17/01/2026
Pravda
Hezký večer kamarádi. 🌟
Zvládáte to počasí? ❄️.
•
Přemýšlel jsem, když se řekne slovo “mráz.”
Na první pohled obyčejné slovo, spojené s ledovým ránem, se zamlženým dechem a křupáním sněhu pod nohama. Tedy pokud sníh máte. My ano. ⛄️
Jenže mráz není jen venku. Nezůstává za okny domů ani na okrajích polí. Umí se dostat mnohem blíž.
Mráz se někdy usadí mezi lidmi. V tichu, které vznikne tam, kde dřív byla slova. V pohledech, které se minou, i když by se měly potkat. Vztahy pak chladnou nenápadně, bez hluku, bez hádek. Stačí málo – nepochopení, únava, spěch. A najednou je kolem citu chladno, i když se nikdo otevřeně nehádá.
Mráz vane i ze světa kolem nás. Ze zpráv, které se valí jedna za druhou, z obrazů, nad nimiž člověk ztichne. Tolik bolesti, strachu a nejistoty. Člověk má někdy pocit, že se ochladilo všude, že teplo mizí rychleji, než ho dokážeme vytvářet. 🔥🙏🏻
A pak je tu mráz tichý, vnitřní. Ten, který se objevuje v myšlenkách na čas, stárnutí a křehkost. V obavách, zda ještě stihneme to, co jsme odkládali. V otázkách, na které neexistují jasné odpovědi. Tento mráz nebodá, spíš pomalu studí. A přistihl sem se, že tento chlad od sebe odháním. 🙃
Jenže mráz má i zvláštní vlastnost. Zvýrazňuje hodnotu tepla. Učí nás všímat si drobností – lidského slova, doteku, úsměvu, obyčejné přítomnosti.
Právě v zimě nejvíc vynikne světlo v okně, horký čaj
v dlaních, pocit, že na to nejsme sami.
Možná je mráz opravdu všude. Ale stejně tak je všude možnost ho zlomit. Laskavostí. Zájmem.
Tím, že si na sebe navzájem uděláme čas. Protože teplo mezi lidmi nezačíná ve velkých gestech,
ale v malých, poctivých chvílích. A ty mají sílu zahřát
i v té největší zimě. 🔥❄️
•
Já přemýšlel teď večer o zimě a nakonec to psaní odskočilo jinam. Ale začalo to fakt nevinně.
Tak pardon a ještě jednou přeji hezký večer. ❄️✨
