28/01/2026
Myslím, že toto téma rezonuje s mnoha ženami, ale i muži. Skvěle napsáno.
❤️Sex v manželství – když se touha u ženy ztratí a mlčení bolí víc než pravda ❤️
Mnoho žen v dlouhodobém vztahu někdy dojde do bodu, kdy si v tichu přizná:
„Já už vlastně nemám chuť.“
Ne na konkrétního muže. Ne někdy ani na s*x vůbec.
A většinou se za to stydí. Připadá jim, že jsou rozbité. Že selhávají jako partnerky. Že by měly chtít. Že je něco špatně s nimi.
Jenže ve skutečnosti se často neděje nic „špatného“. Děje se jen to, že tělo a duše už nemohou dál fungovat proti sobě.
U mladších žen se touha často ztrácí v každodenním přetížení.
Děti. Práce. Domácnost. Organizování života všech okolo.
Žena je celý den ve střehu. Je v pohotovosti. Její nervový systém běží v režimu „musím zvládnout“. Neustále někdo něco potřebuje. Neustále reaguje. Neustále dává.
Večer, když si konečně sedne, její tělo už netouží po dalším „výkonu“.
Potřebuje vypnout. Ztichnout. Být sama se sebou ❤️
A s*x, který přichází bez skutečného prostoru pro odpočinek, blízkost a bezpečí, začne tělo vnímat jako další povinnost. Ne jako potěšení. Ne jako dar. Ale jako něco, co se „má“.
Touha se totiž nerodí z tlaku.
Touha se rodí z uvolnění.
A žena, která je celý den ve službě světu, se večer často neumí přepnout do těla. Je pořád v hlavě. Pořád ve střehu. Pořád připravená reagovat. Její tělo neumí pustit kontrolu.
🌟Po čtyřicítce se k tomu přidává další, hlubší vrstva.
Začíná se měnit hormonální rovnováha. Klesá estrogen, mění se progesteron, tělo reaguje jinak na stres. Přichází únava, nespavost, citlivost, někdy suchost sliznic, pokles libida. Ale to je jen část příběhu.
🌟Druhá část se odehrává v duši.
Žena se v tomto věku začíná ptát:
Kde jsem já?
Kolik ze mě samotné v tom životě ještě je?
Žiju svůj život, nebo jen roli?
Tělo často začne odmítat s*x, který není propojený s duší. Už nechce mechaniku. Už nechce „splnit povinnost“. Už nechce dávat, když samo nedostává.
Ne proto, že by žena nemilovala.
Ale proto, že její tělo volá po pravdě.
Mnoho žen v tomto období cítí, že potřebují jiný druh intimity.
Více přítomnosti.
Více něhy.
Více bezpečí.
Více času.
Více skutečného vidění.
Touha už není o rychlosti. Je o hloubce.
A když žena necítí, že je vnímána, slyšena, respektována ve své proměně, její tělo se uzavře. Ne ze zloby. Z ochrany.
Ztráta chuti na s*x není selhání.
Je to zpráva.
Zpráva o přetížení.
O nenaplněných potřebách.
O těle, které už nechce být jen prostředkem.
O duši, která touží po pravdivém spojení.
A cesta zpět nevede přes nátlak.
Nevede přes „měla bych“.
Nevede přes vinu.
Vede přes zpomalení.
Přes rozhovor.
Přes dotek, který nic nevyžaduje.
Přes bezpečí být taková, jaká jsem právě teď.
Touha se nevrací tam, kde musí.
Touha se vrací tam, kde smí.
A někdy je tím největším darem, který si žena může dát, dovolit si být pravdivá – k sobě i k tomu, koho miluje 🫂
A je tu ještě jedna rovina, o které se málo mluví, ale pro ženskou touhu je zásadní.
Žena se otevírá tam, kde se cítí v bezpečí. Nejen fyzicky, ale především emočně. Když muž ženu slovně zraňuje – i „jen“ v narážkách, v ironii, v kritice jejího těla, povahy, způsobu bytí – něco se v ní zavře. Možná se usměje. Možná to přejde mlčením. Ale její tělo si to zapamatuje.
A pak nemůže přijít blízkost, která by byla pravdivá. Nelze zranit duši a o chvíli později čekat otevřené tělo.
Ženská touha není oddělená od srdce. Rodí se z pocitu, že jsem přijímaná taková, jaká jsem. Že jsem v očích druhého krásná, i když nejsem dokonalá. Že mě někdo chrání, ne zraňuje.
Když se žena cítí ponížená, neviděná nebo zesměšněná, její tělo se přirozeně stáhne. Ne jako trest. Jako obrana. Protože intimita není povinnost. Je to dar. A dar se rodí tam, kde je úcta, něha a bezpečí.
🙌❤️🙌
Pruvodkyne.dusi@seznam.cz
