Stránka o mé psychoterapii

02/10/2023

PhDr. Juraj Barbarič

Pozvánka na ůvodní kurz
do ericknovské (Milton Erickson) strategické a hypnotické psychoterapie a do postmoderních terapií. (další termín)

Vážení,

rozhodl jsem se otevřít tento úvodní kurz, jelikož se ke mně z několika stran dostaly informace, že jednak se o Miltonu Ericksonovi prakticky neučí, a přitom to byl pravděpodobně nejúspěšnější terapeut v dosavadní historii. Dále také informace o tom, že výuka postmoderních terapií (systemická terapie, narativní terapie v několika svých podobách) nějak vázne. Zejména, co se týče praxe. A také, že někteří lidé, kteří již chodí do nějkých příbuzných výcviků, jsou nespokojeni také s tím, že je málo praxe.

Tento kurz bude zaměřen primárně na praktické věci, i když jisté míře teorie se úplně vyhnout nedá. Z tohoto důvodu k této pozvánce přikládám text „Selektivní kritika knihy Současná psychoterapie“, která z cela oficiálně byla otištěna v časopise Psychosom. Doporučuji zájemcům si tento text přečíst před kurzem (naleznete ho tady:

https://issuu.com/barbaric/docs/selektivni_kritika_knihy_soucasna_psychoterapie/1 ).

Je taky asi na místě, aby se trochu představil. Pracuji jako psychoterapeut více než 20 let (sice 30, ale těch prvních deset považuji za léta učednická). Prošel jsem několika výcviky a kurzy, jak jsem se postupně vzdělával. Z toho jako nejcennější považuji výcvik v ericknovské psychoterapii, který vedli přímí osobní žáci Miltona Ericksona. Zbývám se celou škálou nejrůznějších psychických a psychosomatických potíží, které mohou lidi trápit, a také vztahovými problémy (párová terapie). Vedl jsem pět dlouhodobých psychoterapeutických výcviků, a k tomu celkem velké množství kurzů.

Kdo by se o mně chtěl dozvědět víc, tak vás odkazuji na moji webovou stránku jb-terapeut.cz
Myslím, že se tam můžete dozvědět různé zajímavosti.

Kurz proběhne 4. (sobota) a 5. listopadu (neděle).
Vždy od 10.00 hod., do cca 18.30 hod. (podle potřeby).
Kurz proběhne na místě: Court of Moravia; Bartošova 3, 602 00 Brno-střed-Černá Pole (případně bližší popis místa a trasy najdete samozřejmě, když si do vyhledávače zadáte Court of Moravia Brno).

Kurz je určen studentům psychologie, nicméně kdyby se objevil zájemce či zájemkyně z řad psychologů, případně psychiatrů, bude vítán.
Maximální počet účastníků je 20.

Cena kurzu je 2 500 korun, splatných v hotovosti na místě.
Přihlašujte se závazně na můj e-mail: jb@jb-terapeut.cz
(a současně na mail: Roman.S.91@seznam.cz)
Budu věřit v to, že když se někdo závazně příhlásí, tak opravdu dorazí.
Když bude 20 zájemců, dostanete informaci, že kurz je naplněn.

Na setkání se těší
Juraj Barbarič

a

Roman Stehlík
administrátor výukových aktivit Juraje Barbariče

Esej se zabývá kritikou kvantitativního a pozitivistického přístupu k poznávání a poznatkům v oborech psychologicko - psychiatrických. Vysvětluje chybovost a nebezpečí poznatků a názorů, kteé z tohoto přístupu plynou.

02/08/2023

Příběh 13

Trpěla jsem silnou poporodni depresí. Pomoc mi přišla opravdu za 5 minut 12.
Nevím jak bych dopadla, kdyby se mi nedostalo pomoci.
Pana Juraje jsem si našla na internetu, po té co mi praktický lékař predepsal slabá antidepresiva, která nezabirala a dal mi žádanku na psychiatrii, kde byla ale objednací lhůta nějaké 3 měsíce. V tomto stavu nemyslitelné. Panu Juraji jsem v pondělí zavolala a ve čtvrtek měla první sezení. Perfektní!
Moc jsem neočekávala, ale dle recenzi jsem si říkala ze nemám co ztratit. Bude to buď a nebo. Hypnózu jsem nikdy neabsolvovala, ale udělala bych cokoli, aby se mi ulevilo, aby všechno nebylo opredeno temnotou, abych necítila úzkost z každého nového dne, nemusela se nutit vstát z postele a nevysilovaly mne naprosto běžné, lehké činnosti, ale HLAVNĚ, abych měla radost ze svého syna a on semnou byl v pohode. Každý den byl boj.
Určitě chci předešlá, ze člověk nesmí dat na první dojem, protože by se mohlo zdát, ze na prvjim sezení se vlastně nic neděje, přijdete k panu Juraji domů do pracovny a vlastně jen vykládate a dostáváte doplňující otázky. Sezení skončí, vy zaplatíte a pokud budete v takovém stavu jako já dostanete navrhnuto 5 sezení, kde bude probíhat hypnoza. BERTE TO! Opravdu! Částka není malá, ale za tu cenu, ze se vám uleví to stojí! Vážně!
Domluvili jsme se tedy takto a protože můj stav opravdu nebyl dobrý, shodli jsme se ze prvni sezení dáme dvě za týden. Po prvni hypnoze neuvidíte rozdíl, ale to je normální i pak Juraj vám vše vysvětli, nemusíte mít strach. Je potřeba se na to neupinat a čekat ze se něco zlomí, krůček po krucku, den za dnem, hodnotu po hypnoze se začnete cítit lépe a lépe. Mě pomohlo 5 sezení, ale pro jistotu jsme se dohodly ještě na dalších 5.
Stav deprese trval několik nekonečných měsíců, které se zdály jako roky a za nějaký měsíc a půl jsem byla v pohode. Věděla jsem, že už si poradím ve věcech, nemám konečně pocit, že mam v hlavě a v srdci prázdno. Konečně jsem šťastná a stalo to za to!
Jedno DĚKUJI nestačí!
Přeji každému z vás koho trapi něco podobného - nečekejte, já cekala opravdu zbytečně dlouho. Přijmete to a běžte si nechat pomoct.

22/01/2023

Příběh 12

Je to už celkem hodně let zpátky, co se na mne obrátil v té době mladý muž, student vysoké školy, s tím, že trpí silnými úzkostmi, prakticky nebyl schopen opustit byt, ve kterém žil a také nebyl schopen cestovat jakýmkoli dopravním prostředkem, protože tam vždy dostal něco, čemu se oficiálně říká „panická ataka“. V té době jsem ještě pracoval jako konsiliární psycholog ve fakultní nemocnici u Sv. Anny. On bydlel jenom několik metrů od mé tehdejší pracovny a to byl schopen ujít. Ale jinak nebyl schopen v životě fungovat.

Pochází z poměrně dysfunkční rodiny, a část terapie probíhala formou rozhovorů s cílem změnit některé jeho postoje a způsoby chování ve vztahu k jeho primární rodině, se zaměřením na přítomnost a budoucnost. Já se ve své práci obvykle nevěnuji nějaké analýze a následnému zpracování zážitků z dětství, jak to dělají někteří kolegové, kteří mají jiné zaměření, jako já. Dětstvím se se svými klienty zabývám ve výjimečných případech, kdy jde o konkrétní ohraničené traumata.

I zde jsem jako hlavní terapeutický přístup zvolil hypnoterapii, tedy práci s hypnózou. Začalo to poměrně překvapivě a nečekaně. Tento klient se totiž při první hypnóze pozvracel (nikdy předtím a ani potom jsem to s jinými klienty nezažil). Pokud bychom v tom chtěli hledat nějakou symboliku, tak by to asi znělo tak, že mu bylo ze života na zvracení, a to zvracení byla nějaká forma katarze (jako je třeba to, že se klient v hypnóze rozpláče). Pozvracel se ještě na druhém sezení, to už jsem byl na to připraven, pak už ale nikdy. Většina sezení tedy probíhala v hypnóze, a jak jsem již zmínil, několik málo sezení jsme se věnovali některým tématům, které souvisely s jeho vnímáním a fungováním ve vztahu k jeho primární rodině (v té době už nežil s rodiči, žil sám).

Celá terapie trvala nějakých 10 sezení, v průběhu čeho se potíže tohoto klienta postupně zlepšovaly. Na konci terapie byl úplně v pořádku, žádné úzkosti, žádné „panické ataky“, v žádné situaci. Neměl žádný problém s vycházením s bytu, tudíž se mohl o sebe bez problémů starat (třeba chodit nakupovat), a neměl žádné problémy s cestováním různými dopravními prostředky (což bylo velmi důležité, protože do školy musel dojíždět). Školu úspěšně dokončil, nastoupil do svého prvního zaměstnání, kde fungoval bez jakýchkoli problémů a úspěšně. Dostal pak jinou nabídku práce, kterou přijal a na tom místě pracuje dodnes, opět velmi úspěšně. Oženil se, má dvě děti a jeho manželství funguje velmi dobře. Všechny tyto věci píši v přítomném čase, jelikož jsem s ním v občasném kontaktu, i po všech těch letech. Na tom je podstatné, že za celou tu dobu se žádná z jeho potíží v žádné podobě nevrátila. Od ukončení terapie žije kvalitní a spokojený život.

06/11/2022

Příběh 11

Tento příběh je také napsaný vlastními slovy klientů, které také byly recenzí.

Pan Barbarič je naprosto fantastický. Byli jsme u něj se ženou před několika lety a problém, který jsme odhadovali na několik, až desítky sezení vyřešil během dvou. A to velmi elegantním způsobem. Možná nebude zapadat do vašeho obrázku "správného psychologa", ale rozhodně nebudete zklamáni.

06/11/2022

Příběh 10

Od svých 4 let jsem trpěl koktavostí (uleknutí) a její vývoj byl jako na houpačce - jednou nahoře a jednou zase dole. Dnes ve svých 24 letech jsem ve své mluvené prezentaci velmi sebevědomý a nedělá mi problém komunikovat s lidmi, avšak nutno zmínit, že dříve mi to dělalo velký problém, občas jsem až míval strach na někoho promluvit nebo se na něco zeptat, abych se nezakoktal. Dnes je všechno jinak a za to vděčím panu Barbaričovi, který se ukázal nejenom jako skvělý terapeut, ale také jako skvělý, zábavný a empatický člověk. Ačkoliv se z počátku může jeho přístup zdát vlažný a jeho metody ne takové, jaké byste si představovali, nenechte se zmást, moc dobře ví co dělá. Doufám, že si toto přečte někdo, kdo trpí stejným problémem jako já, ale doposud si nevěděl rady, jak ten problém začít řešit. Psychoterapie je určitě jedním ze způsobů a pan Barbariče bych Vám z vlastní zkušenosti tisíci procentně doporučil.

25/10/2022

Příběh 9

Je to několik let zpátky, co mne na doporučení jednoho mého žáka navštívila jedna rodina, rodiče a jejich 16ti letá dcera. Téma bylo, že ta jejich dcera od jisté doby začala nejdřív po některých večerech před spaním vidět u své postele různé postavy, které jí děsily. Když přivolala rodiče, ti žádné postavy neviděli. Ujištění její rodičů, že tam žádné postavy nejsou, zpočátku stačilo na to, aby ulehla a usnula. Nicméně, jenom na určitou dobu. Postupně viděla ty postavy každý večer a ještě o něco později viděla ty postavy i přes den. A ty postavy byly čím dál, tím děsivější. Dcera se začala utíkat do samoty, přestala se vídat se svými kamarády a do školy chodila s velkým sebezapřením. Štěstí bylo, že přišli navštívit mne, než navštívili nějakého psychiatra.

Sezení s touto rodinou probíhalo pochopitelně formou rozhovoru. A rozhovor byl z mé strany opět veden primárně formou otázek, na které členové rodiny měli zformulovat odpovědi. Tématy, kolem kterých se rozhovor točil, byly samozřejmě vztahy v rodině, emoce v rodině a také samozřejmě komunikační vzorce, které v rodině obvykle probíhaly. Postupně se v rozhovoru začaly objevovat témata, o kterých spolu nikdy nemluvili. Mnoho emočních a vztahových témat byly do doby našeho setkání tabu. V tomto případě se tato témata začaly dostávat na povrch poměrně rychle, což bylo skvělé. Z nějakého důvodu mi členové rodiny začali celkem rychle důvěřovat, a tudíž bylo pak možné „vytahovat kostlivce ve skříních“, kterých nebylo málo. Nebyla to hrubě dysfunkční rodina, ale přece jenom rodina, která si některé kostlivce ve skříních hlídala velmi pozorně. Tedy, každý člen z té rodiny měl své kostlivce, které si pečlivě hlídal. V jednu chvíli začal být náš dialog velmi otevřený, otevřela se veškerá tabu, která do té doby „ve spodních a neviditelných proudech“ rodiny, jak já tomu říkám, neustále celou komunikaci rodiny ovlivňovaly a to značně negativním způsobem. Každý člen rodiny měl své frustrace, nespokojenosti, tajemství a zranění. Nyní se povedlo dostat vše na povrch, do roviny zcela otevřeného sdílení, a to nejhezčí na tom bylo, že vše probíhalo bez vzájemných útoků a bez výčitek či jiných manipulací. A najednou se v rodině začaly objevovat nápady, jak by si svou komunikaci představovali do budoucna, tak, aby každý člen rodiny byl spokojený. Nuže. Vyházeli jsme všechny kostlivce ze skříní, členové rodiny si všechno otevřeně a v klidu ujasnili a nastínili, jak to má být do budoucna, aby život rodiny byl spokojený ve všech ohledech. Celé to setkání probíhalo zhruba tři hodiny.

U konce setkání jsem se já nebyl vědom toho, že se vše vyčistilo. Domluvil jsem si s nimi další setkání, za týden. Nicméně mi matka rodiny sdělila, že ty „vidiny“ dcery kompletně vymizely, dcera se opět „normálně“ zapojila do sociálního života, setkávala se s kamarády a do školy chodila bez nějakého odporu. A že chování a tedy komunikace celé rodiny se změnilo ve smyslu, jak o tom byla řeč na terapeutickém sezení. Týden je samozřejmě obecně krátká doba a tak jsem se domluvil s matkou, že si jednou týdně zavoláme anebo napíšeme, zda všechno funguje ke spokojenosti všech. Fungovalo, v průběhu asi půl roku, kdy jsme si tyto informace vyměňovali…

Poznámka: Výše jsem uvedl, že naštěstí přišli za mnou dřív, díky doporučení, než vyhledali nějakého psychiatra. Naštěstí proto, že je pravděpodobné, že by „vidiny“ dcery vyhodnotil jako halucinace a halucinace jsou pochopitelně znakem „schizofrenie“. V tom nejhorším, ale pravděpodobném scénáři by dívka dostala antipsychotické léky. Je běžným přesvědčením stávající psychiatrie, že pokud psychiatr nazná, že se jedná o řekněme počínající „schizofrenii“, tak pacient, někdy okamžitě hospitalizován, někdy ne, ale dostane velkou dávku těch antipsychotických léků. Ty antipsychotické léky způsobí to, že „duše“ pacienta je úplně zabetonovaná a s takovým pacientem není možné dělat nějakou psychoterapii. A to je tragédie, protože se tím pacient dostává do situace, kdy není možné, ani individuálně, ani v rodinné terapii, pracovat na osobním růstu pacienta, na jeho zrání, na jeho různých vnitřních konfliktech, přičemž to, čemu stávající psychiatrie říká „schizofrenie“, je osobní krizí a krizí celé rodiny, která má umožnit další růst jak jednotlivce, tak celé rodiny.

25/10/2022

Mezihra dvě – o důležitosti psychoterapie

Uvedu sem dva příběhy, které skončili tragicky, protože pacientkám, kterých se to týká, byla psychoterapie odmítnuta. Nejsou to příběhy pacientů s tělesnými potížemi, ale potížemi psychickými.

Před několika lety mne navštívila matka jedné dívky či mladé ženy, která spáchala sebevraždu. Ta matka přišla za mnou, abych jí pomohl zmírnit její zármutek a také proto, aby slyšela nějaký jiný názor, než ten, se kterým se setkala. Ta její dcera žila několik let s diagnózou „schizofrenie“, kterou samozřejmě dostala od psychiatrů. (Slovo „schizofrenie“ dávám do uvozovek, protože nic takového obecně neexistuje, ale to by bylo na úplně jiné povídání. Zájemci si můžete pustit moje video o škodlivosti diagnóz, které je zde přímo na mém webu zde: https://www.jb-terapeut.cz/videa .) Tak ještě jednou, ta mladá žena žila několik let s tou diagnózou „schizofrenie“ a po hospitalizaci se „léčila“ (uvozovky zde proto, že to opravdu „léčbou nejde nazvat) ambulantně u jedné brněnské psychiatričky. Ta „léčba“ spočívala v nějakých pravidelných desetiminutových návštěvách u té psychiatričky, odkud vždy odcházela s receptem na další „léky“. Současná psychiatrie je upnutá na dopaminovou teorii „schizofrenie“, a používá „léky“, kterým se říká neuroleptika a které blokují účinky dopaminu v mozku. Stávající psychiatrie tedy zastává stanovisko, že „schizofrenie“ (a nejenom „schizofrenie“) je výsledkem poruchy některých chemických procesů v mozku. I když pro to neexistuje žádný přímý důkaz. Nicméně mladá žena, o které je tento příběh, dostávala pouze „léky“. Její máma ji na ty psychiatrické kontroly obvykle doprovázela, a samozřejmě s ní, tedy se svou dcerou, často mluvila. Dozvěděla se od ní, a já jsem se to dozvěděl od mámy, že zmiňovaná mladá žena zoufale různě ve svém okolí hledala nějakého člověka, který by jí porozuměl. Nikoho takového nenašla. A teď se dostávám k hlavní pointě tohoto smutného příběhu. Jelikož se stav té mladé ženy nijak nezlepšoval, jednoho dne, zhruba po dvou letech, si máma dovolila zeptat té psychiatričky, jestli její dcera nepotřebuje psychoterapii. Odpověď psychiatričky zněla: U schizofrenie nemá žádná psychoterapie smysl! A tak ta mladá žena zůstala sama, uvězněná ve svém světě, bez jakéhokoli blízkého člověka, opuštěná, nepochopená (ano, máma sice byla blízkým člověkem, ale pochopitelně bez jakékoli kvalifikace pro to, jak dceři pomoci, jak proniknout do jejího světa tak, aby mladá žena získala zkušenost a úlevu tím, že jí někdo rozumí). Po nějaké době se rozhodla svůj život ukončit, krutým způsobem. Spolykala 400 Ibalginů, umírala ve velkém utrpení několik dní na selhání jater. Troufám si tvrdit, že věta té psychiatričky, že u schizofrenie nemá žádná psychoterapie smysl, tu mladou ženu zabila...

25/10/2022

Mezihra

Část těchto příběhů je o klientech, kteří měli tělesné, somatické potíže. A léčili se v kontextu naší aktuální medicíny, bez valného účinku. Všichni tito klienti se ke mně dostali v podstatě náhodou. Není žel zatím ani zdaleka běžné, že by praktický lékař nebo odborný lékař přemýšlel tak, že by potíže mohly být (psycho) somatické. Lékaři své pacienty s tělesnými potížemi prostě nedoporučují svým pacientům psychoterapii (existují výjimky, ale je jich zatraceně málo), protože je nikdo neučí, že by psychoterapie byla vůbec nějakou volbou. Je to velká škoda. Je to velmi velká škoda, protože kvalitní psychoterapie (ne kterákoli) umí při léčbě tělesných či psycho-somatických potížích velmi efektivně pomoci, pacienty definitivně uzdravit, anebo aspoň dramaticky zvýšit kvalitu jejich životů. Vložil jsem sem příběhy svých klientů s tělesnými potížemi v naději, že si to třeba přečte někdo, kdo by, po přečtení těch příběhů, dostal informaci, že by pro něho nebo pro ni, mohla být psychoterapie dobrou volbou…

25/10/2022

Příběh 8

Opět 40ti letá žena, opět s těžkým astmatem, na kortikoidech. Nicméně, tento příběh a průběh terapie se liší od toho předchozího.

Tato klientka mne navštívila proto, že dlouhodobě žila ve velmi nefunkčním manželství. Jak se někdy v psychosomatické medicíně či terapii hovoří o symbolické podstatě symptomů či nemoci, tak kdybych to chtěl udělat, tak řeknu, že roky žila v tak dusném prostředí či atmosféře, kde se nedalo dýchat. Její dilema spočívalo v tom, zda se pokusit s manželstvím něco udělat, nebo se rozvést. Na její přání jsme se nejdřív pokusili tedy s manželstvím něco udělat. Probírali jsme několik různých scénářů, kudy by hypoteticky mohla cesta vést. Nicméně jelikož její manžel nebyl ochoten spolupracovat, byly všechny tyto scénáře slepou uličkou. Scénář rozvodu byl však pro ni velmi těžký, měla dvě děti a zvažovala, jestli a jak moc jim rozvod ublíží. Postupně však dospěla k závěru, že pro děti bude lepší, když nebudou vyrůstat v tak dusné atmosféře a rozhodla se rozvést.

Také jsem jí prakticky od začátku naší spolupráce nabídl hypnózu, jako způsob zlepšit její astma. Souhlasila. Setkávali jsme se jednou týdně, kdy střídavě jedno sezení bylo rozhovorové, samozřejmě na témata jejího manželství, a jedno sezení bylo hypnotické. Již v průběhu celé terapie se její astma začalo zlepšovat. Mohla odložit inhalátor. Po rozvodu se časem astma zlepšilo ještě víc, i když ještě do nějaké míry přetrvávalo. Udělali jsme ještě pět sezení, ze kterých pouze jedno bylo rozhovorové, v zásadě na téma adaptování se na novou životní situaci po rozvodu. Čtyři další byly ryze hypnotické. Poté astma vymizelo zcela, mohla úplně vysadit léky a kvalita jejího života se dramaticky zlepšila… Možná je dobré dodat, že její dcery rozvodem neutrpěly žádné trauma…