31/05/2024
Poslední roky pro mě byly extrémně náročné, takže jsem se nemohla věnovat věcem, které miluju, ale nedávno jsem se vrátila ke svým starším obrazům homeopatik a minerálů (níže můj popis karfolitu) a nemůžu se dočkat, až se mi zase naskytne příležitost vytvořit další.
KARFOLIT
Popsat karfolit není snadné, protože pramálo rezonuje s realitou, jak ji prožíváme. Je to kamenné vyjádření druhé strany světa, jakéhosi rubu, v jehož krajině se vědomí nikoho z nás běžně nepohybuje. Upozorňuje na to, co jsou věci vevnitř sebe sama. Dalo by se tomu říct podstata, ale ta je zase poznatelná a definovatelná jen podle svého projevu tady ve světě. Tohle je jakási daná, božská realita, která si prostě je, žádného důkazu se nedožaduje, definovaná jen sama sebou, existující, nevyžadující komunikaci s naší realitou. Je absolutní. Všechno na naší realitě a na všech hodnotách, které v ní vnímáme, je relativní. Tohle není. Tím pádem se to i těžko popisuje, protože veškerý popis čehokoli se formuje podle poměru, který má daná věc/hodnota k ostatním věcem/hodnotám.
Takový nezávislý sám sebou definovaný svět navozuje představu izolace, ale tady je jasně patrné vnitřní napojení na všechno stvoření. Izolace není součástí designu. To, že existujeme, znamená, že jsme součástí. Jinak to nejde. Zajímavé je, že v našem světě se dosahuje (relativní) jistoty, pokud má člověk co nejvíc informací, co nejvíc srovnání. Tady vidí vždycky jen ten svůj kousek, ale s naprostou jistotou, že ten kousek je na svém místě ve vesmíru, propojený se vším ostatním, ačkoliv o tom ostatním člověk v tu chvíli konkrétní informace nemá. Je to protipól jistoty našeho mozku, který zpracovává informace a pak sám za sebe – a tady vlastně máme izolaci – dospívá k závěru. Který je pak konec konců platný stejně zase jen pro něj, tzv. subjektivní realita. Tohle je jistota zjevená. Je zjeveno vždycky právě jen tolik, kolik člověk potřebuje vidět, ale bez pocitu ohrožení z neznáma! Je tam naprostá důvěra, že mám, co potřebuju. Nejsou žádné varianty reality, varianty (subjektivní) pravdy, míra jistoty. Je jeden stav, ten je absolutní. Z pohledu naší reality bychom mu asi řekli „ten pravý, božský“. Při pokusu o přenos do naší reality se ovšem rozpadá. On je tady pořád, na rubu všech věcí, ale nejde ho přetáhnout na líc. Je na svém místě a tam koná nějakou svou úlohu, ale nejde ho použít jako nástroj v tomhle světě. Takže ty tradiční formulace „karfolit vám pomáhá zvýšit sebedůvěru nebo uvolnit migrénu“ nevim, jak bych tady použila.
Možná pomáhá přiznat si samotnou existenci téhle stránky věcí. Je to ta „temná“, protože je mozkem neovladatelná? Je to ta „ďábelská“, protože tam je, co je, nejde s tím licitovat, nejde se z toho vykecat, zrelativizovat to, koupit si odpustek? Přitom v téhle (karfolitové) realitě sídlí veškerá naše dynamická schopnost ovlivňovat tu realitu, ve které žijeme. To, co uděláte odsud, bude vždycky pravé, bude to mít energii změny, energii činu. Všechna jeho energie je člověku dostupná, protože je vždycky absolutně a cele tam, kde je. Nikam se nepromítá, aby se pak vně sebe sama zoufale hledal – ve vztazích, majetku, zásluhách. Neodevzdává svoji energii za příslib něčeho jiného, údajně lepšího. I v tomto aspektu je tahle stránka věcí „ďábelská“. Žádné ovládání zvenčí přísliby života po životě. Člověk je to, co je, má to, co má. V tom je jeho božství. Všechno božství, které na tomhle světě kdy bude potřebovat. Tady a teď. Energie konat, energie realizovat svoji vnitřní pravdu – kterou, pravda, neurčuje jeho mozek a jeho ego, ale je to pravda mu daná, pravda zjevená, pravda božská. Ego bude brblat, že to teda ale nedostanu to maserati, co jsem dycky chtěl, ale já myslim, že pokud člověk pozná tuhle rovinu bytí, nebude mu to vadit.
Takhle to zní, že by to mohlo působit proti rakovině, ale ono to člověka nikam netáhne. Nic to nerozhoduje za něj. Člověk si musí vybrat. Karfolit ukazuje, ale neuzdravuje za vašimi zády. A pokud si člověk bude chtít vybrat tu rakovinnou lež, karfolit mu v tom nezabrání. Když se obložíte karfolitem, tak on vás klidně nechá umřít. On tady není od toho, aby kohokoli zachránil před svobodnou vůlí. Jen ukazuje.
