13/01/2026
Deprese není špatná nálada po blbém dni. Není to únava po náročném týdnu ani smutek po jedné hádce, rozchodu nebo neúspěchu. Tyhle pocity bolí, ale jsou přirozenou součástí života a většinou se časem mění, hýbou, povolují. Deprese je něco jiného. Je to stav, kdy se i běžné věci stanou těžkým břemenem a svět ztratí barvy na delší dobu, ne jen na pár hodin.
Deprese není lenost. Není to „nechce se ti“, ale „už nemáš z čeho brát“. Zvenku to může vypadat, že člověk jen prokrastinuje, odkládá, nefunguje. Uvnitř je to ale často boj o každý krok, vstát z postele, dojít do sprchy, odepsat na zprávu. To, že něco nezvládáš, není důkaz charakterové slabosti, ale signál, že je psychika vyčerpaná a potřebuje pomoc, ne výčitky.
Deprese není rozmar ani manipulace. Člověk si ji nevybírá, neobjedná si ji tím, že „moc přemýšlí“ nebo „se v tom rochní“. Kdyby to šlo, většina lidí by z ní utekla během jediné minuty. Když někdo řekne „už nemůžu“, není to teatrální gesto, ale často velmi upřímné přiznání limitu, za kterým už je jen prázdno a únava.
Deprese není vidět jen na těch, kteří pláčou. Někdo chodí do práce, směje se vtipům, dává výkony, a přitom uvnitř pomalu odchází. Fungovat navenek neznamená, že je uvnitř dobře. I proto je nebezpečné hodnotit druhé podle toho, jak „normálně“ vypadají, a říkat věty jako „vždyť ti nic nechybí“ nebo „máš se dobře, tak o co ti jde“.
Možná sis někdy sám řekl, že jen „přeháníš“, že bys to měl zvládat líp. Možná ti to řeklo i okolí. Zkus dnes na chvíli věřit něčemu jinému: tvé pocity nejsou rozmazlenost a tvoje únava není selhání. Kdyby ses na ně díval očima člověka, kterého máš rád, možná bys k sobě byl mnohem laskavější. A to může být první krok, uznat, že to, co žiješ, si zaslouží pozornost, ne bagatelizaci.