotkli svých srdcí.
Je v srdci odpověď? Je odpovědí Láska? Je Láska opravdu nějaký vyšší, všímprostupující princip?
Jsou to ty pocity, které v mém životě probliknou, když se probudím pod stromem, napiju se ze studánky pod lesem, když se s vděčností vrátím do bezpečí domova, když mi dítě řekne: „Mám tě rád, táto,“ když mi dcera řekne: „Vím, jak moc jsi toho pro mě udělal a vážím si toho.“
Umět říct „mám tě rád“, „děkuji ti“, „jsem vděčný“ – a OPRAVDU TO U TOHO CÍTIT V SRDCI – je podle mého názoru lék na všechno utrpení, kolektivní i každého jednoho z nás.
Když jednou tyto pocity probliknou, dotknou se vašeho srdce, postupně začnete toužit jen po nich. Začnete toužit po novém rozměru svého života a na svět i utrpení nahlížet z jiného úhlu.
L💙
