Bílinská kyselka, léčivý lázeňský pramen

Bílinská kyselka je nejstarší obchodovaný lázeňský pramen na světě. Tuto královnu lázeňských pramenů provází kdomě mnohačetného pozitivního vlivu na zdraví člověka také vyvážená lahodná chuť její mineralizace a přirozená perlivost nasycením přírodního kysličníku. Od roku 1782 byly známy léčebné vlastnosti minerální vody, jak o tom svědčí původní latinský nápis na mramorové desce zasazené v čele lázeňské terasy. Kvalita Bílinské kyselky a přispěla k jejímu rozšíření do řady evropských zemí. V roce 1786 bylo rozesláno 42 000 džbánků, v roce 1850 již 109 559 džbánků a v roce 1900 to bylo 4 315 307 džbánků. Byla postavena hrnčírna, ve které se tyto džbánky vyráběly. Z této doby pocházejí také některé první lázeňské budovy. Velký podíl na rozvoji a využití minerálních zdrojů měli vědci Dr. F. Reus, později jeho syn A. Reus. První z uváděných byl geolog a později balneolog, autor řady odborných knih. Jeho syn, mineralog, lékař, profesor na univerzitě v Praze a ve Vídni, působil později v Bílině jako lázeňský lékař. Řadou provedených rozborů přispěli k odbornému využití minerální vody, která je i dnes známa pod názvem Bílinská kyselka. Lékaři už tehdy doporučovali Bílinskou kyselku při nemocech dýchacích cest, při záduše, při počátečním stadiu onemocnění tuberkulózou plic, při onemocnění ledvin a močových cest, zvláště pak při výskytu kamenů i písku, dále revmatismu a v neposlední řadě při poruchách nervového systému, jako při hysterii a hypochondrii.