01/11/2025
Před týdnem touto dobou byl v plném proudu druhý den konference Art Saves Lives: Art Therapy in the Context of Trauma (v překladu Umění zachraňuje životy: Arteterapie v kontextu traumatu). Skoro celou konferenci jsem měla tu čest a radost tlumočit, byla jsem ponořená v procesu, proto nebyl moc čas na pořizování fotek. Kromě toho jsem potřebovala takovou nálož výživných příspěvků strávit, takže se k reflexi téhle výjimečné události vracím až dnes. *** Co všechno se tedy na konferenci dělo a co jsem si z ní odnesla? Začalo to malým počátečním šokem a uvědoměním, že člověk musí být flexibilní a pořád ve střehu, protože to, že něco není napsáno v pracovním programu neznamená, že se to ve skutečnosti nebude dít 🙃 Dále to bylo zejména velké množství hodnotných informací, nových technik, cenných kontaktů a příjemných setkání v přítomném čase, bez nahrávání záznamu, bez možnosti něco přetočit, vrátit, posunout, prostě TADY a TEĎ. V pátek ráno celou akci zahájila paní profesorka Šicková připomenutím historie Terra Therapeutica oz a sdílela s námi její bohaté zkušenosti s léčivou silou umění. Potom už byla na řadě skvělá doktorka Paola Luzzatto, která nás seznámila se dvěma protokoly určenými k práci s (komplexní) posttraumatickou stresovou poruchou (velmi účinné techniky, které jsem si vyzkoušela sama na sobě v průběhu studia v Teřře i při práci s klienty). Od profesorky Efrat Huss z Izraele jsme získali novou techniku pro práci s dlouhodobým stresem. Hluboké a dojemné bylo moje opětovné setkání s Tamar Hazut, nejdéle praktikující izraelskou arteterapeutkou, která s námi sdílela nejen velmi vážnou a bolestnou situaci v Izraeli, ale také nás provedla svou technikou práce s černou barvou (aneb kolik odstínů má černá?). Vzácným hostem uzavírajícím první den konference byla prezidentka Evropske federace arteterapeutů Maria d'Elia, která se s námi velmi uvolněným a zábavným způsobem podělila o historii vzniku EFATu.
V sobotu nás čekala výborná přednáška a poté i praktický šorkshop s profesorkou Iwonou Bugajskou-Bigos z Polska, která představila arteterapii jako formu podpory duševního zdraví a osobního růstu. Prezentovala velmi zajímavé práce svých studentů, ale také svoje. Workshop profesorky Bugajské-Bigos byl pro mě jedním z vrcholu konference, znovu jsem se v něm totiž vrátila k vyšívání, které mě jako arteterapeutická technika zaujalo už před pár týdny na konferenci o Umění a duševním zdraví v Praze/Lounech. Iwona mluvila o historii výšivky a textilního umění vůbec a sdílela s námi velmi zajímavý (a stejnou měrou smutný) příběh dívky z konce 19. stolegí, Agnes Richter, která strávila dlouhé roky hospitalizovaná na psychiatrickém oddělení a tuto svoji zkušenost vyšila na svou nemocniční blůzu. Obohacující, i když náročný, byl také vstup Eliane Stefango ze Spojených států, která s námi sdílela svoje zkušenosti s využitím arteterapie v práci s oběťmi domácího násilí a s*xuálního násilí. Na samý závěr nás čekal ještě modelovací worksho s profesorkou Šickouvou na téma Nakonec zůstává... No a co nakonec zůstalo mně? Velká radost, že jsem se na celé akci mohla podílet, velká vděčnost organizátorům akce paní profesorce Jaroslavě Šickové a Asociácia slovenských arteterapeutov Facilitas a hlavně vědomí, že má hluboký smysl se arteterapii věnovat a šířit povědomí o síle výtvarného vyjadření ve všech jeho tvarech, odstínech a podobách, protože umění skutečně léčí a zachraňuje životy 💛🧡❤️💜💙💙💚🖤
