11/07/2025
🧘♀️ Jak jsem objevila dětskou jógu – a sama sebe
Bylo mi asi 25, studovala jsem vysokou školu aplikované psychologie v Eindhovenu a v rámci jednoho projektu jsme měli se spolužáky připravit „den zdraví“ pro velkou místní školku. Jóga byla od mých šestnácti let mým pevným bodem, přístavem i průvodcem – takže když šlo o volbu, kdo povede jógovou lekci pro děti, přihlásila jsem se téměř automaticky.
Brala jsem tehdy jógu velmi seriózně. A vlastně jsem si myslela, že to je jediná správná cesta – být vážná, disciplinovaná, hluboká. Začala jsem se tedy poctivě připravovat. Jenže ouha. Knihy o dětské józe na mě najednou mluvily jazykem, který jsem nechápala. Tučňáci? Žabí skoky? Dětské říkanky? Vnitřně jsem cítila odpor. Co tohle má společného s jógou? Vždyť to je přece hra… A já se přece při józe nehraju!
Až později – zhruba o rok – když jsem psala závěrečnou práci na téma „Efekty jógy jako terapie u dětí“, jsem se přihlásila na několik seminářů dětské jógy u Helen Purperhart. A tehdy se to stalo.
Jako by někdo po letech pootevřel dveře a já zahlédla… své vlastní vnitřní dítě. Svět, který byl hravý, barevný, spontánní. Kde se neřešilo, jak to „vypadá zvenku“, ale jaké to je uvnitř. V tu chvíli jako bych ožila. Najednou jsem věděla, že tohle je moje cesta. A že vlastně nemusím volit mezi „seriózní“ a „hravou“ jógou.
Od té doby mám dvě velké lásky. Dospěláckou jógu – hlubokou, ukotvující, terapeutickou. A dětskou jógu – svobodnou, tvořivou a léčivou úplně jiným způsobem. Dva světy, které se navzájem nevylučují, ale nádherně doplňují.
🙏 Toto přeji zažít každému, kdo jógu miluje. Dotknout se přes dětskou hravost něčeho hluboce opravdového. Otevřít se tomu, co je v nás živé, nevinné a zvídavé. A možná právě díky tomu najít nový dech – pro sebe, i pro svou jógovou cestu.
Pokud vás to láká, nebo jste se ocitli na podobné křižovatce, napište mi. Moc ráda své zkušenosti sdílím dál – i s těmi, kteří třeba právě teď objevují tenhle kouzelný svět jógy pro děti. 💛
