19/01/2024
Rozhovor s Corey, 33 let; boj o přežití
https://www.youtube.com/watch?v=ZkPXkkKMMnA
- Jmenuji se Corey, je mi 33 let, jsem z pensylvánského Bristolu, a angažuji se v podstatě proto, abys věděl, že tohle PÍP může zabít kohokoli. Požitky vydrží chvíli, budou dražší a dražší a tím nedostupnější...
- Začala jsem se sjíždět v Trentonu, ten byl při ruce, vůbec jsem o Kensingtonu nevěděla...
- Vlastně jsem žila naproti nevinnému Prattu a jezdila shánět drogy až do Trentonu...
- Beru od 25, možná 20...
- Nejdřív jsem asi týden šňupala a pak si začala pí**at...
- Víš, když si jednou začneš pí**at, všechny spirály a výstřely a tak, všechno jde mimo tvojí kontrolu...
- Ale byl v tom taky občas he**in, přešla jsem z he**inu na fentanyl, z čistého fentanylu na fentanyl se všemi možnými příměsemi, různá sedativa a tak...
- Myslím, že zkoušení různých drog mojí situaci PÍP zhoršilo, nemohla jsem téměř vůbec chodit.
- Odešla jsem z nemocnice a ani ne za 20 minut mě chytili, jak jdu podél vlaku.
- Samozřejmě, že se to stane, musíme čekat, než to v nás exploduje, člověk se vždycky nesoustředí, když jede třeba náklaďák ...
- Nevím, co do toho dávají...
- Není to, jako kdyby vás to chtělo zabít...
- Něco rychlejšího, než ostatní, jakoby okolí dělalo stejné PÍP, jako já, každodenně, ale ve větší míře než já, a všichni byli nejspíš v pohodě, a pak to udělám já, zdřevění mi noha, nemůžu chodit, musím každý den na převazy a musím je udržovat v čistotě, nebo se tam dostane infekce, půjdu zpátky do nemocnice, nebudu moci chodit atd...
- Víš, myslím že nejtěžší je nutit se jíst a zůstat v klidu, když vidíš, jak někdo jiný najíždí na vlnu; taky se pořád hydratovat.
- Je to tu ale hezký, protože je to skutečná změna.
- Jedu v tom 7 let a už mi to nedává smysl.
- Je to jakoby sem to PÍP natahali, aby tě zabili.
- Takovej z toho všeho mám pocit...
- A jaké to vlastně bylo v nemocnici, protože když jsme se viděli posledně, byla jsi na tom opravdu dost zle...
- Když jsem se tam dostala poprvé, nemohla jsem první čtyři dny chodit, hodně se mnou cvičili, já jenom jedla a oni se o mě starali.
- Jednoho dne mě fakt děsivě bolela hlava; při hodině tělesné terapie jsem jim to řekla...
- Ne, nechtěla jsem si nechat vzít krev a skončila jsem s dvojitou transfúzí, protože jsem měla hrozivě nízký krevní tlak.
- Teď si musím nechat napumpovat cizí krev, abych mohla fungovat; nevypadá to jako lékařský zákrok, ale když o tom přemýšlím, jak zatraceně moc potřebuju dodávku cizí krve, abych mohla aspoň trochu fungovat, je to zlé...
- Jak se k tobě chovali v nemocnici? Důstojně? S respektem?
- Byl to téměř chrám, chrám a chovali se skvěle.
- Nemocnice je úžasná, mají přímo tým pro závislosti, aby se mohli zaměřit a vykoumat, jak dostat lidi z téhle lodi, protože oni ani nevědí, na čem jedeme a oni nás nemůžou léčit stejnou silou, jíž mají drogy...
- Učíme se tu, že se drogy nesmíme ani dotknout, že je to něco děsivého...
- A co tvoje nohy? Léčili je též?
- No, moje nohy...... už jsem na tom líp, mnohem líp, ve smyslu, že můžu chodit, ale je prostě těžké se o ně starat, když žiješ na ulici; je těžké o sebe pečovat, když potřebuješ určité věci, jako obvazy apod.
Bohudíky je spousta míst, kde je volně vydávají, jenom se musíš ujistit, že jseš nahoře na seznamu a přijít na konkrétní místo v době výdeje.
- Takže Corey, ty ses teď dostala z nemocnice a vracíš se do Kensingtonu?
- No, je to legrační, zrovna mi kdosi připomněl, že je to právě rok, kdy jsem odcházela z nemocnice.
- Proč ses vrátila?
- No, jsem čistá, ale vlastně nejsem; protože ti nasazují tolik PÍP, abys byl v pohodě, dokud nevykoumají, jak tě toho zbavit, že vlastně v době, kdy nemocnici opouštíš, můžeš mít v sobě technicky větší dávku než na ulici.
- Potřebovala jsem 180 mg kyslíku každé čtyři hodiny.
- Nevím, kam ty miligramy mizí, ale svět se každé čtyři hodiny zdál být jakoby pod klonopinem (opiát), takže máš pocit, že jsi zpět na ulici – to ale znamená, že nejsi čistý.
- Nemůžeš vyjít na ulici a nic si nevzít...
- Bude ti špatně, možná ještě víc, než kdybys přestal brát úplně.
- Dobrá, a jaká je tedy teď situace a co tvoje rodina?
- No, myslím, že mám se svou rodinou dobrý vztah.
- Víš jak, někteří lidé se mohou vrátit domů a někteří nemohou.
Já se rozhodla být tady a brát, ale, no, moje rodina obchodovala s kamencem, takže oni ví, oni chápou, čím procházím...
- Ale jejich láska je dost drsná, takže člověk začne věřit v drsnou lásku...
- Jasněže to nefunguje na každého, někdo byl s drsnou láskou vychován a předurčilo ho to vydat se touto cestou, no, takže to záleží přímo na člověku samotném, protože většinou do lidí, co tu vyrostli, bys to neřekl, nepoznal bys to; při pohledu na tenhle PÍP by tě to nenapadlo...
- Ale musíš si taky pamatovat, žes vyrostl v rodinách, v nichž brali už rodiče a kdyby šlo o stejnou situaci, bylo by hůř...
- Ale, víš jak, jdou mi s tím strašně na nervy.
- Je těžké si zvolit bod a udělat k němu rozhovor...
- Poldové si pronajímají sanitky a hasičská auta a všude slyšíš výstřely...
- Dost strašidelný, lidi už se tak jak tak kolébají jako kachny při zemi, jasný, o čem mluvím (časté střílení)...
- Co plánuješ dělat ve zbytku dnešního dne?
- No, vlastně nevím, to je legrační, protože jsem se zrovna chtěla zastavit v "The Rock", jestli nevědí, kam bych mohla jet na rehabilitační program REHAB WISE.
- Těžko se hledá něco, kde by fungovala péče o jizvy a rány a současně i rekonvalescence.
- Mám totiž opravdu velmi, velmi špatnou zkušenost, kdy mě poslali na Kirk ride, a když jsem tam dorazila, bylo mi řečeno, že mi rány převazovat nebudou; skončila jsem s horečkou 39,8°C; mysleli, že mám sepsi a déle než 4 hodiny mě nikdo neposlal do nemocnice; to bylo zlý.
- Vím, že skutečně není moc míst, kde by se věnovali obojímu; je to moc vážná věc.
- Můžeš zemřít; já z toho PÍP chytila něco do nohou, nemoc krve, taky karditidu, čili zánět srdce...
- Endokarditida zabila mou kamarádku Naďu...
- Corey, vidíš, že život ubíhá, a tvůj způsob života z tebe vysává šťávu víc, než z ostatních. Kolik jsi vážila dříve?
- Něco kolem 72 kg.
- A nyní?
- Asi ani 45 kg.
- Říkáš, že ti je 33 – kdy ses vlastně narodila?
- 11. prosince.
- Takže jsi Střelec, to jsi moje nevlastní sestra, já jsem 1. prosince, jsme obě ohnivé znamení; a Corey, kdyby ses mohla vrátit v čase, řekla bys svému mladšímu já něco o drogové závislosti?
- Je to všechno složité, syn se mi narodil, když jsem byla opravdu mladá, v Kensingtonu se o vše staraly placené asistentky...
- Dobrá. Kolik máš vlastně dětí?
- Dvě.
- A kde jsou nyní?
- Se svými dospělými otci.
- Jsou tvoje děti už velké?
- Hm, velké. No, teenageři.
- Cos říkala svým dětem o drogách?
- No, bylo mi 16, v tu dobu jsem začala brát a myslím, že vše bylo tak rychlé, protože jsem byla stále doma a nudila se, takže jsem pořád... víš co...
- Není to moc zábavné, když se podíváš na svou předešlou životní dráhu...
- Chodila jsem do školy pro zdravotní sestřičky...
- A co potom?
- Hledala jsem doktora, ale pracovala jsem pro něj v době, kdy jsem už brala, a víš jak, když nemáš co potřebuješ, nechodíš do práce a pak o ní přijdeš...
- A co myslíš, že tě nutí brát drogy dál?
- Nic mě nenutí, ale víš jak, když přijde absťák, toho se bojíš, to je děsivý, je to strašně bolestivá věc, viditelně i duševně a taky emocionálně, protože hodně lidí tu neví, kdo vlastně jsou, začínají brát hrozně mladí a tolik moc se jich snaží nějak vypnout.
- No a co děláš za práci, Corey, jak získáváš peníze?
- No, vlastně stejně jako ostatní...
- Povídej...
- Teď už se to neděje, ale dříve jsem dělala to, co ostatní...
- Byla jsem pořád na tripu, brala podporu a tak, kvůli nohám vlastně nemůžu ani pracovat v obchodě...
- Máš problémy s nohama a lidé se toho pokusili zneužít?
- Vlastně přišla jedna zákaznice, o níž jsem myslela, že je v pohodě, poslala jsem jí pro PÍP a ona mě napálila; myslela, že jí kvůli nohám nechytím, ale později toho dne jsem ji dostala...
- Tak Corey, my budeme balit, co chceš, aby o tobě svět věděl?
- V podstatě jsem stejná, jako všichni ostatní, nechci být nic mimořádného; nemusíš být chudý, bohatý, doktor, je jedno kdo jsi a co děláš, tohle PÍP ovlivňuje všechny.
-Je jedno, jestli ty osobně, nebo někdo z tvých přátel či z rodiny, stát se závislým může kdokoli, děje se to i těm nejlepším lidem; a stejně tak hodně lidí neví, že už to stáhlo hodně doktorů – nejdřív myslí, že to mají pod kontrolou, ale nakonec to stáhne každého.
- A jaké máš teď krátkodobé cíle?
- No, teď se hlavně musím soustředit na svoje nohy a lépe chodit, můj cíl se vlastně nijak nezmenšil, takže by mi moc pomohlo, kdybych šla někam na rehabilitaci, prostě abych se dostala někam, kde můžu pohodlně zůstat déle, před dvěma lety to skoro vyšlo...
- A co tě přimělo k tomuto rozhodnutí?
- Nudila jsem se.
- Takže za to může nuda?
- Tak to musíš pořád něco dělat...
- A kdyby tvoji přátelé nebo rodina viděli toto video, co bys jim chtěla vzkázat?
- Jenom že je miluju a beru je takové, jací jsou, vážím si jich, cením si jich, jsou něco jako můj podpůrný systém...
- Něco dalšího?
- Myslím, že oni už... , ale víš jak, za spoustu věcí se můžeš jen donekonečna omlouvat, a stejně to nevyjádříš, protože oni vědí, že to co děláš, neděláš schválně i když to může vypadat jako osobní útok.
- Poslední dobou vídám tolik dětí, vychovávaných prarodiči, to dříve nebylo a víš jak, ani se mi nechce říct, že to je skvělé, ale je to prostě dobrá věc, protože ty děti tam venku nejsou samy...
- V Kensingtonu nejsou jenom drogy, taky se tu hodně zabíjí, děti bezdůvodně vraždí jiné lidi...
- A ještě jedna věc, kdybys mohla mít tři přání, co by to bylo?
- Umět vždycky minout tuhle ďábelskou zombie-cestu,
vrátit se a jít jinudy, nerozhodovat se tak, jako dřív,
a hlavně bych si přála, aby se přišlo na to, co je to za divnýho patrona nad námi a my se ho zbavili.
- Máš nějaké duchovní, náboženské přesvědčení?
Ani ne, víš jak, věřím v nějakou vyšší moc, ale ne v něco, kam se dostaneš po smrti...
- Milá Corey, na tomto světě je spousta lidí, kteří soudí jiné, bojující s drogovou závislostí, co bys jim vzkázala?
- Vzdělávejte se, protože... víš, jak jsem ti říkala před rozhovorem, že jdu do města... tak spousta lidí mě nebere vážně, protože jsem z Kensingtonu.
- Nesuďte někoho na základě toho, že si myslíte, nebo víte, že je drogově závislý...
- Více lásky, nikdo vás nemá rád tolik, jako vaše rodina, drogy vás nemají rády, lidé, kteří vám je prodávají, vás také nemají rádi...
- Tak, Corey, dříve než to tu úplně zabalíme, potřebuješ něco, s čím ti můžeme pomoct?
- No, řekla bych, že by to pomohlo nejen mně, ale všem zdejším, prostě ... když někdo přijde a odvádí tu nějakou dobrovolnickou práci, taky podporu a modlitby...
Captured Aug 1, 2023If you are interested in helping out, please feel free to send all donations to AML Films at:AML FilmsP.O. Box 39076Philadelphia Pa 19136