Mgr. Kristýna Hájková - dětský psycholog

06/10/2025

🎭Mladší děti ještě nedokážou témata a náročné emoce popsat slovy, jako my dospělí. Hra je pro ně důležitým nástrojem, jak situaci lépe porozumět a vyventilovat pocity s ní spojené.

My dospělí můžeme mít tendenci hru dítěte limitovat a tlačit ho, ať si s hračkami hraje jistým způsobem nebo “hezky”. Ale tím můžeme dítě ochuzovat o její očistný účinek, který v tu chvíli velmi potřebuje.

👑Jak tedy může hra vypadat a s čím jsem se setkala?

Panenky, které opakují slova rodičů, které dítě často slýchá (např. “Hodně se zlobíš, ale ty bonbony ti nemůžu koupit.” “Ty mě vůbec neposloucháš!”) Případně i roleplay ve stylu dítě je “zlá maminka”.
👉Dítě si zkouší situace z druhé strany, což mu pomáhá v porozumění pocitům druhého.

Auta, která do sebe zběsile naráží (a na výrazu dítěte je patrné, že ventiluje vztek)
👉Dítě tím může projevovat nějaké nahromaděné napětí třeba ze školky. Je fajn mít nějaké hračky, které zvládnou podobnou “tvrdší hru”.

Bouchání do panáka, o kterém dítě říká, že je sourozenec. Případně figurka sourozence, která se zahrabe do písku a už tam zůstane.
👉Ventilace vzteku nebo žárlivosti k sourozenci je poměrně častá. Je vhodné tuto hru neomezovat a nesnažit se to dítěti hned interpretovat ve stylu “tohle bys přece svojí ségře neudělal”
Symbolické zpracování naopak pomáhá, aby se pocity uvolnily ve hře a nepřenášely se do akce v realitě.
Rodič na to případně může reagovat ve stylu “ano, panák je na bouchání, do Aničky/Tomáška/do lidí/dětí se nebouchá”.

❓Setkali jste se vy s nějakou hrou u dětí, která vás překvapila?

01/10/2025

https://www.instagram.com/reel/DPQodKTDmpx/?utm_source=ig_web_copy_link&igsh=M2p0ZjQ5a3RyN3p6

Dnes o holčičích a klučičích hračkách:)

29/09/2025

Nový příspěvek 👇

22/09/2025

Nový příspěvek o genderových stereotypech:)

17/09/2025

Nový příspěvek na instagramu 👇

15/09/2025

12/09/2025

🍷Počátky závislosti na návykových látkách u dospívajících řeším poměrně často.

Jak souvisí s psychickou odolností? A je možné závislosti nějak předcházet?

🌪Původem častého užívání velmi často bývá argument “až potom se mi konečně daří vypnout myšlenky” nebo “jen takto se dokážu uvolnit”. Úzkost v dospívání je bohužel velmi častá a dospívající mají jen velmi málo strategií, jak si s ní pomoci, takže pokud se dostanou k berličce návykových látek, je poté velmi těžké se tohoto “účinného” způsobu vzdát. (Uvozovky proto, že například alkohol, který je velmi častým prostředkem samoléčení úzkosti, ji v první řadě sice může utlumit, ale dlouhodobě ji podporuje.)

🧠Jak jsme si řekli v minulých příspěvcích, mozek dítěte výrazně stresovaného v dětství je později citlivější ke stresu. Jeho dráhy zde nefungují standardně. A tak se při úvahách, kdo se po zkoušení návykových látek stane závislým a kdo ne, dostáváme k důležitému faktoru - čí organismus POTŘEBUJE tlumit úzkost a stres a dostane od těchto látek “něco navíc”? Stres u těchto dospívajících totiž nebývá jen situační (ze zkoušek, vztahu s kamarádem atd.), ale dlouhotrvající a prohlubující se.

👤Dalším faktorem u těchto dospívajících je pocit nedostatku opory ze strany rodičů. Někdy se rodiče snaží o poskytnutí blízkosti, jindy ne, ale tito dospívající často blízkost ke svým rodičům necítí a mají v hlavě program “věci si musím řešit sám” a často i “emoce nejsou kámoš, musím je potlačit”.

❗️I z těchto důvodů nevnímám nic jako bezpečné množství alkoholu a nejsem zastánce podávání alkoholu k ochutnání dětem. Bohužel mozky většiny z nás jsou v dnešní době citlivější ke stresu a tudíž i k závislosti, která může být velmi plíživá.

Abych nekončila jen negativně, zde jsou tipy, jak s rizikem závislostí u dospívajících nakládat:
👉začínáme už v dětství tím, jak moc ukazujeme návykové látky jako běžný prostředek k zábavě a uklidnění - rodiče by se měli zamyslet, jak jim tyto látky “slouží”
👉nepodáváme dětem a dospívajícím alkohol ani v malých dávkách
👉komunikujeme otevřeně škodlivost těchto látek
👉od dětství budujeme vztah, ve kterém je emoční blízkost, podpora komunikování emocí a vyhledání opory v těžkých chvílích
👉pomáháme najít různé jiné způsoby, jak si pomoci od úzkosti
👉podporujeme od dětství vyhledávání různých smysluplných aktivit (koníčků, sportu) a zaměřujeme se na to, jaký vliv mají na naše dítě jeho vrstevníci
👉položíme si otázku - má dospívající ve svém životě nějakého bezpečného dospělého, kterému důvěřuje?

‼️Pokud se užívání návykových látek už rozbíhá, je vždy vhodné domluvit si konzultaci u psychologa, intervence včas je velmi důležitá.

Citát je čerpán z knihy Říše hladových duchů od Gabora Matého, kde se autor zaměřuje na téma faktorů, proč jsou někteří lidé náchylnější k vybudování závislosti a co jim tato závislost dává.

10/09/2025

☂️ Základy psychické odolnosti staví první vztah v životě dítěte - vztah s rodiči.

☂️ Budují jej od narození prostřednictvím toho, zda reagují na potřeby dítěte, čímž ovlivňují, zda vnímá svět jako bezpečné místo nebo musí mít hyperaktivované poplašné systémy hlásící nebezpečí.

☂️ Později ve vývoji rodiče podporují psychickou odolnost dítěte tím, jak se k němu vztahují - jsou přehnaně protektivní nebo dokážou své strachy ukočírovat a dopřát dítěti přiměřené výzvy?

☂️ Dítě vnímá i jejich přístup ke světu - vnímají jej jako pozitivní místo plné příležitostí nebo se zaměřují spíše na jeho negativní stránky? Jsou aktivní v řešení vlastních problémů nebo upadají do bezmoci a pasivity.

🤲Každé dítě se rodí s nějakým temperamentem, ale jak je patrné, rodiče dokážou svým přístupem z velké části brzdit nebo podporovat budování psychické odolnosti.

Jak už asi tušíte z mých příspěvků, velká část dětské psychologie se točí kolem rodičů a jejich schopnosti pracovat se svými tématy. Můžeme to vnímat jako kus práce nebo jako příležitost k dalšímu seberozvoji 🙂

30/08/2025

🤰Jak všichni mí klienti ví, odebrala jsem se na mateřskou dovolenou. Dále s vámi plánuji sdílet postřehy z dětské psychologie, které považuji za důležité (možná se teď pár maminek zasmálo mé naivitě, že na to bude čas 😄). No dobře, tak uvidíme, kolik toho půjde zvládnout 🙂

👩‍🏫Po letech vzdělávání, kurzů pro rodiče i dětských terapií se nicméně nabízí následující představa... Mé dítě se bude koupat v mém bezbřehém přijetí a empatii... svým klidným terapeutickým přístupem ho bezchybně provedu všemi emocemi... a až sebou hodí ve vzteku o chodník, s trpělivým úsměvem pokývnu na kolemjdoucí, kteří nás budou obcházet obloukem.
(A samozřejmě budu večer milá na partnera, protože mě výchova nijak nevyčerpala, právě naopak!)

🤯Uff. Pěkně nereálné nároky. S takovými očekáváními bych u sebe asi rychle skončila.

😏 Naštěstí si ale vždy vzpomenu na to, co se snažím připomínat ostatním rodičům, kteří mi dali důvěru se svými dítky. A to je, že nemusíme být dokonalí. Máme to štěstí, že děti dávají mnoho šancí, protože jim na nás záleží. Když se ke svým přešlapům postavíme čelem a po nevydařeném dni se budeme snažit vztah znovu napravit a posílit, budou víc než vděčné. Jenom je ta práce hlavně na nás.

❓Jak to asi mají moje kolegyně a kolegové s nároky na sebe?
❓A jak vy rodiče - nezatížení studiem psychologie? Myslím, že nikdo z nás se před nároky na sebe nedokáže plně ochránit.

A na závěr? I já, jako psycholog mám svého psychologa. Takže pevně věřím, že se z výchovy nezblázním a budu tu dál pro vás a vaše poklady.
Teď chvíli jen online, ale časem zase osobně ❤️

Kristýna

13/09/2024

S tématem smrti se nevyhnutelně potká každý z nás, děti nevyjímaje. Navzdory tomu si 42 % lidí myslí, že by se s dětmi o tématu smrti vůbec mluvit nemělo.

Děti se tak mohou snadno ocitnout bez dostatečné podpory, mohou mít plno otázek a fantazií, které působí úzkost.

Tématu jsem se dnes věnovala v infografikách a podrobněji v článku (v komentářích).

09/09/2024

Školní rok se rozběhl… jakou zkušenost mají vaše děti se školou? Je to spíše nalejvárna nebo máte pocit, že se časy změnily a škole se daří probouzet v dětech zájem?

28/08/2024

V minulé příspěvku se vám odkaz trochu ztratil
Článek zde :)
👇

Jako každé pololetí se před rodiči otevírá otázka, na jaké kroužky své dítě přihlásí. Možná jsou ovšem ještě důležitější aktivity, které by dítě po škole mělo stihnout. A které už, na rozdíl od hry na klavír nebo keramiky, v dospělosti nedožene.