07/06/2025
💓CO JE TA SEBELÁSKA A CO NENÍ.
SEBELÁSKA NENÍ VANA PLNÁ BUBLINEK
💌Ha, tak popořadě. Co je vlastně ta láska.
Historicky nejomílanější téma. K nejlepšímu přirovnání, ke kterému jsem zatím přišla, je elektřina.
⚡️Láska je zkrátka část primární životní energie a skrze ni jsme na Živu.
Prostě jakmile nepřipojíme troubu k elektrickému zdroji, nebudou koláče. (No jo, ale koumáky napadne, že na ohni se dá jídlo také připravit, takže ano i oheň je energetický zdroj)
Zůstanu při elektrice.
🍰Aby se koláče dopekly, je nutné mít tedy zdroj.
A hlavně zůstat v propojení se svým základním zdrojem je tedy úplný začátek sebelásky.
Jak poznám, že jsem v propojení?
💃Cítím se, cítím se živá, šťastná, naplněná, spokojená, celá, plná nápadů, proudící, silná, odvážná, ale i klidná, trpělivá, když je potřeba...Vím, co chci, co nechci, co potřebuji, nepotřebuji. Umím reagovat na přicházející situace, umím se rozhodnout, protože jsem ve spojení se svými instinkty, intuicí. Mám radost, přicházejí plynule myšlenky a impulzy k naplněnosti života. Chci si toto všechno více méně vyměňovat s okolím. Vím, co říct dětem, když mají starosti. Vím, kdy odejít, když se mě situace netýká. Vím, jestli v práci zůstat, jestli tu rostu, nebo ne.
Cítím klidně i smutek a bolest, ALE vnímám, kde ho cítím a proč je tady, proč ho cítím. Vím, že ho zvládnu, protože vždy jsem připojená k jakémusi zdroji Inspirace. A hlavně jsem ho schopna přijmout jako součást.
A teď jako součást čeho – no mého života.
🥠Tudíž, když je trouba v elektrice, tak bude jakékoliv jídlo. I když se nepovede, či ho spálím, přesto vím, že příště to udělám jinak, upravím recept, nebo toto jídlo už dělat nebudu. Nechutná mi.
🌀Ale když odpojím elektřinu – nebude žádné jídlo, žádná výživa, žádná zkušenost.
A teď to přijde – půjdu ke zdroji druhých. Budu chtít, aby mě někdo dovyživil, nakrmil, dal nápady, byl se mnou, aby mi říkal, co mám nemám dělat. Nebudu vědět, co se děje. Nebudu vědět, proč je mi mizerně.
Zajímavé je, že i když se odpojíme – tak víme, jak propojení vypadá. Možná je velmi důležité si uvědomit – proč se nechci připojit ke svému zdroji?
🐣Samozřejmě můžeme jít do dětství. Víme, že odpojení je v podstatě obranný mechanismus. Saháme k němu, abychom přežili.
Pokud po nás – po tříletém dítěti rodič chce, abychom ho uchránili před jeho bolestí tím, že přestaneme plakat a mít své potřeby – musíme se odpojit.
Pokud nesmím běhat, abych uvolnil energii, protože rodiče bolí noha – a jeho bolest na nás velmi křičí, ať si sedneme....musíme se odpojit.
Pokud je rodič v hlubokých depresích a je sám odpojen....můžeme se zkusit poskládat do kostičky, abychom ucítili trošku lásky...ale zbytečně. Proto zabijeme potřebu lásky, znechutíme si ji, znechutíme si svoji citlivost, zranitelnost, touhy i divokost. Odpojíme se.
Odpojíme se od svých potřeb, pocitů a snažíme se být takoví, jací si myslíme, že musíme být – pro trochu klidu a přijetí.
Budeme příliš zodpovědní, příliš tiší, příliš vzteklí, příliš hladoví...
Možná se naučíme brát si, co potřebujeme nepřímo. Naučíme se buď nebýt nebo být strategicky, neboli manipulativně. Možná se budeme litovat. A nebo začneme bojovat, vykřičíme, ubijeme druhého, aby přišel pidi pocit, že mám, co potřebuji.
♥️Pro trochu lásky šel bych světa kraj, žejo...
Je lepší tedy nikam nechodit, ale začít se postupně vnímat. Jen sledovat a vnímat. Co myslím, co cítím a hlavně kde to cítím v těle.
Tělo je taková naše kotva a vlastně trouba pro připojení s elektřinou.
Chce to čas a trénink a hlavně přesvědčení, že jen tudy vede cesta.
⛱️Takže z toho pohledu.
Je taková voňavá bublinková koupel akt sebelásky?
Může být – pokud vnímám, jak se mé tělo cítí v takové vaně. Pokud vnímám tu vůni, teplou vodu, která se dotýká mé kůže. Pokud jsem schopná procítit uvolnění a třeba i propustit tlaky celého dne do kanálu.
A taková vana není aktem sebelásky – pokud nevím vlastně co pro sebe udělat a tak zkusím vanu. Pokud vnímám, že je mi vlastně moc horko, že si zase budu muset umýt vlasy a pak si je dlouze upravovat, že jsem zapomněla pověsit pračku. Tak potom zůstáváme v odpojení.
🍫Je taková čokoláda aktem sebelásky?
Může být – pokud si ji vychutnám a vím, vnímám, jak mi je v té chvíli sladce. Jak si odpočívám. Jak je mému tělu lehce a příjemně.
A čokoláda není aktem sebelásky – pokud nevím, jak jinak si navodit příjemný pocit a vždy sáhnu jen po čokoládě. A navíc si to pak vyčítám, protože se cítím tlustá. Protože mě z ní chytne žlučník, a naskočí vyrážka.
Marné čokoládka je stejně jako jídlo jen rychlý dopamin. Není to trvalá práce na propojení. A dost možná, že čokoládkou trvalé propojení oddaluji.
🎭Co takové zrcadlo a já když tomu odrazu říkám – jsi krásná, miluji tě.
Může a nemusí. Pokud cítím při pohledu odpor, je lepší zvolit jiné slova, které mě podpoří.
K sebelásce zaručeně patří pravdivost. Pokud odmítám odpor v těle, který do mě podvědomě hustí, jak jsem tlustá, mám velké uši, škaredou pleť, nepřehluším tento hlas slovem „jsi krásná“. Je potřeba najít takové slova, kdy s námi souhlasí i pocity v těle. Zvýšení vnímavosti k tělu je velmi důležité pro cestu lásky.
Takže místo: jsi krásná - i když si připadám hnusná – zvolím myšlenku, jako třeba: přijímám se i se svými nedostatky, jsem připravena na projevy lásky vůči sobě, jsem připravena na hluboké přijetí se tak, jak jsem apod.
Co takové cvičení? Nechce se mi, bolí z toho svaly, zabiju tím celé odpoledne, ale pro mé tělo je to dobré. Svaly mohou kumulovat energii a tím se pracuje na vnímavosti těla. Některé aktivity vypadají, že nee, protože bolí a přesto můžou být aktem sebelásky. A naopak.
🔮A stejně je to se vším – s novými šaty, novou knihou, účesem, pokecem s kamarádkou, přátelstvím, úklidem, prací na zahrádce....může a nemusí být aktem sebelásky, aktem hlubokého spojení se sebou.
A když mi to nejde – začnu dovolením...dovoluji si....cítit, vnímat, dýchat, radovat se, zbavovat se tíhy, strachu, nepohody....
🎁Není špatné si sepsat svůj vlastní seznam, protože jsme přece jenom jedineční.
Co mě osobně v tomto období podpoří propojení s mým Zdrojem?
Co zvýší moji vnímavost k mým vlastním potřebám.
Co zvýší moji vnímavost v těle.
Ale taky – proč si nedovolím propojit se svými potřebami. Co je ta překážka a kdo je ten podivný hlídač prahu na cestě za mým naplněním? Ale o tom už jindy....
Silvie
sebeláska, propojení, vnímání sebe, těla,
