05/11/2025
Pokračování příběhu z minulého příspěvku 🙂
Slečna S. se mi ozvala asi až za 2 měsíce. Volala mi a byla celkově hodně rozhozená. Vykládala mi, jak se jí na policii jen vysmáli a spíš svalovali vinu na ni, že situaci neřešila jinak, proč neudělala jinak tohle a tamto. Takový přístup policie bych tedy opravdu nečekal 😮 Do toho všeho zdravotní problémy a vztahy v rodině, které taky nebyly zrovna ideální, zapříčinily to, že by se slečna podle jejích slov nejradši "na všechno vykašlala".
Jeji slova zněla dost vážně a byla v nich cítit zoufalost z celé situace, a já to rozhodně nebral na lehkou váhu. Na nic se ale kašlat nemuselo, stačila totiž zdánlivá "maličkost", a k té jsem byl k dispozici já na druhé straně telefonu - slečna si do mě vylila vše, co si v sobě nesla a já jí umožnil toto všechno ze sebe dostat. Všechny strachy, nejistota, a pocity nespravedlnosti šly ven a zanedlouho uz byla slyšet úleva 🙂 Prostě se z toho potřebovala "vykecat" a vědět, že ji někdo poslouchá a chápe ji.
Když začala slečna S. převracet téma na něco odlehčujícího a ptala se třeba, jak se vlastně mám já a co mě ve volnu baví, věděl jsem, že je vše na dobré cestě 🙂🍀 Chvíli jsme si ještě povídali a pak se pro tentokrát rozloučili.
Za pár dnů jsme se sešli naživo, prošli jsme se v přírodě a v podstatě se jen ujistili, že je všechno v pořádku, i když ten pocit jsem měl už při našem loučení přes telefon 🙂
Víte, co mě ale ještě zarazilo? 🤔 Slečna ještě než volala mě, zavolala na specializovanou linku, kde by jí měli pomoci. Slečna zde ale byla nucená udat konkrétní důvod, proč volá a když řekla, že si "prostě jen potřebuje popovídat", byla odmítnuta. Prý musí sdělit konkrétní důvod s čím volá, jinak se jí nebudou moci věnovat‼️
Co na tento postup říkáte? Za mě je to selhání 2 institucí, na které se člověk obrací jen v úplné nouzi a ani jedna nedovedla zvolit citlivý způsob, jak by člověku opravdu pomohla. Na koho jiného by se člověk měl ještě obrátit? 🤔