26/10/2025
„Ne, není toxické říct svému partnerovi, co tě trápí.“
Není také toxické mluvit o tom, co tě bolí, co tě obtěžuje nebo co ti dělá špatně.
Říká se tomu komunikace. Říká se tomu mít sebevědomí.
Protože když jsi s někým, nejde jen o sdílení krásných chvil, objetí a „miluji tě“.
Jde také o to umět říct: „To se mi nelíbilo“, „To mě zranilo“, „To mě znejistilo.“
Nejde o to být dramatický. Není to přehánění.
Jde o odvahu otevřít se člověku, kterého miluješ.
Protože držet v sobě to, co cítíš, jen ze strachu, že někoho vyrušíš, to je opravdu nebezpečné.
To je to, co pomalu otravuje vztah.
Nahromaděné ticho se nakonec stane výkřikem uvězněným v hrudi.
Není toxické chtít být vyslyšen.
Není toxické chtít se cítit v bezpečí, respektovaný a oceněný.
A není toxické chtít, aby ti někdo vysvětlil něco, co jsi nepochopil nebo co tě zranilo.
Toxické je držet všechno v sobě, myslet si, že musíš spolknout své pochybnosti, protože „když to řeknu, naštve se“ nebo „bude si myslet, že jsem moc intenzivní“.
Toxické je věřit, že mluvit se svým partnerem může všechno zničit.
Když ve skutečnosti to, co vztah ničí, je právě nemluvit.
Mlčet. Předstírat, že je všechno v pořádku, když není.
Věci se říkají nahlas.
Emoce jsou uznány.
Problémy se překonávají společně.
A pokud ti někdo dává pocit, že vyjádřit, co cítíš, je „být toxický“, pak možná to není člověk, se kterým bys měl něco budovat.
