05/12/2024
MILÝ MIKULÁŠI...
(Tento text je převzatý, ale v plném rozsahu s ním souhlasím)
Každý rok se ptáš dětí: „Byl jsi hodný?/Byla jsi hodná?“
Je to otázka, kterou slyší tisíce malých duší.
Ale co vlastně znamená?
Na co se ve skutečnosti ptáš?
Ptáš se, zda je dítě poslušné?
Zda úspěšně potlačuje svou vlastní vůli, emoce a potřeby, aby se mohlo zalíbit okolí, být považováno za „správné“ a hodné lásky?
Nebo aby se vyhnulo trestu?
Ptáš se, zda natolik poslouchá své rodiče, že postupně ztrácí spojení se svým vlastním, vnitřním vedením – tím, které by mělo být jeho největším pokladem a které bude možná celý život znovu hledat?
Ptáš se na to, zda dělá chyby, zda selhává?
Představ si, že by na tebe tvůj blízký vysypal před cizími lidmi všechny tvé chyby, nedostatky a projevy "neposlušnosti" a ještě tě postrašil něčím děsivým.
Jak by ses cítil?
Smutně?
Naštvaně?
Poníženě?
Všichni jsme lidé a děláme chyby.
Ale víš, co nás motivuje k tomu, abychom byli lepšími?
Není to strach nebo výčitky.
Je to láska, pochopení a soucit.
Milí Mikuláši, apeluji na Tebe.
Dítě není pes, který má poslouchat na slovo.
Dítě je také člověk, citlivá bytost, která se učí nápodobou a potřebuje respekt, aby sama mohla respektovat druhé.....
Co kdyby ses letos místo obligátní otázky zeptal třeba: „Co všechno se ti letos povedlo?“
Nebo: „Na co jsi letos nejvíc pyšný/pyšná?
Máš obrovskou moc učinit předvečer svátku svatého Mikuláše překrásným, posilujícím zážitkem a nebo zážitkem, který zanechá v dítěti pachuť ponížení, strachu či studu.
Proto tě prosím: zanechej strašení a kritiky a využij svou moc ke krásným věcem!...
Za všechny rodiče, kteří si přejí, aby děti vyrůstaly s pocitem lásky, důvěry a sebeúcty.
Převzato
