18/01/2026
Proč mluvit o chiropraxi
Bolest zad, bolest šíje nebo hlavy se stala natolik běžnou součástí života, že ji většina lidí přestala vnímat jako varování. Bereme ji jako daň za práci, stres, věk nebo „špatné sezení“. Naučili jsme se s ní žít. Upravujeme podle ní denní režim, práci i volný čas. Často ji tlumíme, místo abychom jí naslouchali.
Bolest však nevzniká náhodou. Tělo málokdy reaguje bez důvodu. Ve většině případů jde o odpověď na dlouhodobou ztrátu rovnováhy – pohybové, nervové i vnitřní. Nejde o jednorázové selhání, ale o proces, který se vyvíjí postupně a tiše.
Moderní svět nás učí hledat rychlá řešení. Pokud něco bolí, chceme to odstranit. Ideálně okamžitě. Málo kdy se ptáme, proč k tomu došlo a co tomu předcházelo. Přitom právě tato otázka je klíčem k pochopení fungování těla.
Chiropraxe nevznikla proto, aby bojovala s bolestí. Vznikla proto, aby se ptala, kde se v těle ztratil pohyb. Ne ten viditelný, který kontrolujeme vůlí, ale jemný, přirozený pohyb kloubů a páteře, na kterém závisí správná regulace nervového systému.
Páteř není jen mechanická konstrukce. Je to centrální osa těla, skrze kterou proudí informace. Každý její segment se podílí na tom, jak se pohybujeme, dýcháme a vnímáme prostor kolem sebe. Pokud se některá její část přestane pohybovat tak, jak má, tělo se přizpůsobí. Ne hned bolestí, ale změnou napětí, držení těla a pohybových vzorců.
Tato přizpůsobivost je jednou z největších sil lidského těla. Zároveň je však i důvodem, proč potíže často přicházejí pozdě. Tělo dlouho kompenzuje, nahrazuje a hledá cesty, jak fungovat i v omezení. Bolest se objeví až ve chvíli, kdy už možnosti přizpůsobení dojdou.
Chiropraxe se proto nesoustředí na to, kde to bolí. Zajímá se o to, kde se pohyb zastavil. Kde se kloub přestal účastnit přirozeného rytmu těla. Kde nervový systém začal volit ochranu místo volnosti.
Důležitou roli zde hraje nervový systém. Ten neustále vyhodnocuje, co je pro tělo bezpečné. Pokud dostává zkreslené informace z kloubů a páteře, upravuje své nastavení. Zvyšuje svalové napětí, omezuje rozsah pohybu a mění dechový vzorec. Tyto změny nejsou chybou. Jsou strategií.
Problém nastává ve chvíli, kdy se tato strategie stane trvalým stavem. Tělo si zvykne na omezení a začne ho považovat za normu. Právě tehdy se ztrácí schopnost vnímat, že něco není v rovnováze.
Mluvit o chiropraxi tedy znamená mluvit o pohybu jako o základním jazyce těla. O pohybu, který není výkonem, ale informací. O pohybu, který udržuje nervový systém v rovnováze a umožňuje tělu reagovat pružně na měnící se podmínky.
Stránky maséra a chiropraktika Jana Kohouta.