25/08/2021
V kavárně sedí dvě kamarádky, kdysi holky, teď už ženský. Znají se skoro dvacet let. Z jedné je grafická designérka z druhé logopedka.
Jedna má na kolenou svůj grafický tablet, soustředěně kreslí a ptá se. Ta druhá hledá slova pro odpověď.
grafička: "Opravdu, seš si jistá?"
logopedka: "Ano, jsem. Musí tam být dvě komiksové bubliny, budou charakterizovat dialog. Dialog je v logopedii vlastně takovým hlavním zadáním. A ty dvě komiksové bubliny vytvoří tělo ptáčka."
grafička: "Dobrá, tak komiksové bubliny. A proč ptáček, líbí se mi to, ale proč?"
logopedka: Ptáček, protože při jeho pozorování musíš být v naprostém klidu a musíš být trpělivý. V komunikaci l by měl být dobrým pozorovatelem každý člověk, rodič, logoped... Často se mluví o dobrém posluchači, ale já bych chtěla být navíc mistrem pozorovatelem. Ptáček v logu tak bude taková moje vizuální upomínka.
Grafička už nic neříká a jen kreslí. A je tu. Tenhle pípací krasaveček je novým logem pro slov.
Bydlíme od sebe kousek a přece se tak málo vidíme. Každá vedeme úplně jiný život. Na dlouholetém přátelství je pěkné, že sice nevidíte každé mávnutí křídel, ale můžete krásně pozorovat trajektorii letu.
Díky, Jani.