O mně
Začalo to asi ve 13 letech, přestával jsem chodit a ta bolest byla někdy velmi silná. V určitých chvílích jsem nezvládal pohybovat se ani s pomocí francouzských berlí. Rozhodl jsem se ale k vnitřní změně a dovolil jsem si mluvit o věcech které mě boleli nejvíc. O věcech, které jsem do té doby nechával skryté. Už tohle samotné odstartovalo můj proces uzdravení. Ale o tom až za chvíli.
Diagnóza zněla juvenilní revmatoidní artritida na autoimunitním podkladu. Vzpomínám si, jak se mi v tělocviku v 8. třídě podlomily nohy bolestí. Nevěděl jsem tehdy, co se děje a všichni si mysleli, že simuluji. Postupem času bolesti zesilovaly a klouby tuhly ještě víc. Nohy mě přestávali nést. Tušíte, jak autoimunitní nemoc funguje? Je to děj, kdy buňky imunitního systému, začnou ničit vlastní tělo. V tomto případě moje klouby a kosti. A přesně takový vzorec jsem žil i na úrovni mysli. Byl jsem sám proti sobě, potlačený a odmítající se. Tělo tedy jen poslechlo tyto příkazy a začalo je projevovat. Už tehdy jsem souvislost mezi tím, co se mi děje na těle, a to co prožívám uvnitř sebe vnímal velmi silně. Přesto jsem nebyl schopný s tím cokoliv dělat. Byl jsem sám proti sobě. Neměl jsem se rád, ale nedokázal jsem o tom mluvit.
Celou dobu jsem navštěvoval lékaře, kteří dokázali vidět jen bolest mého těla. Ale nikdo z nich se neptal na bolest, která byla příčinou. Dostával jsem recepty na utišující léky, kortikoidy, ale nic z toho jsem nebral. Neviděl jsem pro sebe smysl v potlačování projevů nemoci, chtěl jsem jít po hlubší příčině. V tomto stavu jsem byl několik let až jednou přišel zlomový okamžik. Při další návštěvě revmatologické ordinace mně lékařka narovinu řekla, že moje chůze se bude zhoršovat až tak, že kolem 30 můžu skončit na vozíku. V péči svých rodičů. Došlo mi, že tohle není dobrý plán a vykašlat se na život tak brzy není žádná frajeřina. Musel jsem něco změnit, velmi rychle. Nešlo dál čekat. Když na to teď vzpomínám, byl to odraz od samého dna. A jsem rád, že jsem to udělal.
První velká změna v procesu uzdravení přišla ve chvíli kdy jsem si dokázal říct o pomoc. Bylo to na letní homeopatické škole, stál jsem před svoji lektorkou homeopatie a zároveň ženou, které jsem hluboce důvěřoval. Řekl jsem ji: ,,Jitko, prosím, potřebuji pomoct“. Už tohle pro mě bylo velmi těžké, ale zároveň velmi léčebné. Říct si o pomoc a přiznat si, že můžu být někdy v životě slabý. Musel jsem překonat svůj strach a pláč, který tomu předcházel. Postupně, jak jsem mluvil o tom co v životě prožívám a o věcech, které mě trápí, tak chronické záněty začaly poměrně rychle ustupovat. Moje vlastní buňky imunitního systému mě přestali ničit s tím, jak jsem se začal mít rád. Homeopatické kuličky, které fungují na principu podobné se léči podobným, mně svou informací nastavily vnitřní zrcadlo a dostaly mě z mého patologického bludu. Nastartovali vitální energii těla a díky tomu teď stojím před vámi na svých zdravých nohách. Stejně jako já jsem šel kdysi po této cestě, teď můžu být průvodcem na cestě vaší. Pomáhám lidem pomocí homeopatie s psychosomatickým zaměřením.
Co všechno jsem studoval
Na první přednášce o homeopatii jsem byl ve svých 11 letech. Už tehdy jsem vnímal hlubší souvislosti mezi zdravím a nemocí a bavilo mě tyto věci dál poznávat a porozumět jim.
7 let jsem zasvětil studiu na zdravotnické škole. Díky tomu umím věci dávat do širších souvislostí, nejen na rovině psychické. Propojuji informace, které mi přinesla západní medicína s těmi, které jsem získal v rámci studia psychosomatiky a homeopatie.
Zároveň s vyšší zdravotnickou školou jsem studoval Homeopatickou fakultu s klinikou v Brně s.r.o. Úspěšně jsem absolvoval čtyřletý obor ,,homeopatie pro profesionální praxi”. Homeopati se věnuji aktivně víc jak 6 let.
Současně se dál vzdělávám v psychosomatických naukách, které jsou nedílnou součástí mojí homeopatické praxe. Jak můžu pomoct vám?
