05/07/2025
Mezi radami o emoční regulaci je jedna velice populární: „Když je dítě ve stresu, naučte ho zhluboka dýchat.“ (Konkrétní techniky se mohou lišit.) Někdo by řekl, že dýchání je naprosto přirozená věc. A hlavně – funguje! Ale proč musíme být opatrní?
🤔 Proč dechové techniky fungují?
- Hluboké, pomalé dýchání vede tělo pryč z režimu „bojuj nebo uteč“: okamžitě vysílá do mozku signál, že akutní nebezpečí pominulo. Je to jako stisknutí nouzové brzdy pro rozjetou paniku nebo vztek.
- Dechové techniky přímo ovlivňují stav nervového systému: pomalý a hluboký dech aktivuje parasympatický nervový systém a „zapíná“ v těle režim „klid a bezpečí“.
- Takové dýchání snižuje fyzické projevy stresu: prakticky okamžitě se snižuje srdeční tep, klesá krevní tlak a uvolňuje se svalové napětí.
Krátkodobý efekt vidíme hned. Dítě je v klidu. Emoce se „zpracovala“. Nebo se to jen zdá?
🧐 Co ve skutečnosti děláme?
1. Vytváříme zmatené poselství
Nejdříve dítěti řekneme: „Je v pořádku být naštvaný,“ nebo „Smutek je normální.“ Hned vzápětí ale dodáme: „A teď hezky pomalu dýchej, ať ta emoce rychleji přejde.“
Co si z toho dítě vezme? Zprávu, že jeho emoce je vlastně v pořádku jen do určité míry. Že je to něco, co je potřeba rychle ovládnout a odstranit. Místo abychom emoci přijali a dali jí odeznít, učíme prožívání obcházet technikou. Tím dáváme najevo, že ta velká, skutečná emoce je pro nás dospělé příliš moc a nezvládáme ji.
2. Přesouváme odpovědnost na dítě
Když dítěti v těžké chvíli dáme instrukci: „Když se cítíš naštvaný, máš dýchat takhle...“, v podstatě mu říkáme: „Tohle je tvůj problém, poraď si s ním sám.“
Co dítě doopravdy potřebuje? Opak. Potřebuje dospělého jako bezpečný přístav. Potřebuje, abychom mu pomohli tu velkou a zahlcující emoci unést. Zvládat emoce v celé jejich intenzitě se dítě učí tím, že je prožívá s námi, ne tím, že ho naučíme, jak to má zvládnout samo pomocí dýchání. My máme být těmi, kdo pomáhá dětem s emocemi, dokud se nenaučí, že i tak velké bouře zvládnou.
3. Upozorňujeme na to, co by mělo být automatické a přirozené
Dýchání je automatický, životně důležitý proces. Když na něj začneme příliš soustředit pozornost dítěte, můžeme paradoxně vytvořit další důvod pro úzkost.
Gordon Neufeld popisuje, že nejvystresovanější děti, které kdy viděl, byly ty, jež se bály, že zapomenou dýchat, a neustále si svůj dech hlídaly. Místo uvolnění jsme jim dali další úkol, ve kterém mohou selhat. Místo něčeho, co se děje automaticky, dostaly něco, co musí vědomě kontrolovat.
4. Odkládáme emoce na později
Tělo se sice dostalo do rovnováhy, ale emoční náboj v těle zůstává, protože nebyl vyjádřen, práce emocí nebyla dokončena.
✅ Co je vhodnější než techniky dýchání?
- Role dospělého je klíčová. Když je dítě v afektu, váš klidný nervový systém pomáhá zklidnit ten jeho. Je to dáno naší biologií. Zůstaňte s ním v tom, buďte jeho oporou.
- Pokud máte dítě, které ve velkém stresu úplně přestává dýchat a může to mít špatné následky, místo instrukcí dítě obejměte a jen klidně spolu s ním dýchejte. Dítě se na váš rytmus dechu přirozeně napojí. Váš nervový systém reguluje ten jeho.
- Vytvořte prostor pro vyjádření emoce. Třeba pro hněv se dají používat nejrůznější hry, které pomohou dostat energii ven z těla, nikoliv ji v něm uvěznit. Nápady her máme na webovkách Neufeld Institut CZ/SK .
- Později, pokud to nebude pro dítě příliš zraňující, přijměte a pojmenujte emoci. Můžete říct něco jako: „Vidím, jak moc jsi naštvaný, že ta věž spadla. To je k vzteku!“ Tím dáváte najevo, že rozumíte, jste s ním a že jeho pocit je naprosto v pořádku, ať je jakkoliv velký.
Na rozdíl od dětí, které mají úžasnou možnost seznámit se s emocemi spolu s námi (jinak to budou muset dělat v terapii v dospělosti), pro nás, rodiče, může být vědomé dýchání skvělým nástrojem. Máme děti, o které se máme postarat, kterým máme pomoci růst. Trochu potlačení v okamžiku nezaškodí, pokud to pomůže být dobrými rodiči. Jen si musíme pamatovat, že jakékoliv potlačené emoce dřív nebo později budou chtít ven. Dechové techniky jsou krátkodobým řešením, berličkou v okamžiku. Dlouhodobým řešením je růst (ve vztazích, v terapii).
U dětí je naším hlavním úkolem poskytnout jim bezpečí a vztah, nikoliv techniky zvládání silných emocí. Náš vztah, náš klid a naše přítomnost jsou tou nejlepší lekcí emoční regulace.
