Toho si jistě byli vědomi již naši předci, když začali uvažovat o zřízení nemocnice v Berouně.
Berounsko, jež se začalo během 19. století poměrně silně průmyslově rozvíjet, totiž začalo velmi pociťovat absenci kvalitního zdravotnického zařízení. Pravda, již od roku 1897 tu existovala moderní nemocnice postavená Pražskou železářskou společností v Králově Dvoře, ale ta byla převážně určena pouze pro zaměstnance zdejší Karlo-Emilovy huti.
O stavbě nemocnice v Berouně se poprvé začalo uvažovat v 80. letech 19. stol., po výzvě Zemského výboru všem okresním zastupitelstvům, k založení nemocnic tam, kde dosud nebyly. Byla dokonce vyhlášena soutěž na její umístění - jen pro zajímavost, tehdy byl vybrán pozemek mezi Městskou horou a dnešním velkým sídlištěm – byl vypracován projekt a získáno stavební povolení. Tím to ale skončilo. Následně se dokonce jednalo o výstavbě tří menších nemocnic v tehdejších sídlech obvodních lékařů, následně o stavbě v Berouně a její pobočce v Litni. Rozpory byly nepřekonatelné a v podstatě chyběla skutečná vůle ke stavbě. Přitom finance v berounském okrese, vzmáhajícím se díky rozvoji průmyslu a obchodu, překážkou rozhodně nebyly. Takže nakonec se začal původní záměr realizovat až po dlouhých čtyřiceti letech. Po vzniku samostatného Československa v roce 1918 snahy o postavení nemocnice opět zesílily. Již v roce 1921 podala tehdy nově ustavená Okresní správní komise žádost na ministerstvo zdravotnictví a tělovýchovy k výstavbě župní nemocnice v Berouně. Po dvou letech však byla i tato odmítnuta s tím, že stát nemá dostatek finančních prostředků.
Komise nakonec rozhodla postavit nemocnici z vlastních prostředků a půjček.
Ze tří návrhů bylo vybráno krásné klidné místo v městské čtvrti Závodí, hlavně díky tomu, že se nedaleko nacházel zdroj kvalitní pitné vody. Odkoupeno bylo od Marie a Františka Brotánkových. Soutěž na vypracování celého projektu nemocnice vyhrál pražský architekt Ing. Karel Roštík, bylo vypsáno ofertní (výběrové) řízení, jehož se zúčastnilo 153 firem. Na stavbě se jich pak podílelo 60, z toho téměř polovina ze samotného Berouna.
Výkopové a stavební práce byly zahájeny v srpnu 1927. Během roku byly hotové hrubé práce, areál byl spojen s okrajem města příjezdovou silnicí, byla vystavěna ohradní zeď a provedeny rozvody topení, elektřiny a vody. V roce 1929 byla nemocnice dokončována, bylo zajištěno potřebné vybavení a to takové, že na svou dobu se stala jednou z nejmoderněji vybavených nemocnic v Československu. Náklady nebyly zanedbatelné – více než 20,5 milionů korun.
Před žulovým monolitem u chirurgického pavilonu, s nápisem „Ku blahu trpících zbudováno okresní samosprávou v letech 1927 – 1929,“ se 1. prosince 1929 sešli významní představitelé státní správy a samosprávy k jejímu slavnostnímu otevření. Knihovním vlastníkem Všeobecné veřejné okresní nemocnice, jak zněl její celý název, byl Okresní úřad Hořovice, pod který až do roku 1936 Beroun spadal. Výše zmíněná Okresní správní komise měla samosprávnou funkci pro berounskou část okresu. Až tedy v souvislosti s úpravou politické správy okresu se změnil vlastník nemocnice a veškeré pravomoci převzal Okresní úřad v Berouně. Ještě před tím, v roce 1935, rozšířila nemocnice na počest prezidenta republiky svůj název na Masarykova.
Již koncem 30. let však berounská nemocnice přestala kapacitně stačit a začalo se reálně uvažovat o přístavbě, především interny. Historie jakoby se opakovala, opět zasáhla řada skutečností, jež záměr, je zajímavé, že opět o 40 let, odvrátily. S přestávkami v letech 1960 až 1978 se ale začalo s generální opravou již dost zchátralého areálu, v roce 1976 konečně došlo i na stavbu nové interny, která měla poskytovat péči dlouhodobě nemocným (LDN). Otevřena byla v březnu roku 1980.
Ale vraťme se ještě na chvíli z této doby zpět. Nástup komunistického režimu v roce 1948 přinesl velké změny i v systému zdravotnictví. Již od začátku roku 1949 přešla berounská nemocnice, dosud spravovaná správní radou jmenovanou berounským zastupitelstvem, do správy státu. Jistě stojí za zdůraznění, že do té doby byla spravována velice dobře, na pokladní hotovosti v momentu převzetí státem vykazovala 2, 2, milionu korun.
Od 1. prosince 1951 pak berounská nemocnice, spolu se všemi ostatními zdravotnickými zařízeními na berounském okrese, byla včleněna do Okresního ústavu národního zdraví v Berouně. Fakticky tak ztratila svoji samostatnost a z politických důvodů navíc z jejího názvu muselo zmizet i jméno prezidenta Masaryka.
V době svého otevření v roce 1929 měla k dispozici (až do roku 1940) celkem 250 lůžek, z toho 116 na chirurgii a zbytek na infekčním (interním) oddělení. Počet primariátů se rozrostl až po válce (oční oddělení, založené v roce 1930, tu působilo jen pár let). Od roku 1950 přibylo v berounské nemocnici gynekologicko-porodnické oddělení, v roce 1960 dětsko-kojenecké oddělení, v roce 1972 nelůžkové anesteziologicko-resustitační oddělení, v roce 1976 patologicko –anatomické oddělení, o rok později bylo otevřeno rehabilitační oddělení. V roce 1980 pak byla otevřena již zmíněná léčebna dlouhodobě nemocných, o tři roky později šestilůžková jednotka intenzivní péče a v roce 1985 lůžkové anesteziologicko-resuscitační oddělení. Tento stav byl ale v době před privatizací nemocnice v roce 2007 jiný, některá oddělení již neexistovala.
Současnost
Rehabilitační nemocnice Beroun (RNB) v současnosti disponuje kvalitním a moderním Oddělením vnitřního lékařství a Jednotkou intenzivní péče (JIP), Oddělením následné intenzivní péče a celorepublikově vyhlášeným pracovištěm – Rehabilitačním centrem a Artroskopickým centrem MUDr. Jana Calty. V nemocnici je široké spektrum ambulancí, včetně magnetické rezonance a moderní komplement dalších služeb.
Špičková pracoviště se nacházejí v nově zrekonstruovaných budovách. Nové vybavení, nejmodernější přístroje, kvalitní odborníci z řad lékařů i dalšího zdravotnického personálu a služby, které klienti přirovnávají ke kvalitnímu hotelovému servisu, dělají z RNB přívětivé zdravotnického zařízení.
Rehabilitační centrum nabízí ve třech propojených pavilonech 150 lůžek včasné léčebné rehabilitace zajištěné v rámci akutní péče Oddělením vnitřního lékařství - včetně intenzivní péče. Centrum má celou další řadu specializovaných pracovišť, jak pro lůžkovou, tak pro ambulantní rehabilitaci, péči klinického psychologa, logopeda a protetickou provozovnu. Rehabilitační centrum úzce spolupracuje s řadou pracovišť, hlavně pražských klinik ve fakultních nemocnicích, podílí se na některých významných projektech, zajišťuje odbornou praxi pro studenty fyzioterapie a ergoterapie.
Nejen pacienti ale i odborná veřejnost řadí Rehabilitační nemocnici Beroun k nejlépe vybaveným a nejkomfortnějším zařízením v České republice.
Nemocniční park
Rehabilitační nemocnici v Berouně obklopuje rozsáhlý park. Kdysi zde byly, kromě parku, i ovocná a zelinářská zahrada a také záhony s květinami. Na záhony konvalinek sester Boromejek vzpomínají někteří pamětníci dodnes. Pak ale vše postupně mizelo. Pravda, do 70. let minulého století, byl v berounské nemocnici i zahradník, ale poté již park a vše ostatní skutečně jen chátralo. Pod náletovými křovinami mizely cestičky, jezírko, kytičky se sice občas divoce draly k životu, ale v podstatě bylo dílo zkázy dokonáno. V roce 1996 byl sice park částečně vyčištěn od náletových dřevin, ale v roce 2007, kdy nemocnici převzala společnost Jessenia, byl již opět ve velice špatném stavu. Nový majitel berounské nemocnice postupně obnovil i park, do původní podoby opravil i zeď kolem areálu nemocnice. Park je dnes krásný a stal se opět oázou klidu a odpočinku pro pacienty i jejich návštěvy. Vznikl zde také zajímavý a účelný prostor pro rehabilitační trénink osob se zdravotním postižením, který oceňují hlavně klienti Rehabilitačního centra.
