15/02/2024
🌹jeden takový můj pohádkový příběh
✨ Dnes tady mám pro vás takový pohádkový, terapeutický a léčivý příběh. Je to příběh mé klientky Pavlínky, který se jí ukázal při sezení Dary citlivosti. V těchto sezeních se často ukazují pohádkové postavy a je to moc zábavné. 😁 Jsem zvědavá kdo ten příběh dočte až do konce.
✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨
Ráda bych se s Vámi podělila o jeden příběh…………………
Už dlouhodobě jsou pro mě sezení u Míši velice prospěšné. Vnímám Míšu jako terapeutku nové éry. Není nic jednoduššího než si najít své vnitřní zdroje v sobě a dál je rozvíjet.
Je to stejné jako, když se učíte znovu chodit tentokráte však PO VAŠÍ SKUTEČNÉ CESTIČCE.
…..a to je jízda a to je zábava, pokud si na tuto zábavu uděláte čas, pokud se máte skutečně rádi a přejete si, aby jste se měli ještě lépe.
Míša Vám posvítí na Vaši soukromou cestičku a je na Vás, jak moc velkou chcete zábavu, je na Vás, jestli si to snad skutečně zasloužíte, nebo snad nějaká vina nás nepouští ke zdroji? Omlouvám se, ale chci vás trochu nakopat k lásce k sobě a sama vím, jak to je někdy složité😊.
O tuto cestičku je také potřeba se starat, jak moc dokážete si udělat prostor pro svůj vlastní svět?
Vaše DARY jen čekají na to až se zastavíte a vyzvednete si je a Míša zná cestu.
Ale teď už k mému osobnímu příběhu.
Lehla jsem si a Míša mne svým příjemným hlasem vedla k propojení se s energií země a s energií vesmíru v mém vlastním srdci. Bylo zajímavé pozorovat, že dokud se opravdu energie nesmíchali, tak srdce se zdálo být spíš jako takový polorozpadlý zámek po opravdu staletých nájezdech Tatarů, nebo jako když se Šípková Růženka rozhodne již se neprobouzet vůbec. Byla pro mě nějakou chvíli tato praxe těžká, ale když mně došlo, že si mohu představit své celé tělo pod zemí a přitom přijímat vesmírnou energii skrze temeno hlavy, že to funguje takto moc hezky.
Přišel mně tam obrázek, jako když se vesmírné semínko právě zasadilo do země a začíná svou vesmírnou energii vyživovat zemi.
Tento obraz mně pomohl skutečně spojit v srdci obě energie a stal se pro mě takový první zázrak.
Krajina srdce se změnila. Už tam nebyl žádný polorozpadlý zámek s šípkovou slečnou uvnitř, objevila se nádherná otevřená krajina Eden, spoustu krásných Adamů a Eviček, had tam nebyl, dívala jsem se😊 a pojídali šťavnatá jablíčka. Ženy vypadali opravdu božsky, jako z obrazů Alfonse Muchy.
Míša mně pobídla, ať nechám k sobě přistoupit nějakou postavu, která by měla vyjadřovat „Dar citlivosti“, nejdříve jsem úplně nechápala, co tedy mám vlastně dělat, ale i přesto, že jsem chvíli tápala, jak si vlastně mám představit takový dar citlivost, už se mně tam pobízela jedna žena v krásných červánkově-růžových šatech. Měla jsem si s ní povídat, ale to mně tedy vůbec nešlo, nicméně z vlastních dřívějších zkušeností vím, že se mně více daří komunikace skrze vlastní tělo, a že když se tou postavou stanu v těle, že budu vědět více. Jakmile jsem si tuto energii vložila do těla, začala jsem vnímat svoji vlastní pánev a Yoni a cítila jsem jakoby se mně v Yoni rozvíjelo poupátko, které uvolňovalo vodní klidnou energii Mořských pan. Vnímala jsem, jak mně tato energie dodává nádherný klid a mé tělo plní blahodárnou výživou. Cítila jsem se báječně. Ukotvila jsem si tuto energii do těla a tuto ženu jako takový obraz do paměti a vrátili jsme se do srdce, kde už na mně čekala další postava.
Rozplakala jsem se, protože vím, jak mně tato energie v životě vlastně moc chybí, dostávala se ke mně spíše při skupinových meditacích nebo vždy, když jsem byla na dně, tak přišla bíla postava s bílými křídly energie Milosti. A teď tu byla jen tak a byla se mnou, uvolnila jsem se do svého anděla. Došlo mně, že tuto energii mohu používat, kdykoliv kdy budu cítit, že je pro mě něco příliš těžké, například, když sleduji děti, jak jdou do školy s těmi těžkými aktovkami a vidím ten nepřítomný výraz v očích, který naznačuje bezmocnost situace povinné školní docházky. A to je jen malinký střípek toho, co v zahradě Eden najdete.
Ukotvila jsem DAR Milosti do svého těla a obraz anděla a vrátila se do srdce.
Rovnou na mně skočil takový rarášek, delfínek. Dar Radosti jen tak bez skutečného důvodu k radosti. Ukotvili jsme raracha a jako zvědavé děcko mně zajímalo, jestli se tam ještě najde nějaký dáreček😊.
A přišel „Muž v černém“, nejdříve mně vyděsil, byl oproti ostatním veliký a ukázalo se, že má brnění a takovou hnusnou helmu, přes kterou ani nebyl vidět obličej. Bála jsem se ho a zároveň jsem na něho měla částečně vztek, vnímala jsem ho jako takového ochránce, který ovšem má poslední slovo a stojí tak nějak nad všemi. Míša mně pobídla, ať pozvu Muže i s ostatními k posvátnému ohni a chytneme se všichni za ruce. Mořská panna, Anděl, Rarášek a Muž v Brnění s hnusnou helmou, který se konečně trochu zmenšil usedli k posvátnému ohni. Netrvalo to dlouho a brnění se začalo pomalu vypařovat a moje tělo uvolňovat. Cítila jsem, že ho musíme všichni obejmout, vnímala jsem v sobě jakoby skutečně někdo ve mně dostal, to co potřebuje – uznání.
Můj muž potřeboval uznání, potřeboval lásku, byl tak unavený z toho neustálého ochranářství.
V tomto pohádkovém příběhu nešlo ani tak o princeznu, jako spíše o prince😊a nakonec všechno dobře dopadlo a zazvonil zvonec a pohádky není konec je to teprve začátek nového dobrodružství.
V každodenní praxi se k těmto postavám vracím, pomáhá mně i hodně obraz vesmírného semínka zasazeného do země. Otevírá mně tento obraz srdce a mám potom blíže k sobě a k těmto postavám. Uvědomuji si více Raráška, který mne teď více skáče do běžných každodenních činností a Žena se taky dostává více ke SLOVU, můj Muž ovšem potřebuje cítit pozornost, uvědomuji si to a učím se dávat mu pozornost, kterou potřebuje hlavně, aby se zklidnil a dal prostor k vyjádření ostatní členy posádky mého vesmírného korábu.
Druhý den po této terapii jsem měla čas a jen tak jsem ležela v meditaci, abych si ještě více ukotvila své zdroje v těle a díky těmto vyrovnaným postavám ve mně, přišla zcela náhle nová energie, kterou bych nazvala „Nositelka informací“…….na chvíli byla tam, aby mně řekla důležité zprávy, abych se tolik netrápila nad věcmi, se kterými vím, že mně nikdo nikdy neporadí a že si prostě na některé věci musím přijít sama. Objevila se na chvíli, aby otočila mé vnímání o 150% jinam a ukázala mně mnohem hlubší pohled na věc a pro mě velké osvobození.
Nakonec, ale vždy přijde zkouška, objeví se problém a je jen na Vás, jestli podlehnete starým vzorcům nebo si vzpomenete na cestičku k VAŠIM VLASTNÍM ZDROJUM.
Vím, že se pořád posouváme k radosti a ke světlu, kdo tedy rád světlo a radost, nikdy nikdo nestojí na místě, a když stojí tak je to jen a jen proto, že je to tak správně a je potřeba se jen uvolnit, popř. zajít k Míše😊.
Sebepoznání je dobrodružná cesta a přála bych Vám ji zažít skrze Míšino světlo.
Tímto děkuji Míši za to, že je a že s láskou bojuje za svoji pravdu a světlo.
Pavlína Stoklasová
www.roklinka.com
