11/11/2025
Malé nahlédnutí proč se v Zašívárně uvolňuje víc než jen svaly 🙏
Tělo si pamatuje všechno.........
Naše tělo je kronika.
Ne taková, která se píše slovy, ale reakcemi.
Každý nádech, každý strach, každé napětí – všechno, co jsme kdy prožili, zanechává v těle stopu.
Tělo si pamatuje, co hlava zapomněla.
Pamatuje si okamžik, kdy jsme se lekli a nikdo nás neutišil.
Pamatuje si, kdy jsme se museli tvářit silní, i když jsme chtěli plakat.
A pamatuje si i to, co prožívali naši předci –protože jejich těla byla základem toho našeho.
Když prožijeme něco silného, tělo reaguje hormonálně a nervově.
Mozek vyšle signál, uvolní se stresové hormony – adrenalin, kortizol.
Svaly se stáhnou, dech se zkrátí, krev se přesměruje do míst, kde je potřeba „bojovat nebo utéct“.
A když se to děje často, tělo si ten stav zapamatuje.
Začne reagovat automaticky – i když už žádné nebezpečí nehrozí.
To je paměť těla.
Není to myšlenka, ale chemická zkušenost, která se v nás opakuje.
A geny? Ty si nesou pokračování těchto příběhů.
Geny nejsou jen stavební plán.
Jsou také záznamník.
Každá buňka v sobě nese informaci o tom, jak její předci – naše babičky, dědové, prapředkové – reagovali na svět.
Věda tomu říká epigenetická paměť.
Nejde o to, že se mění samotné geny, ale o to, které geny se zapínají nebo vypínají (odborně je to methylace) podle toho, co tělo potřebovalo kdysi přežít.
Když prababička žila v neustálém stresu, její tělo se naučilo být v pohotovosti.
A tato „nastavená citlivost“ se mohla předat dál.
Ne jako vzpomínka v hlavě, ale jako tendence těla — reagovat podobně.
Když se nám svírá žaludek, možná tělo říká: „Tady jsem kdysi muselo mít strach.“
Když máme pocit, že „nemůžeme dýchat“, možná někdo před námi doslova nemohl.
A když nás bolí záda z ničeho nic, možná už dlouho neseme břemeno, které není jen naše.
Tělo nezná čas.
Reaguje, jako by se to dělo právě teď.
Když dovolíme tělu, aby mluvilo – pohybem, dechem, pláčem, tichem – začne samo uvolňovat, co kdysi muselo držet.
Nejsou k tomu potřeba složité rituály, stačí prostá přítomnost:
„Tělo, jsem tu. Můžeš se uvolnit.“
Když to uděláme, léčíme nejen sebe, ale i všechny, kteří to před námi nedokázali.
🍀Protože každá buňka si pamatuje, ale také umí znovu napsat svůj příběh.🍀
Děkujiti-harmonie života
Text podléhá autorským právům. Je možno jej sdílet tak, jak je, i s odkazem na stránku.
