Spominanie tela

06/02/2026

vo vode.. na suchu.

🧠 Fascie:
Duchovní internet vašeho těla

Fascie nejsou jen „spojovací tkáň“.

Jste inteligentní komunikační síť svého těla, srovnatelná s živou matricí, která nejenže zahaluje orgány a svaly, ale ukládá emoce, pamatuje si trauma a reguluje váš nervový systém v reálném čase.

To, co se dříve považovalo za „vyplňující materiál“, je dnes uznáno za jeden z nejdůležitějších smyslových a paměťových orgánů vůbec – a přesto je jeho skutečný potenciál stále do značné míry neznámý.

Fascie jsou tvořeny kolagenem, vodou, kyselinou hyaluronovou a bílkovinami - jejich hodnota však není ve struktuře, ale v informacích, které nesou.
Jsou tak vykryté receptory, že obsahují více smyslových buněk než vaše kůže.

Fascie pociťují napětí, prostor, hustotu, dotek, strach - ještě předtím, než můžete vědomě reagovat.
A ukládají nejen to, co jste fyzicky zažili, ale to, co jste nedokázali emočně zpracovat.

Když prožijete trauma - fyzicky, emočně, duchovně - stane se něco pozoruhodného: Váš systém zamrazí zážitek v tkáni.
Chrání vás před zahlcením budováním napětí, ztuhnutím svalů, lepením fascií.

Výsledek:
Bolest pomine - ale informace zůstávají.
A právě tato zmrazená informace vede po letech či desetiletích k chronické bolesti, napětí bez příčiny, pohybovým omezením bez příčiny, pocitu "zavřeného" ve vlastním těle.

Fascie jsou emotivní archiv.
Každý pohyb, který jste nesměli dokončit, každá reakce, kterou jste potlačili - je tam uložen.
Například pokud jste měli strach a nedokázali se vyjádřit, tento reflex zůstává v tkáni.
Můžete si všimnout, že se při dotyku náhle zmenšíte, že vás některé zvuky spouští, že se cítíte omezeni v některých místnostech, přestože neexistuje nic objektivně ohrožujícího

Není to vaše "hlava" - ale váš systém fascií si pamatuje.

A tato vzpomínka není čistě pasivní.
Má vibrace, napětí, jazyk.
A můžeme se znovu naučit tento jazyk.

Skrze Jemný dotyk.
Chystám se rozpustit.
O ohleduplném pohybu.
Na frekvenci.
Přes hlas.

Protože fascie nereagují jen na tlak - reagují především na bezpečnost.
Nechají jít, když se cítí držet.
Otevírají se, když je cítí.
A mění se během několika sekund - ne proto, že je "upravujete", ale proto, že jim nabízíte vztah.

Proto jsou fascie víc než látka.
Jsou mostem mezi tělem a myslí.
Jsou biologickým základem pro emoce, které je třeba fyzicky cítit - a fyzicky vyřešit.
Ne o bolesti - ale o uvědomění.

🧠 Fascie:
Tekutá vzpomínka na vaše zážitky

Když mluvíme o fascii, mluvíme opravdu o nejjemnějším smyslovém orgánu těla - citlivějším než kůže, rychlejším než nervy.
Fascie nejenže obklopí každý orgán, každé svalové vlákno, každou cévu - tvoří celistvou, nepřetržitou komunikační síť v celém těle.

A tohle je její nejdůležitější médium:
Voda. Strukturovaná buněčná voda, která přenáší informace jako matice z tekutých krystalů - rychlostí světla.

To znamená:
Každé napětí, každý pocit, každá myšlenka, každá vibrace - okamžitě změní kvalitu vašich fascií.
A to má následky.
Protože fascie jsou víc než struktura.
Jsou to nositelé pole.
Pamatují si nehody, operace, trauma z porodu, emoční rány, ztráty, hanbu.

Nejen lokálně - ale globálně.
Blokáda v pánvi může způsobit napětí v pánvi.
Trauma z dětství se může jevit jako bolest krku.
Proč? Protože fascie se houpají celisticky - neznají odloučení.

Když pociťujete bolest, ale žádný doktor nic "nenajde", je to často kvůli vzpomínkám fascií

Bolest nemá strukturu - má svou historii.
A tuhle historii nemohou drogy vymazat.
Potřebuje, aby jí někdo řekl, že se znovu cítila, přestěhovala.

Přesně proto má práce s fascií často tak hluboký efekt:
Ne proto, že "uvolňuje" tkáň, ale proto, že probouzí v těle staré příběhy - a tentokrát vám je umožní dokončit.

Každý nedokončený pohyb zůstává v systému napětím.
Pláč bez slz, zdrženlivý křik, potlačené chvění.
Fasciální systém je plný těchto "zastavených impulzů".

A dokud nejsou vyloženy, systém odčerpává energii - den po dni.
To také vysvětluje, proč jsou mnozí chronicky vyčerpaní lidé po hluboko-fasciální léčbě najednou "tam" opět - emočně, psychicky, fyzicky.

Není to magie.
Je to návrat uložené životní energie.

A tady leží velké nedorozumění školní medicíny: Hledá léze, praskliny, záněty - ale fascie se na rentgenu ani CT neobjeví.

Její bolest je skutečná, ale ne „viditelná“.
A přesně proto se tolik lidí nebere vážně.

Posloucháte:
"Tohle je psychosomatické. „
Ve skutečnosti je to fasciosomatické - tkáň nese psychiku.
Ne naopak.

Proto jsou potřeba nové způsoby léčení.
Cesty, které se dívají nejen na symptom, ale i na pole.
Nejen struktura - ale i informace v tkáni.

Cesty, které vás "neopravují", ale připomínají.
Na váš původní vzor.
U vaší přirozené řeky.
K tomu, kým jsi - než jsi se musel chránit.

🧠 Fascie:
Místo, kde se dotýkají těla, mysli a duše

Fascie nejsou statické lešení - jsou to smyslové pole vědomí.
Jsou v nich vzpomínky, pro které nemáte slova.
Které jsi nikdy nevyslovil, možná ani nikdy nedostal.

A přesně proto skrze ně tělo "mluví" - v podobě napětí, bolesti, necitlivosti, tahání, podrážděného střeva, omezení pohybu nebo zdánlivě nevysvětlitelného vyčerpání.
Protože tam, kde končí jazyk, začíná mluvit fascie.

Medicína se již desítky let snaží dosáhnout léčení silou, tlakem, technologií nebo chemii - ignorují, že to není samotné tělo, ale celý systém člověka:
Vaše pocity, vaše zkušenosti, váš životní příběh.

Fascie jsou archivem toho všeho - ale zároveň přístupem k integraci.

Fascie mají jakousi "tkáňovou paměť", která nefunguje lineárně.

Nepřipomíná to chronologicky - připomíná to rezonantně.

To znamená:
Určitý tón, dotek, vůně, pohybový vzor - a tkáň reaguje impulzem. Ne racionální, ale sentimentální.

Mnoho emočních stavů jako "být odpojený", "nebýt úplně v těle", "necítit sám sebe", vyplývá z fasciální disociace - to znamená:
Tkáň se od pocitu odtrhla natolik, že ji už nevnímáte jako součást sebe sama.

A tady spočívá síla:
Jakmile začnete dýchat s tkání, hýbat s ní, cítit ji - znovu se stane obydleným.
Tělo se opět vrací domů.

A proto jsou fascie tak úzce spojeni s duchovními zkušenostmi.
Jsou "šaty duše".

V mnoha starověkých kulturách byli považováni za nositele životní energie - v ájurvédě se jim říká „Srotas“, v systému TCM jsou úzce propleteny s meridiány, v západní osteopatii známé jako „Primární dýchací systém“.

Vždy je to stejný princip:
Řeka = život.
Kongestion = paměť = Příznak.

Pokud se dotknete fascií - ať už prací těla, frekvencí, dýcháním, tancem nebo zvukem - dotknete se také nervové soustavy.

Každá změna v oblasti fasci okamžitě ovlivňuje vaši emoční regulaci, váš imunitní systém, rovnováhu hormonů a dokonce i vaše myšlenkové vzorce.

Proto jediný okamžik uvolnění může přinést hlubší transformaci než 100 terapeutických sezení - protože tělo se necítí přesvědčené, ale zkušené.

Největší nedorozumění: je třeba "uvolnit" nebo "protáhnout" fascie. Ne, ne.
Je třeba je připomínat.
A nepotřebují násilí - potřebují vztah.

Přítomnost.
Pomalost.
Upřímnost.

"Můžete se ocitnout ve své látce - přesně taková, jaká jste. Ne jako pacient, ne jako nositel symptomů, ale jako člověk, který se cítí. Tvé tělo ví všechno."

Autor - Rudolf Wagner

28/12/2025

Kto uhádne, kde som bola? Dnes som opäť skúsila niečo nové. - tancovačka 5 rytmov vo Viedni a autom.. Nová skúsenosť, nadšenie, báječný deň za mnou. Posúvam si limity...

26/12/2025

🤩Priatelia, mám možnosť rozhýčkať vás v bazéne v Zlíne 16.1. poobede. 🤩

25/12/2025

Posledné dni boli plné ponorení a skúmaní. Zistila som, že sa niektoré veci u mňa zmenili. Predtým som sa zo svojich pocitov vypisovala na fb alebo na mojom webe. Teraz som sa pristihla, ze píšem priateľkám a tak tých príspevkov na sieťach je menej. Vďaka život, že som sa dostala sem 🙏

15/11/2025

Tak veľmi mi to pripomína procesy, ktoré som zažila na Craniodulách... splynutie, otváranie sa, vytváranie si vlastného priestoru...

Embryológia je neoddeliteľnou témou ontogenetického vývinu – zobrazuje kontinuum vývinu od počatia, princípy premeny, rozvoja, rastu a mnohé iné. Ako vývin nie je lineárny, ale objavuje sa v prelínajúcich sa vlnách ... aj embryologické témy sa opakujú v rôznych fázach nášho života. Na začiatku vznikáme z dvoch veľmi rozdielnych kvalít – vajíčka a spermie. Majú rôzne dynamiky, ciele, zameranie ... Možno niektorí cítime väčšiu rezonanciu s pokojnou prítomnosťou vajíčka a iní s presným smerom rýchlej spermie. Faktom zostáva, že každý v sebe máme obe kvality a môžeme po nich v sebe „siahnuť“, keď si to situácia vyžaduje. O niekoľko dní vo vývine neskôr sa okolo oplodneného vajíčka objaví obalová vrstva zona pellucida, ktorá chráni rýchlo sa deliace bunky. V tej chvíli ju potrebujeme, chráni nás ... ale o chvíľu neskôr už začína svojou pevnosťou brániť ďalšiemu rastu. Musí sa otvoriť a transformovať, aby sa embryo mohlo ďalej rozvíjať ... Tento opis je veľmi zjednodušený, v skutočnosti tam simultánne prebieha množstvo procesov. Na kurze sme sa zhodli, že všetky tieto aspekty nachádzame v rôznych fázach našich životov a prepojenie s ich embryologickou podstatou nám ukázalo iný kontext a možnosti nazerania na ne.
Veľa inšpirácie, veľa tém bolo náplňou dnešného prvého dňa Body-Mind Centering® kurzu Ontogenetický vývin.
Zajtra pokračujeme - a ozveme sa aj Vám ...

14/11/2025

🙏

Proč jít s miminkem na kranio, když je všechno v pořádku.🤷‍♀️

Důvodů, proč jít na kraniosakrální terapii s novorozencem po náročném porodu, je mnoho. Náročný porod může zanechávat otisky jak v krátkodobém měřítku, kdy domů přineseme místo uzlíku štěstí spíš hromádku neštěstí, která má problémy s kojením, spaním, kolikami a dalšími věcmi, které můžou narušit nejen šestinedělí, ale i jeho zdravý psychomotorický vývoj. V tom dlouhodobém může přetrvávající otisk zahlcujícího porodu integrovat do systému dítěte tak, že v dospělosti ho můžeme často splést s povahou člověka, jako například nemožnost věci dokončovat nebo naopak začínat, různé vztahové problémy, úzkosti a deprese, nebo neschopnost svou vnitřní kapacitu plně využít.
Jednoduše řečeno, na úrovni nervového systému se bude dít to, že jakákoliv životní situace, která nám připomíná průběh našeho porodu, kdy se dostaneme do náročnosti a bylo to pro nás v ten okamžik příliš zahlcující, probudí v nás stejné pocity na úrovni implicitní paměti a roztočí tzv. traumatické víry. V dospělosti se to komplikuje spoustou dalších traumatických vírů, které jsme získali v průběhu života. Jednoduše proto, že naše osobní historie je obohacena o spoustu situací, které jsme nedokázali zvládnout jinak, ale kořeny první zkušenosti stejně najdeme v porodní dynamice.

Co ale v případě, kdy porod byl dobrý, miminko je spokojené a maminka má dost podpory a prostoru pro regeneraci v šestinedělí?
K čemu je dobré navštívit kraniosakrální terapii po porodu v případě, kdy porod byl nekomplikovaný?
Proto, abychom si mohli odpovědět na tuhle otázku, je dobré si uvědomit, jak porod probíhá z perspektivy miminka. A jediné, v čem mám jistotu ze své kraniosakrální praxe s dospělými i dětmi, je, že narodit se vůbec není jednoduché. Proto, aby se miminko mohlo narodit, musí čelit mnoha výzvám. Musí udělat hned několik rotací v průběhu porodu, aby mohlo projít pánevním vchodem a východem. Strana uložení, kterou dítě má, je velmi intenzivně stlačována v průběhu kontrakcí po celou dobu porodu. V tomto smyslu je dobré si uvědomit, že nejen kosti lebky procházejí kompresí, ale taktéž celé tělo miminka.
V případě, že těhotenství bylo komplikovanější a matka byla vystavena většímu stresu, včetně zvýšených obav o miminko, může už embryonálně docházet k určitým náročnějším výzvám v průběhu nitroděložního vývoje, ať už v období organogeneze, tak k metabolickým potížím spojeným s placentou či pupečníkem. V tomto případě může být miminko v porodním procesu citlivější i na samotný průběh porodu.

Ovšem když pomineme veškeré komplikace a připustíme, že porod probíhal ve velmi jemném, respektujícím tempu, nevylučuje to fakt, že samotný akt narození je pro miminko i maminku stresující a náročný.
I v případě, kdy vše probíhá hladce, v průběhu porodu zcela přirozeně dochází ke kompresím v tzv. liniích kontaktu, jak v oblasti nahléhání na lumbosakrální promontorium, křížovou kost nebo pánevní východ. Nezapomeňme, že proto, aby miminko bylo schopno projít porodními cestami, musí udělat vnitřní a vnější rotace. Navíc je velmi důležité, aby rotovalo správně. A ano, naše tělo má fascinující schopnost udržet orientaci ke zdraví a za všech možných okolností má spoustu kompenzačních mechanismů, aby tu orientaci mohlo udržet. Obzvlášť to platí u porodu a spoustu náročnosti miminko velmi rychle integruje po porodu a v šestinedělí laskavou péčí a kontaktem s maminkou bez jakýchkoliv zásahů.

Ovšem není výjimkou, kdy k tomu nedojde, a tak se samotný kompenzační mechanismus obrací v problém samotný.
K tomu ale vůbec nemusí dojít, když svoje miminko necháte ošetřit zkušeným terapeutem hned po šestinedělí i v případě, kdy nejeví nějaké větší potíže. V takovém případě se většinou jedná jen o jedno až dvě ošetření, kdy terapeut dokáže velmi jemným způsobem pomoct děťátku propustit zadrženou kompresi nebo vyosení v tkáních, kostech nebo skloubeních a tím pomoct miminku znovu najít původní symetrii a vrátit rovnováhu do systému tak, aby mu nic nebránilo v harmonickém vývoji.

Umožníte tím svému děťátku nejen respektující, naslouchající péči týkající se náročnějších míst v příběhu porodu, ale i lepší “přistání” v zcela nových podmínkách pro život.
S láskou❤️Ilona

17/10/2025

Dnes v bazeeeeene po dlhej dobe... Jupiiii

02/07/2025

Už dávnejšie som priznala, že nie som schopná poskytnúť klientovi 100% zážitok. Že nie som schopná odhadnúť silu, napätie, uvoľnenie…že ten dokonalý pocit a plnú mieru pohybu si vie dopriať iba on a ja ho môžem podporiť. Ale to hlavné, je na ňom. Moje pole robí vo vode svoju prácu, moja hlava sa snaží myslieť a ja sa snažím, aby bola hlava čo najprázdnejšia, aby som bola čo najviac v sebe a nezavadzala svojimi myšlienkami. Iba bola a nasledovala plne.
Stále sa mi tlačí na jazyk slovo služba…nepokrýva úplne to, čo sa v tom momente vo mne deje…Je to bezpodmienečné prijatie? Prijatie toho, ako to má klient v danom momente, čo potrebuje, ako sa cíti, čím v tom momente je… Je to nesúdenie, 100 % podpora v pohybe i nepohybe. Maximálne sústredenie sa, podpora a radosť, keď si osoba siahne tam, kam potrebovala a prichádza vytúžené uvoľnenie, pochopenie, nasýtenie a nové vykročenie.
Kedysi so chcela, aby každý v mojich rukách šiel čo najhlbšie, videla som potenciál, kam by sa mohol posunúť, cinkali mi témy, v ktorých bola šanca dosadnúť a pochopiť. Trvalo mi dlho, pokým som predala zodpovednosť za život klientovi. Zažila som to na vlastnej koži, keď mi chýbal iba kúsok a boli by sa prelomili priehrady…ale ja som nemohla. V daný okamih som nebola pripravená a nikto okrem mňa to nemohol tušiť a nikto okrem mňa ma nemohol ten jeden krôčik prinútiť urobiť.
Musela som si to prežiť, aby som netlačila ja. Aby som dávala možnosti, príležitosť, ukazovala potenciál ale zároveň predala zodpovednosť za hĺbku a časovanie tomu druhému. Plnú zodpovednosť, za proces. Niekedy som si myslela, že je to moje zlyhanie, keď to nešlo do mnou videných hĺbok. Teraz viem, že to bolo to najlepšie…pre mňa i osobu v mojich rukách. Prečo? Lebo ja nevidím všetko,
Keď som zanietene vypúšťala z úst slová ako… vidím všetko len cez moju mapu poznania, vidím a poznám len malý kúsok Tvojho života a slová na to nestačia… no niekedy som si myslela, že je to moja zbabelosť, že nechcem prevziať zodpovednosť za svoje terapie, že som „nie som dosť“, keď nehovorím, čo by klient potreboval, že nie som pre neho guru, ktorý „to“ vie. Teraz viem, že to hovorilo zo mňa čosi múdrejšie, ako ja…a ja som potrebovala čas, aby som s dôverou mohla ísť z tohto pocitu, z miesta dôvery v schopnosti každého z nás