03/07/2025
Máte leukémii, do měsíce vám řekneme, jak vážné to je a jaká léčba vás čeká. Máte nádor, za měsíc vám řekneme, zda je zhoubný či ne. Máte bulku v prsu, je potřeba vyříznout, termín vám dáme za měsíc až dva, máme dovolenou. Já tady absolutně nechci hodnotit naše zdravotnictví, ani nemůžu, jeho součástí jsem jen jako plátce a občas skočím k zubaři, což mi připomíná, že se musím objednat. Ale to, co slýchám kolem sebe je prostě neuvěřitelný a málo kdy jde v hlavách pacošů napravit to, co tam vložil lékař. Nejhorší smrt je totiž z vyděšení.
Je mi jasné, že témata této stránky nejsou lekařům blízká a nejen lekařům ) Víte, co s člověkem udělá, když ho vyděsíte vážnou nemocí a měsíc žití s nejasným verdiktem? Může ho zabít, aniž by tam ta nemoc skutečně byla nebo z lehkého stavu udělat stav těžký. Proč se verdikty neříkají až kompletně? Protože obvykle o svém zdraví nerozhoduje ten nemocný, ale ten verdikt, který mu je řečen.
Znám muže jemuž dlouhou dobu nebylo dobře. Horečky, nástudy a tak. Chodil po všech čertech. Nic vám není, je to nástud, vemte si paralen, nemáme čas řešit takové banality, slýchal opakovaně. Až už se prostě nasral a udělal čoro. Má leukémii. Jak vážnou se dozví časem.
Takže na mě tady sestřička ječí jak hysterka když odmítám prevenci a chlap, kterej má pomalu chronickou horečku, tak tomu nikdo nepomůže? Pro jistotu se odebírají ženské orgány kvůli bulkám v prsu a dítě, který potřebuje operaci, tak se na něj dělají sbírky? Já bych to jen chtěla celý vysvětlit.
Možná neslýcháte tolik neuvěřitelných příběhů a právě proto vás to možná nezaráží, ale když jich vyposlechnete opravdu hodně, celej ten systém přestane dávat smysl a člověk pochopí, že nejenže to nedává smysl, ale něco tady fakt smrdí.
Vzpomínám si, když jsem odmítla přijít na prevenci. Předcházelo tomu to, že mi doktorka řekla, že umřu, když ji neposlechnu. Tam už prostě vnímám rozkol, ztrácím důvěru a odcházím, protože to u mě dělá větší paseku než nemoc samotná. Žádná polemika, prostě neposlechneš = umřeš. Chtěla jsem se jí zeptat kdo je, jestli si nespletla svojí roli s tím Nejvyšším, ale jasně jsem věděla, že je to plýtvání slovy. Sestra na mě hejkala, ať je nezapomenu žalovat až dostanu rakovinu. Tak jsem se jí zeptala jestli už je někdo žaloval z těch pacientů, kteří rakovinu dostali. To jsem přilila oleje do ohně a byl konec. Už to pár let bude. A tam jsem si prostě vybrala. Péče o sebe, pozorování svých emocí, potřeb a pocitů a hlavně, přijetí smrti jako součásti svého života. Nebojím se jí. Miluju život se vším, co nese, takže kdyby náhodou přišla "zubatá" (už dávno vím, že není zubatá a neseká kosou 😁) dřív, než s podzimem mého života, začti se do těchto řádků... je z nich pochopitelný, že ničeho nelituju a přijímám to, co přichází, a zároveň jsem vědomým tvůrcem.
Mír a lásku ✌️❤️
