23/02/2023
Jednou zase téma, které mě vlastně pořád nepřestává překvapovat, že je i v roce 2023 aktuální. Pravda, já vyrůstal v rodině, kde se fyzické tresty nepraktikovaly. A nějak mě to nepoznamenalo :-D Teda, vlastně jo... přišlo mi to tím pádem vždy tak trochu jak z jiného vesmíru. Ale už vím, že není.
"Výzkum z roku 2006 ukázal, že jen 13 procent dětí nebylo nikdy v životě trestáno. Další studie zase ukazují, že ten, kdo v dětství trestán byl, bude násilí používat ve vztazích i v budoucnu, z čehož je patrné, kde se vlastně to nutkání udeřit dítě bere."
Je to prostě hustý, jak moc zakořeněné je nejen užívání fyzických trestů, ale (což je smutnější) i představy o nich jako o neškodných nebo snad dokonce prospěšných.
"Často používané věty jako "Já jsem v dětství taky dostával a neublížilo mi to," nebo "Byl jsem taky bit, a díky tomu ze mě vyrostl slušný člověk", jsou podle Zdeňky Šíp Staňkové typickým příkladem takzvaných obranných mechanismů, v tomto případě popření a zlehčování. "
A co častý argument, že to funguje?
"Někteří autoři výzkumů fyzických trestů říkají, že i když měly někdy účinek dlouhodobější, nebylo to kvůli té bolesti, ale kvůli vysvětlování, o které ho rodiče doplňovali. Takže vlastně fungovala jen ta část, která funguje i sama o sobě."
Takže si to shrňme:
Je fyzický trest dítěte odpustitelný?
- Rodič může být unavený, frustrovaný, cokoli... ano, je. Všichni jsme lidi.
Má fyzický trest na dítěte dopad?
- Jistě. Min. ten negativní. Možná se jako "pozitivní" dá vnímat i zamezení nějakému konkrétnímu chování. Což by ale šlo i bez toho.
Je fyzický trest výchovný a dá dítěti důležitou hodnotu do života?
- Never. Ever.
Jakýkoliv trest, ať už fyzický, nebo psychický, je akt agrese, který má prokazatelné negativní dopady na zdravý psychosociální vývoj dětí.
